,,Člověk se má celý život co učit,“ říká mladá herečka a zpěvačka Eliška Machačová

autor: Martin Kirschner.


Přinášíme vám rozhovor s Eliškou Machačovou, mladou zpěvačkou a herečkou, která vystřídala několik kapel a hudebních stylů od jazzu až po rock, hraje v muzikálech a stále ještě studuje herectví na JAMU (Janáčkova akademie múzických umění) v Brně. Nyní Eliška Macháčová chystá novinky se svou novou kapelou Ella&Band A.M, kde spolupracuje se známým kytaristou Adamem Malíkem, který doprovází také slovenskou zpěvačku Kristínu.

DSC5372-Edit-1610-460x260

,,Člověk se má pořád co učit“ říká Eliška Macháčková

Eliško, ty jsi se věnovala hudbě již od malinka, začínala jsi hrou na zobcovou flétnu, později na klavír. Chodila jsi také na sólový, sborový zpěv, cvičila jsi s mažoretkami a také ses věnovala tanci. Kdo ovlivnil od tak útlého věku tvé rozhodnutí věnovat se hudbě, tanci a herectví, případně kdo tě v tom podporoval?

Jelikož pocházím z hudební rodiny, kde dědeček hrál celý život s kapelou na saxofon a celkově má celá naše rodina k hudbě blízko, tak lze říct, že jsem se narodila už do prostředí, kde to hudbou žilo a nějaké geny jsem nejspíš zdědila :-). Navíc tatínek se věnuje ochotnickému divadlu, kde je ředitel a režisér divadla Kodym v Opočně, takže jsem měla možnost vyrůstat v tomto prostředí už od kolébky. Maminka navíc tvrdí, že jsem začala dřív zpívat než mluvit. Rodiče mě tedy přihlásili do základní umělecké školy a i když jsem místo ostatních děti, kteří si hned po škole šly hrát, trávila svůj veškerý čas v ZUŠ, tak určitě nelituji.

Takže velkou podporu jsem měla a stále mám v rodině, která mě ve všem podporuje a jsem jí za to moc vděčná, protože tak můžu dělat to, co mě baví.

V roce 2004 jsi vyhrála celostátní pěveckou soutěž s názvem Karlovarský skřivánek. Je to tvá jediná velká výhra v soutěži nebo jsi vyhrála i nějakou soutěž na celoevropské, případně celosvětové úrovni?

Na soutěž Karlovarský skřivánek vzpomínám velice ráda. V té době jsem se zúčastnila několika pěveckých soutěží a měla jsem dobrou vlnu nebo štěstí, ale kam jsem jela, tam jsem soutěž vyhrála. Bohužel jsem se ale nikdy žádné větší, než celostátní soutěže nezúčastnila. Pak už jsem se soutěžím moc nevěnovala a měla jsem velký cíl dostat se na konzervatoř, což jsem považovala tenkrát za svůj dosavadní největší úspěch.

Zpívala jsi s jazzovou kapelou K4band, s kterou jsi vystupovala na různých firemních akcích, večírcích a podobně. Hraješ ještě s touto kapelou?

S kapelou K4band jsme se dali dohromady asi od druhého ročníku konzervatoře. Měli jsme zprvu několik typů na název kapely a také se střídaly hudební styly a měnily se členové kapely. Od roku 2012 jsme se ustálili a začali jsme vystupovat pod názvem K4band. I hudební styl se ustálil a prezentovali jsme se jako převážně jazzová kapela, takže jsem měla možnost se setkat i s tímto žánrem hudby, ve kterém jsem našla kus sebe. Velice mě ta hudba oslovila, ale bohužel tento žánr je spojen s úzkým kruhem posluchačů a nemá moc v České republice mezi běžnou populací lidí uznání. Nicméně s kapelou K4band jsme ukončili spolupráci z důvodů mého odchodu na JAMU a také jsme se rozešli v názorech ohledně budoucnosti kapely.

Vím také, že jste spolu se zpěvákem Robinem Puškášem podnikli několik úspěšných koncertů po České republice. Jak na to vzpomínáš?

Se zpěvákem Robinem Puškášem se mi pracovalo skvěle, protože je výborný zpěvák a také skvělý člověk. Jelikož studuji muzikálové herectví, tak mám k muzikálu blízko a jak jste se zmínil, podnikli jsme spolu řadu vánočních nebo adventních koncertů, kde jsme spolupracovali s kolegy z divadla a předními tanečnicemi Lucií Drábkovou a Lindou Fernandes Saez, které vystupují po celém světě. Jelikož měl projekt Vánoce s muzikálem úspěch, chystáme se v letošním nebo příštím roce projekt obnovit.

Od mala ses věnovala hlavně hudbě, ale v pozdějších letech ses začala věnovat i herectví a dokonce jsi spolupracovala s významnými režiséry, jako jsou Jozef Bednárik, Libor Vaculík či Stanislav Moša. S jakým režisérem se ti pracovalo nejlépe a co ti to dalo?

Nejde přesně určit s kým by se mi spolupracovalo lépe, každý režisér má něco do sebe. A já si vážím každého člověka, který mi může něco předat. Ale když už jsme u toho, tak bych ráda zavzpomínala na významného slovenského režiséra.

Na konzervatoři J. Ježka jsem měla tu možnost a čest setkat se Jozefem Bednárikem, který s námi dělal workshopy v rámci školy. Jelikož v období, kdy jsem se začala muzikálu věnovat už Jozef Bednárik s režií na profesionální scéně skončil, neměla bych jinou možnost se s touto legendou muzikálu setkat. Bylo tedy pro mě velkou poctou, a také osudem, že jsem se s tímto uznávaným režisérem mohla potkat, alespoň na konzervatoři a dokonce s ním i tvořit.

Tenkrát si vybral jen pár lidí z naší školy s kterými dělal na muzikálových číslech. Byla jsem moc ráda, že jsem mezi těmi vybranými mohla být i já. Pracoval se mnou na písni z muzikálu Čarodějky s Eastwicku a jeho energie, entusiasmus a radost z práce mě neskutečně nabíjela. Když se s námi loučil tak mě oslovil, abych si zazpívala na šansonových večerech, které pořádal na Slovensku. Bohužel se tento plán již nevyplnil, protože nedávno zemřel. Proto je mi velkou poctou, že jsem se s tímto člověkem mohla setkat a strávit s ním jeho čas, jelikož si ho moc vážím a spolupráce s ním si tedy cením nejvíce.

 

Od roku 2012 účinkuješ v Divadle Pod Palmovkou v inscenaci Chicago v roli Katariny Hunyak. Také jsi účinkovala v divadle Broadway v projektu – Broadway plná muzikálů a zahrála sis také v seriálu Gympl. Je podle tebe nějaký rozdíl hrát v divadle či v seriálu před kamerou, co se týče náročnosti, trémy nebo přípravy?

Nemohu moc posuzovat, jelikož jsem v začátcích a v práci před kamerou nemám velké zkušenosti, ale dle mého názoru je náročnější práce v divadle. Jak po fyzické, tak psychické stránce. Před kamerou se může stát, že se někdo splete nebo se to režisérovi nelíbí a je tu možnost opravy, což v divadle neexistuje. Já mám raději práci na jevišti, je to více o kontaktu s lidmi a má to energii a zpětnou vazbu.

Co se týče trémy, tak já jsem měla větší trému před kamerou a to z toho důvodu, že to pro mě je něco nového, ale myslím si, že postupem času si člověk také zvykne a tréma opadne. Jde tedy jen o získávání nových zkušeností.

Nyní hraješ v nové kapele s názvem Ella&Band A.M., kde mimo jiné hraje i kytarista Adam Malík, frontman kapely AC/CZ a člen kapely známé slovenské zpěvačky Kristíny, s kterým jsem už jednou v minulosti dělal také rozhovor. Jak jste se vlastně s Adamem Malíkem dali dohromady a co bys nám řekla o této kapele?

S Adamem jsme se seznámili na jednom z jeho koncertů s AC/CZ, kde jsme se dali do řeči a oba jsme měli podobné názory na hudbu. Tím pádem Adama napadla myšlenka ohledně společné kapely. Pár písniček, které Adam skládal pro svou bývalou kapelu Black Roll, jsme oprášili a trošku jinak zaranžovali a momentálně Adam skládá už nové skladby nově pro naši společnou kapelu Ella&Band A.M. Kapela spolu tedy v nové sestavě spolupracuje od září roku 2014. za tak malou dobu působení jsme měli čest zahrát si jako předkapela Buty nebo jako hosté kapely No Name. Kluci jsou skvělí muzikanti, takže jsem ráda, že s nimi můžu spolupracovat.

Máš za sebou konzervatoř v Praze a od akademického roku 2014/1015 jsi začala studovat Janáčkovou Akademii múzických umění v Brně – obor Muzikálové herectví. Když vezmeme v úvahu tvůj bohatý životopis zkušeností v oblasti hudby, zpěvu, herectví a tance, tak myslíš, že tě tam mají ještě co učit (smích)? Máš pocit, že je nějaká oblast znalostí a schopností, kterou musíš dopilovat?

Otázky tohoto typu jsem dostávala docela často, hlavně se všichni divili, že se mi chce z Prahy odejít do Brna. Ale já mám Moravu ráda stejně jako Prahu. Přihlášku na tuto školu jsem podávala s vědomím, že to jdu jen zkusit a osud si to sám vybral, že jsem se sem dostala. A mělo to tak být. Myslím, že vše v životě má prostě nějaký důvod. Jeden z nich může být fakt, že právě s kapelou zkoušíme v Ostravě, mám to tedy blíž.

A na otázku, jestli mě mají ještě něco učit odpovím asi tak. Dle mého názoru, člověk se má celý život, co učit a neměl by být, zejména v tomto povolání, se sebou nikdy úplně spokojený. Navíc jsem šla na JAMU především skrz herectví, jelikož konzervatoř byla zaměřená především na zpěv, takže určitě ano! Učit se toho mám stále dost 🙂

Chystáš se svou kapelou teď nějaký koncert, na který by si chtěla pozvat své fanoušky?

Ráda bych všechny pozvala na velkou akci Porcinkule v Opočně, kde budeme hrát v hlavním programu 31.7.2015 od 20.30 h .

Další termíny našich koncertů pak naleznete na facebookové stránce:

Ella&Band Adama Malíka – https://www.facebook.com/ellabandAdamaMalika?fref=ts

bandzone :http://bandzone.cz/ellabandam

nebo na webových stránkách: http://eli-machacova.webnode.cz/

Já ti děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchu v další umělecké kariéře.

Martin Kirschner – VIP Noviny

Napsat komentář