Jsou Češi sportovním národem?

autor: František Hobizal.


Češi si samozřejmě myslí, že sportovním národem bezpochyby jsou. Je to ale pravda? Co nás vlastně vede k tomu, abychom sportovali? A jaké sporty máme vlastně nejraději? A co srovnání s Evropou?

Češi jsou z hlediska času tráveného sportem průměrní. Nejvíc sportují lidé ve skandinávských zemích, nejméně lidé z jižní Evropy. (Public Domain)

Češi jsou z hlediska času tráveného sportem průměrní. Nejvíc sportují lidé ve skandinávských zemích, nejméně lidé z jižní Evropy. (Public Domain)

Podle různých průzkumů veřejného mínění, které se mimochodem i dosti liší, je to tak půl na půl. Alespoň jednou týdně prý sportuje přibližně 45% obyvatel, což je v porovnání s Evropou pod jejím průměrem. Zde je samozřejmě i velký rozdíl mezi různými věkovými kategoriemi, kdy mladí do 30-ti let sportují daleko více než lidé nad 50 let. Ale i mezi ostatními evropskými zeměmi je ale velký rozdíl. Nejvíce se lidé věnují sportu v severských zemích (Švédsko, Finsko a Dánsko), kde minimálně jednou týdně sportuje kolem 70 % respondentů. Naopak nejméně sportu holdují jižní státy v čele s Itálií, Portugalskem nebo Bulharskem.

Ale dost nudných čísel a procent. Proč vlastně lidé sportují? Jejich důvody jsou samozřejmě různé. Většinou si lidé cvičením chtějí zlepšit své zdraví, udržet svou fyzickou kondici, ženy si chtějí zlepšit svou postavu. Hodně lidí také cvičením relaxuje a sport potřebuje hlavně k tomu, aby si jak se říká „vyčistili hlavu“. Mezi nejoblíbenější provozované sporty v ČR patří cyklistika. Následují sporty jako běh, plavání, lyžování a fotbal. Oblíbená je i turistika a tenis.

Podíváme-li se kolem sebe, je zřejmé, že lidé o sebe začali více pečovat. K tomu samozřejmě patří i péče o své zdraví a tedy i sportování. Je pravdou, že v porovnání s dobou například před deseti lety, opravdu vidíme daleko více cyklistů a běžců. Tenisové kurty také nezejí prázdnotou a daří se naplnit i tělocvičny a posilovny. A toto se netýká jen měsíců ledna a února, kdy si lidé plní svá novoroční předsevzetí a v dalších měsících se vždy jednalo o pokles. Dle mého názoru je to skutečně celoroční nárůst sportovní aktivity mezi lidmi. Je to otázka změny životního stylu.

Co říci závěrem? Možná ještě v porovnání s Evropou nejsme sportovním národem, ale jsme na dobré cestě se jím stát. Budou- li rekreační sportovci přibývat současným tempem, jsem optimista.

Napsat komentář