Každé dítě je zázrakem samo o sobě, ale některé z nich se narodí s neuvěřitelnými talenty a schopnostmi, které je staví do pozice zázračných nebo geniálních dětí. Bohužel, osud nemá pro tyto děti pochopení a jejich konec často bývá tragický. Některé z těchto dětí se potýkají s mnoha překážkami a těžkostmi, které brání plnému rozvoji jejich potenciálu. Zde se podíváme na několik příkladů zázračných a geniálních dětí, jejichž osud nebyl příznivý.
Zázračné děti
V knize Největší záhady světa – Zázračné události od autora Franka P. Jonese se můžeme dočíst o těchto dětech, které si vzali život, nebo odešly do kláštera, protože se už nemohly dívat na tento svět. Z některých dětí se však stali v dospělosti revolucionáři.
„James Oshoa
James Oshoa se narodil v roce 1956 v Pákistánu pracovníkovi britského velvyslanectví. Vážil šest kilo třicet a přišel na svět císařským řezem. Ihned po narození držel vzpřímeně hlavu, ve svém prvním měsíci seděl, ve třech stál, v pěti měsících chodil, v sedmi měsících mluvil. O prvních narozeninách recitoval básničky, ve dvou a půl letech počítal a ve třech už plynně četl. Okolo šestého roku chápal už fenomén a nezvratnost smrti, k čemuž se jiné děti doberou až okolo desátého či dvanáctého roku. Mluvil rovněž plynně třemi jazyky. Psychologové jej hodnotili jako stabilní a vyrovnanou osobnost, schopnou partnersky na úrovni komunikovat s dospělými. S dětmi však neuměl navázat rovnocenný vztah, nerozuměl jim. V osmi letech spáchal sebevraždu. Zastřelil se z otcovy pistole.
Jürgen Brock
Jürgen Brock se narodil v Hannoveru v roce 1959, ve třinácti letech vystudoval univerzitu, v patnácti získal doktorát, ve dvaceti čtyřech už byl univerzitním profesorem. Ovládal šestatřicet jazyků slovem i písmem. Napsal několik skvělých knih, jednu z nich věnoval sám sobě a svému duševnímu potenciálu.
´Nikdy jsem nepotkal člověka, s nímž, jsem si mohl ve všem rozumět, (citujeme z jeho práce), jako dítě jsem si cenil několika odborných kapacit, když jsem ale dospěl, pochopil jsem, jak velice jsem se mýlil. Dnes je hodnotím jako průměrné, či dokonce podprůměrné osobností: Myslím jinak než ostatní, proto se od většiny lidí liším. Pocit převahy, který jsem nad lidmi míval jsem už nadobro ztratil. Být výjimečným, být vysoce nadprůměrným je totéž, jako být handicapovaným imbecilem, jehož se každý děsí, protože mu nemůže pomoci a nemůže se k němu ani duševně přiblížit.´
Jürgen Brock se zřejmě úmyslně zabil ve sportovním autě. Den předtím, při oslavě svých třicátých narozenin, se totiž svěřil jednomu z gratulantů, že žije už příliš dlouho.
Anna-Marie Sklodowska
Anna-Marie Sklodowska, vzdálená příbuzná slavné vědátorky Marie Curie-Sklodowské (vpravo) podle které byl natočený film Radioaktivita s herečkou Rosamund Pikeovou (vlevo).
Narodila se v roce 1947 a žila ve Varšavě. Velice hezká dívka, avšak snad až příliš nadaná. Nejdříve se jí líbilo, jak výrazně převyšuje svoje vrstevníky. Vřadili ji tedy mezi děti starší nejprve o tři až pět let, později dokonce o sedm či osm. Univerzitu dokončovala jako třináctiletá. Státní zkoušky skládala ve fyzické podobě vyžlete, zatímco její starší studijní kolegyně předstupovaly před zkušební komisi mnohdy už jako provdané dámy, či dokonce matky dětí. Anna-Marie neměla kamarádky, vrstevnice jí připadaly nesnesitelně hloupé, starší dívky zas neměly rády ji, protože je příliš zahanbovala svým nadáním. Ocitla se v sociálním vakuu, což ji přivedlo k rezignaci na vzdělání a odbornou kariéru. Svět jí připadal neuvěřitelně zmatený a neuspořádaný. Drásalo ji pomyšlení, že se lidé nikdy nepoučí z minulosti. Štěstí neměla ani v milostném životě. Vstoupila tedy do kláštera, ač nebyla věřící, a žije v něm dodnes. Pohřbila svoje zázračné nadání v temnu klášterní cely a nechala zplanět i svou ženskou krásu v přesvědčení, že promarnění zázračného rozumu jí přinese méně utrpení, než kdyby se jej snažila uplatnit mezi lidmi, jimž nerozuměla.
„Tak málo stačí, aby lidé člověku nerozuměli a on nerozuměl jim,“ řekla ThDr. Bronislavu Kisczakovi, jenž Annu-Marii v její dobrovolné samotě navštěvuje.
Jean-Pierre Collins
Jean-Pierre Collins se narodil v roce 1911 v Abidjanu, městě ležícím na pobřeží Guinejského zálivu. Protože měl černou pleť a jeho otec byl pouhým přístavním dělníkem, nedostalo se mu zprvu žádného vzdělání. Jean-Pierre neuměl číst, psát ani počítat, ale mysl měl jasnou a jeho duševní obzor se vysoce skvěl nad bídou, do níž se zrodil. Collinsův otec považoval syna za vtělení spravedlivého boha. Už ve svých čtyřech letech navrhoval chlapeček sociální reformy, s nimiž o několik let později vyrukoval Lenin.
Otec bral Jean-Pierra do doků, kde jeho moudré rady vzbuzovaly bouře veselí i u přístavních předáků. Řeč starého-mladého zaujala jednoho z nich natolik, že chlapce přivedl k majiteli doků Charlesi Cotonnovi, aby se milionář na vlastní oči přesvědčil, jakou že to mají v docích vzácnou atrakci. Ten byl chlapcem nadšen natolik, že ho vzal k sobě na vychování a učinil z něho společníka svých dětí. Když pak Cotonnovy děti odjely na evropské univerzity, odcestoval devítiletý Jean-Pierre s nimi. Absolvoval Oxford i Sorbonnu s nadprůměrným prospěchem a obě univerzity mu udělily ještě před jeho osmnáctým rokem doktorát. Kolegové i profesoři na univerzitě ho považovali za génia, jaký se rodí jednou za sto let. Přirovnávali jej ke Kantovi a Marxovi.
Charles Cotonn předpokládal, že se mu chlapec odvděčí náklonností, ale velice se zmýlil. Jean-Pierre se vrátil do Abidjanu ve svých dvaceti letech a vedl tam stávky proti svému někdejšímu dobrodinci. Skončil ve vězení, avšak musel být propuštěn, protože odboroví předáci hrozili Cotonnovi krveprolitím. Černošský mladík se stal nadějí zubožených, kteří by se nechali pro jeho svobodu i zabít.
Jean-Pierre se díky tomu stal proslulým sociálním reformátorem, kterého znala celá střední a západní Afrika a jehož obliba a věhlas se rozšířily až do oblasti afrického rohu.
Byl týrán, vězněn, pronásledován, dvakrát byl postřelen, jednou se ho pokusili otrávit. Osobně neprožil žádné štěstí, nikdy se neoženil a nezaložil rodinu. Nikdo nikdy neviděl, že by se od srdce zasmál. Mysl mu nedopřávala klidu, hnala jej za jakýmsi posláním s vírou, že snad už brzy nastane ráj na zemi.
V roce 1940 se nalodil na loď s uhlím, plující do Francie, která právě dokonávala pod pásy Hitlerových tanků. Maršál Pétain kolaboroval s Hitlerem a země byla rozdělena na svobodnou a okupovanou zónu.
Jean-Pierre se zapojil do hnutí odporu a stal se jedním z maquistů, partyzánů, kteří vedli nesmiřitelnou válku s okupanty. I v podzemním bojí na sebe strhl nejvyšší odpovědnost a stal se jedním ze tří či čtyř nejvýznačnějších maquistických vůdců. Platil za nesmiřitelného a neochvějného revolucionáře.
Zradou svého tělesného strážce padl do rukou gestapa v roce 1943. Francouzský zrádce, spolupracovník gestapa Henry Lafont, který vedl pařížský referát pronásledující nepřátele velkoněmecké říše, sídlící v rue Lauriston, se Jean-Pierrem velice důkladně zabýval. Napsal o něm: ´Je zázračně nadaný, neuvěřitelné vzdělaný, fanatický jako apoštol, odolává mučení i psychickému týrání. Nebojí se a zdá se, že necítí bolest, připadá mi jako člověk z jiné planety. Kdyby to nebyl negr, věřil bych, že je vtělením fanatického boha. Boha, v něhož bych jistě uvěřil pokud bych toho byl aspoň částečně schopen…´
Gestapák Henry Lafont byl po válce postaven před soud, protože měl na svědomí životy stovek francouzských vlastenců. Byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. Když kráčel na popraviště, řekl svým strážcům: ´Kdybych tak měl náturu Jean-Pierra Collinse, umřel bych beze strachu.´
Jean-Pierre byl popraven koncem roku 1945. Když ho vedli na popraviště, byl zcela klidný a velice příjemně se usmíval, jako by se radoval, že jeho bolestné poslání na zemi skončilo.“
Další géniové
Wolfgang Amadeus Mozart
Wolfgang Amadeus Mozart už od šesti let komponoval hudbu a hrál na klavír.
Wolfgang Amadeus Mozart byl jedním z nejslavnějších hudebních géniů v historii. Jeho hudební nadání se projevilo již v dětství, kdy od šesti let začal komponovat a hrát na klavír. Bohužel, jeho život byl plný finančních problémů a nemocí. Zemřel v chudobě ve věku 35 let.
Srinivasa Ramanudžan
Srinivasa Ramanudžan, matematický génius z Indie, se proslavil svými neuvěřitelnými objevy v oblasti teorie čísel. Jeho genialita byla takřka nadpřirozená, ale bohužel trpěl vážnými zdravotními problémy a zemřel v pouhých 32 letech.
Jean-Michel Basquiat
Jean-Michel Basquiat byl americký výtvarník a graffiti umělec, jehož talent byl objeven již v raném věku. Jeho obrazy jsou dnes vysoce ceněny, ale v době jeho života se potýkal s drogovou závislostí a psychickými problémy. Zemřel tragicky ve svých 27 letech.
Anne Franková
Anne Franková
Anne Franková byla geniální mladou židovskou dívkou, která si v deníku vedla záznamy o svém životě během druhé světové války. Její deník se stal ikonou holocaustu, který dodnes děsí a inspiruje. Anne sama zemřela v koncentračním táboře ve věku pouhých 15 let.
Závěr
Tyto příklady ukazují, že i přes nesmírný talent a genialitu se některé děti potýkají s těžkostmi, které jim brání v plném rozvoji jejich schopností. Často jsou těmito těžkostmi zbytečná společenská omezení a dogmata, která jim brání rozvinout svůj potenciál a změnit svět k lepšímu. Proto často cítí nenaplnění svého života a v mnoha případech páchají sebevraždu.
Je důležité, abychom si uvědomili, že každé dítě má potenciál a že je na nás, dospělých, abychom je podporovali a pomáhali jim překonávat překážky. Možná právě ve vašem dítěti je skrytý budoucí geniální umělec, vědec, duchovní vůdce nebo politik, který může změnit svět k lepšímu.
Pamatujme na tyto smutné osudy a vezměme si z nich ponaučení. Nikdo z nás neví z jaké úrovně vesmíru se tyto geniální nebo zázračné děti narodili. Tento svět pro ně musí být už tak nesnesitelný, když kolem sebe vidí tolik utrpení a bezpráví. Proto je naší povinností vytvářet pro tyto děti prostředí, kde budou moci svůj talent rozvinout a dosáhnout svého plného potenciálu a naplnění své životní cesty pro kterou se zde narodily.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře