V éře složitých daňových systémů, kde občané a firmy tráví hodiny nad formuláři a výkazy, přichází FairTax jako radikální alternativa. Tento návrh, popularizovaný v USA od poloviny 90. let, slibuje nahradit chaotický systém federálních daní jednou jedinou spotřební daní, což by podle zastánců přineslo spravedlnost, jednoduchost a ekonomický růst. Místo zdanění příjmu by se zdaňovala pouze spotřeba, což by motivovalo lidi k úsporám a investicím. Ale je tento systém skutečně spravedlivý? V tomto článku prozkoumáme původ ekonomického modelu FairTax (Spravedlivá daň), jeho klíčové ekonomické úpravy a aktuální novinky o jeho implementaci – včetně schvalování.
Původ a tvůrci FairTax
FairTax nevznikl náhodou – je výsledkem snahy o reformu daňového systému, který mnozí považují za zastaralý a neefektivní. Myšlenka se zrodila v roce 1995, kdy Leo E. Linbeck Jr., texaský podnikatel a filantrop, založil organizaci Americans for Fair Taxation (AFFT). Linbeck, frustrovaný složitostí IRS (Internal Revenue Service, federální úřad USA pověřený výběrem a správou daňových příjmů) a vysokými náklady na daňovou správu (odhadované na stovky miliard dolarů ročně), shromáždil ekonomy a aktivisty k vývoji systému založeného na spotřební dani. Legislativně byl návrh poprvé představen v roce 1999 kongresmanem Johnem Linderem (republikán za stát Georgia) pod označením H.R. 25, a popularizován v knize The FairTax Book (2005), na které se spolupodílel s rádiovým moderátorem Nealem Boortzem. Kniha se stala bestsellerem a pomohla rozšířit myšlenku především mezi republikány a širší veřejnost.
Cílem FairTax je vytvořit spravedlivý ekonomický systém, kde se daní jen to, co se utratí, ne co se vydělá. To by podle tvůrců odstranilo daňové úniky, zdanilo underground ekonomiku a přineslo příjmy ekvivalentní současnému systému (kolem 4–5 biliónů dolarů ročně pro rok 2025). Linbeck a Linder viděli v tomto přístupu řešení pro ekonomickou nerovnost.
Ekonomické úpravy v systému FairTax
FairTax není jen o jedné dani – zahrnuje komplexní reformy, které by přepracovaly celý americký daňový ekosystém. Zde je pět klíčových úprav, které by měly vést k efektivitě a spravedlnosti, podle oficiálních návrhů a analýz:
- Zrušení daně z příjmu: Systém by eliminoval federální daň z příjmu (individuální, korporátní a kapitálové zisky), což by ušetřilo občanům a firmám miliardy na administraci a stimulovalo investice do ekonomiky. Podle Tax Foundation by to zvýšilo úspory o 10–15 % a podpořilo růst HDP o 2,5 %.
- Zrušení payroll taxes: FairTax by zrušil daň, sociální pojištění (Social security) a zdravotní pojištění (Medicare) u příjmů ze zaměstnání, což činí dohromady kolem 20–25 % ze mzdy pro typického zaměstnance s příjmem kolem 40 000–80 000 USD ročně. To by okamžitě zvýšilo čisté příjmy pracovníků a snížilo náklady pro zaměstnavatele. Tato úprava by financovala sociální programy z nové 23% národní spotřební daně, což by podle zastánců zajistilo stabilnější financování.
- Zavedení 23% národní spotřební daně: Jádrem systému je jediná daň z prodeje nových zboží a služeb (23 % inkluzivně, což je ekvivalent 30 % exkluzivně), s výjimkami pro zboží určené na export a nákupů v rámci podnikání – což by vedlo ke kaskádovitému zdanění. Zdaněná by byla osobní spotřeba a to by motivovalo úspory. Sazba by se ročně upravovala podle vládních výdajů.
- Měsíční prebate pro kvalifikované rodiny: Aby systém byl progresivní, každá kvalifikovaná domácnost by dostávala měsíční rebate (např. 300–500 USD měsíčně pro čtyřčlennou rodinu) kompenzující daň na základní potřeby. Rebate je něco jako cashback za zaplacenou daň, který dostane každá americká domácnost, která o něj požádá bez nutnosti dokazovat výše příjmů. To by chránilo nízkopříjmové před zvýšenou spotřební dani.
- Zrušení IRS a decentralizace administrace: Federální daňová správa by byla nahrazena státními úřady, které by vybíraly spotřební daň 23% z které by si účtovaly poplatek 0,25 % za administrativu, což by snížilo byrokracii a náklady na daňovou správu o stovky miliard ročně.
Tyto úpravy by podle advokátní skupiny AFFT generovaly stejné příjmy jako současný systém (kolem 4–5 biliónů USD ročně), ale s menšími náklady na bytokracii a větší spravedlností.
Novinky a globální implementace
V roce 2025 byl FairTax představen jako zákon H.R. 25 kongresmanem Buddym Carterem (republikán za Georgii) dne 3. ledna s asi padesáti dalšími spolusponzory (převážně republikány). Zákon zůstal na stole bez dalšího postupu, ale debaty se zesílily po volbách v roce 2024, kdy republikáni začali tlačit na daňovou reformu. Americký prezident Donald Trump však FairTax zkritizoval a řekl, že by podle něj vedla implicitní 23% daň na nové zboží, včetně domů a aut ke zdražení života pro běžné Američany. Pokud by zákon o FairTax prošel, implementace by začala v roce 2027.
FairTax plně nefunguje nikde na světě, ale podobné systémy existují. V Austrálii GST (10 %) od roku 2000 nahradilo některé daně a podpořilo růst o 1–2 % bez výrazné inflace. Nový Zéland má GST (15 %) od roku 1986, který generuje 40 % příjmů a je považován za efektivní. Žádná země na světě nemá jen jednu spotřební daň bez dalších daní, pojištění a poplatků, což podtrhuje, že FairTax by byl v USA unikátní.
Závěr
FairTax představuje odvážnou vizi daňové reformy, která slibuje jednoduchost, spravedlnost a ekonomický růst prostřednictvím jediné 23% spotřební daně. Nahrazením složitých federálních daní, poplatků a pojištění, dále pak zrušením IRS a zavedením měsíčního prebate pro domácnosti, by podle zastánců mohlo ušetřit miliardy dolarů na byrokracii, podpořit úspory, a v neposlední řadě zdanit i undergroundovou ekonomiku a bohaté lidi.
Přesto tento systém čelí kritice, například od Donalda Trumpa, který varoval před zdražením zboží a služeb, což by mohlo finančně zatížit běžné Američany. Trump je všeobecně známý tím, že rád snižuje daně, aby podpořil spotřebu díky nízkým cenám zboží. Patrně však nechápe, jak FairTax funguje. Ano, zboží by bylo dražší, ale když vám odpadnou všechny ostatní daně, pojištění a poplatky, tak máte více peněz a můžete si toto zboží dovolit koupit. V tomto ohledu má FairTax stejný efekt na spotřebu jako snížení daní s tím, že stát navíc sníží výdaje na byrokracii, vybere víc peněz od bohatých a lidé získají více finanční svobody – zrušením paušálních daní, které lidi udržují v krysím závodě.
Facebook komentáře