autor: Martin Kirschner
Psychiatrie je celosvětový byznys s obratem 330 mld. dolarů ročně. Bývalý farmaceutický obchodní zástupce mluví o farmacii jako o odvětví, které chce za každou cenu vydělat peníze, a ne vyléčit lidi. Tento názor v podstatě žene vodu na mlýn těm, kteří hovoří o odvětví psychiatrie jako o prodeji psychofarmak, který v praxi nedosahuje kýžených výsledků – tedy neuvádí člověka do stavu zdraví.
Podobnou otázkou se zabývá také film „Zmatená duše“ v němž hlavní roli ztvárnil populární herec Matthew Perry (Přátelé, Můj soused zabiják). Ve snímku je jako Hudson Milbank úspěšným hollywoodským scenáristou, u něhož se nenápadně rozvinula závažná duševní porucha, která jakoby mu vzala všechny emoce. Hudson proto obchází doktory a psychology, ale nic nepomáhá, přestože bere farmaka jako na běžícím páse.
„Jakmile jako pacient pochopíš, že lékař závisí na farmaceutickém průmyslu, že farmaceutický průmysl chce především vydělat peníze, že lékař profituje z toho, když jsi nemocný, tak si to dvakrát rozmyslíš, než mu uvěříš, že jsi opravdu nemocný,“ říká bývalý farmaceutický obchodní zástupce.
Dr. Peter Binz, neurolog a psychiatr, říká: „Když poznáte, že se tento průmysl neustále snaží zvýšit počty takzvaně ,nemocných' pro co největší možný zisk a jak zneužívá medicínu pomocí svých vlastních stoupenců, tak z toho nejdřív dostanete strach a pak vztek.“
Uwe Dolat z protikorupčního oddělení míní, že farmaceutický průmysl je ke korupci značně náchylný. „Je to obrovský sektor, jedna z největších mašinerií na peníze, jakou Německo má. Denně se přesouvají miliardy a miliardy. A to vytváří neuvěřitelnou živnou půdu pro korupci. Německý národ by měl ty zločince s bílými límečky zakázat a přestat je oslavovat jako hrdiny.“
Uwe Dolat reaguje na silnou vlnu odporu vůči odvětví psychiatrie, která vyvstala právě v sousedním Německu.
Sporné je také v současné době používání psychofarmak na obyvatele domů s celodenní péčí, starší lidi a lidi s různými druhy chorob. Personál si často práci ulehčuje tím, že pacientům dávkuje „uklidňující léky“, pomocí nichž je připoutá k vozíku nebo lůžku. Takovým pacientům nemusejí věnovat tolik pozornosti. Na duševní stav člověka a jeho osobnost to však mívá zpravidla zhoubný vliv.
Nejhůře jsou na tom pacienti, kteří nemají rodinu nebo nemají zastání u svých příbuzných, doktoři jim často sami o své vůli předepisují psychofarmaka bez vědomí příbuzných, kteří se následně diví nevysvětlitelným změnám v jejich charakteru. Pacientův stav se může pod vlivem léků nenávratně změnit.
