Když se narodíme do tohoto 3D světa, je nám vymazána paměť. To má terapeutický efekt, abychom si nepamatovali na traumata z minulého života. Nicméně na podvědomé úrovni část těchto traumat ovlivňuje naše současné životy. Někdo má nepopsatelnou hrůzu z pavouků a přitom příčina z tohoto strachu může pocházet z našeho minulého života.
Existují čtyři možné situace, kdy se nám vybaví vzpomínky na minulé životy.
První situace je, když si děti do šesti let vzpomínají na svůj minulý život. Často poznávají minulá místa, předchozí rodiče a přátelé i za tohoto současného života. To se stává obvykle dětem, kterým při inkarnaci nebyla dokonale vymazána paměť.
Druhá situace se stává po úrazu hlavy, nebo po traumatickém zážitku. Tito lidé pak často mluví cizími jazyky, které nikdy nestudovali. I když se někdy stává, že si nemůžou vzpomenout na minulý život, tak to, že mluví plynule cizím jazykem je důkazem, že předchozí životy existují.
Třetí možnost je klinická smrt, kdy se lidem před jejíma očima odehraje celý život. Často tato projekce obsahuje i minulé životy. Takže lidé, kteří se z klinické smrti vrátí zpět často vědí, čím byli v minulých životech.
Poslední čtvrtá možnost je využití hypnózy. Německý psychiatr dr. Joachim Wurst využíval hypnózu, aby si lidé vzpoměli na své prenatální období. Cílem bylo vzpomenout si na všechna traumata, která se v tomto období odehrála, aby pak tento psychiatr mohl dál pracovat s lidskými bloky a strachy. Wurst však šel ještě dál a pomocí kyslíkové terapie spojené s hypńozou dokázal u lidí vyvolat vzpomínky na minulé životy.
V knize Největší záhady světa – Zázračné události jsou popsány jeho experimenty a vzpomínky jeho pacientů na prenatální období a minulé životy:
„Wurst se věnoval hypnóze i jako vědě a proslul řadou brilantních teoretických prací. Rozšiřoval například škálu hypnability, to znamená schopnost pacientu upadat do stále hlubšího tranzu, který například u klasické stanfordské škály hypnability končil dvanáctým stupněm – spontánní hypnotickou amnézií, tedy ztrátou paměti na dění v hypnóze. Wurst přidal ke stanfordské škále ještě tzv. sonorní škálu s třemi podstupni, po kterých osobně vkročil do nitra osob, od nichž zjistil jejich zážitky z období před narozením, na které si pod výzvou jeho sugescí vzpomněly. Wurst se však ani s těmito zázračnými efekty nespokojil a pronikal do hlubin lidské paměti ještě důkladněji. Dostal se ještě dále a ještě hlouběji, odstranil omezení individuálního lidského života a vkročil tedy až před fyzickou existenci hypnotizovaných osob, které si „vzpomněly“ na svoje minulé fyzické schránky, na svoje uplynulé a vyhaslé životy.
K těmto poznatkům došel vlastně náhodou při svých rutinních psychoterapeutických zásazích, které si osvěžoval zdánlivě nesmyslnými otázkami, aby se dostal ještě hlouběji do neprobádaných hlubin lidského nitra. Pokládal spícím osobám stále komplikovanější otázky a snažil se zjistit např. jejich první vzpomínky před osvojením řeči. Pak jeden z pacientů vypověděl, že si vzpomíná na porodní bolesti matky, v nichž ho přiváděla na svět, a doslova vykřikl bolestí při vzpomínce na necitlivý zásah porodníkových kleští. Od tohoto okamžiku si byl dr. Wurst jist, že dospěl tam, kam byl dosud lékařům vstup odepřen. Do nevědomí.
Bez odkladu začal s novým druhem experimentů a záhy se dostavily pozoruhodné výsledky. Zjistil například, že pacientka Marie N. si „vzpomněla“ v hypnóze na svůj pobyt v matčině děloze, když měla podobu teprve čtyřměsíčního embrya. „Zapamatovala“ si otřesy dělohy při souložích otce a matky. Matka Marie N. se však se svým mužem ještě před narozením dcery rozešla a prožila v důsledku rozchodu šok, který i dosud nenarozená dcera prožívala ve formě nevýslovného utrpení. Pacientka Marie N. si rovněž pamatovala na film, který sledovala v televizi její matka, když ji nosila pod srdcem. Film plný vražd, krve, násilí a utrpení. Matčin hrůzný divácký zážitek se přenesl i do psychiky dosud nenarozeného děvčátka ve formě šoku a následného strachu z příchodu do světa tak nepřátelského a hrůzného. Šok se v psychice Marie N. uchoval až do dospělosti v podobě trvalého neurotického utrpení, o jehož příčině nic nevěděla, dokud ji dr. Wurst nezhypnotizoval a neprosvítil zákoutí její nešťastné duše.
Jiná pacientka, devatenáctiletá Helga R., si pamatovala na zážitek, jenž se udál pět měsíců před jejím narozením. Lékař její matky předepsal těhotné rybí tuk, který nesnášela a po jehož požití zvracela. Ani Helga R. nemohla rybí tuk vystát a zvracela po jeho požití stejně jako kdysi její matka.
Pacientka Evelina S. zase spočívala v matčině lůně v protileteckém krytě při bombardování Dráždan. Do jejího narození chybělo ještě celých šest měsíců. I na ni se přenesla matčina hrůza z letadel, takže už od dětství omdlévala či prožívala hysterický záchvat, kdykoli zaslechla třebas i z dálky zvuk leteckého motoru.
Dr. Wurst pochopil, že embryo žije i život své matky a nahlíží jejím prostřednictvím do vnějšího světa, který ho buď zraňuje, anebo naopak naplňuje očekáváním. Matka bavorské šlechtičny Renaty von H. trávila půl roku před porodem v Brunei jako host brunejského sultána, v kouzelném paláci obklopeném zahradami s tisícovkami druhů květin. Koupala se celé dny v moři i v bazénech, pojídala tropické plody a často se zabývala zdobením svých komnat květinami. Milovala svého muže, jenž zde byl v diplomatických službách, a žili spolu v radostném očekávání narození dítěte. Renata von H. si v hypnóze vzpomněla, že se v Brunei toužila narodit předčasně, aby se mohla se svými rodiči podílet na radostné kráse a citové harmonii světa. O možnosti svého předčasného zrození uvažovala formou tzv. vnitřní řeči, což je v podstatě řeč beze slov, spočívající v řazení obrazů a představ. Vnitřní řeč používají lidé často, zejména při mimovolním myšlení.
Dr. Wurst se dostával ještě dál v přesvědčení, že minulost člověka nepředstavuje pouze pobyt v děloze, ale že může být ohraničena i minulými životy, které si člověk nese ve své psychice stejně tak zákonitě, jako svůj příští osud. Hypnotizoval svoje pacienty a uvolňoval jejich vzpomínky až do okamžiků, kdy ještě neexistovali ani ve formě právě oplodněné buňky v matčině lůně.
Nevystačil už s pouhou hypnózou. Doplnil ji dále dýcháním kyslíku pomocí kyslíkové masky, kterou si pacienti nasazovali před ulehnutím na hypnotizérské lůžko. Kyslík měl podle Wurstova mínění „propojit či znovu vytvořit ztracené spoje mozkových buněk, jež mohly souviset s funkcemi fylogenetické paměti.“ Pozoruhodné výsledky se záhy dostavily i při těchto experimentech. Pacient Richard C. si vzpomněl na několik svých předchozích životů, které na sebe logicky navazovaly, jako by je inscenoval rozum mravné a přísné božské bytosti. Richard C. byl dělníkem se základním vzděláním. V nejhlubším hypnotickém tranzu, po důkladném rozdýchání kyslíkem, si vzpomněl, že v minulém životě byl černoch, měl nemocné ledviny a žil v Jihoafrické republice. Ještě před tím žil jako běloch v Karolíně a k smrti nenáviděl černochy. Vesmírný řád tedy jeho city usměrnil v následném převtělení. Prožil život nemocného černocha v hlavním státě světového rasismu. Vykoupil se bolestivou smrtí a dočasnou výsadou žít další život v Německu jako nekvalifikovaný dělník.
Pacient Helmut K., trpící neurotickou koktavostí, si vzpomněl, že v předminulém životě oběsil ještě jako mladík na drátě kočku a nešel ji vysvobodit, ač po jeho i odchodu strašlivě mňoukala. V následném životě se stal kočkou bez domova, která se po tři léta toulala po hamburském přístavu, než sežrala otrávenou návnadu a pošla v hrozných bolestech. Po tomto „očistci“ se Helmut K. narodil v rodině bonnských cikánů a doslal novou šanci žít lidský osud.
Pacient Hans N. si při dýchání kyslíku a v somnambulní hypnóze uvědomil, že pes, jehož nade vše miluje, je převtělením jeho zesnulého otce. Hans svého otce nenáviděl, protože jím byl týrán. Vyšší řád, který nepochybně existuje, spojil obě bytosti znovu v lásce, aby v jejich životě vykompenzoval předchozí „nedorozumění nenávisti“.
Experimenty dr. Wursta jsou bezesporu zajímavé. Pacienti z celého světa se hrnou do jeho ordinace a čekají po celé týdny za jejími dveřmi, až na ně přijde řada. Wurst dnes už neléčí neurotické poruchy ani nepotlačuje jejich symptomy. Zjevuje lidem zejména jejich embryonální minulost a předchozí už uzavřené osudy. Neprorokuje nikomu budoucnost. Jisté však je, že z každé minulosti lze budoucnost spolehlivě odvodit. Informace o minulosti pomáhají lidem žít a nalézt kořeny zla, které se v lidském nevědomí uchytilo podobně jako strom v puklině skály.
Dr. Wurst vychoval četné následovníky, takže dnes se ve všech vyspělých zemích uskutečňují experimenty s pronikáním do historie dávno odbytých lidských osudů. Mnozí kliničtí psychologové a psychiatři na Západě tak přicházejí vědeckými metodami na to, čeho Východ dosáhl už před tisíciletími pouhými úvahami o podstatě a smyslu života.“
Terapii hypnózou využil i český badatel a nutriční poradce Michal Shark. Ten říká, že se mu pomocí této metody podařilo nahlédnout do dvou předchzích životů. V prvním životě byl ruský šlechtic, který vlivem buržoazní revoluce přišel o všechny své majteky a jako bezdomovec umrzl v Petrohradě. V druhém životě byl domorodou ženou na tichomořském ostrově, která si užívala bezstarostného života se svými dětmi.
Závěr
Všechny tyto příběhy nám jasně dokládají, že minulé životy existují. Zmínka o minulých životech byla popsána i v Bibli, ale církevní představitelé ji nechali odstranit, aby mohli s lidmi pomocí strachu snadnějí manipulovat (buď uděláte to, co po vás chceme a půjdete navěky do nebe, nebo naopak půjdete navěky do pekla. Nic mezitím).
Budhismus věří, že lidské bytosti se můžou reinkarnovat i ve zvíře, rostlinu, nebo kámen. Do toho existují cesty reinkarnace do nižších a vyšších dimenzí. Naše cesty jsou tak rozvětvené, že jsme mohli v nekonečném vesmíru prožít své životy v miliónech variacích a věřím, že po svém finálním putování se nakonec každá vědomá duše navrátí do svých vesmírných domovů, kde panuje láska, harmonie a klid.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Facebook komentáře