Hlavní město Havana na Kubě během výpadků elektřiny.
Kuba se od ledna 2026 potýká s akutním nedostatkem ropy a pohonných hmot, který podle analýz předních médií vede k energetické krizi, rozsáhlým výpadkům elektřiny a problémům s dopravou, produkci potravin a dodávkou pitné vody. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa prosazuje efektivní blokádu dovozu ropy prostřednictvím cel na země, které Kubě ropu dodávají, a v některých případech i záchytů tankerů.
Dne 29. ledna 2026 vydal prezident Trump výkonný příkaz, kterým vyhlásil národní nouzový stav vůči Kubě a autorizoval uvalení dodatečných cel na dovoz zboží z jakékoli země, která přímo nebo nepřímo prodává nebo poskytuje ropu Kubě. Cílem bylo zastavit dodávky z Venezuely (po americkém zásahu proti prezidentu Nicolásovi Madurovi) a odradit další dodavatele, jako je Mexiko. Administrativa výslovně neoznačila politiku za „blokádu“, ale podle analýzy lodních dat a satelitních snímků funguje jako první blokáda USA od kubánské raketové krize v 60. letech.
Bílý dům píše: „Prezident (Donald Trump) řeší škodlivé činy komunistického kubánského režimu tím, že přijímá rozhodné kroky, aby pohnal kubánský režim k odpovědnosti za jeho podporu nepřátelských aktérů, terorismu a regionální nestability, které ohrožují bezpečnost a zahraniční politiku Spojených států.“
Mezi těmito škodlivými činy podle Trumpa patří: spojování se s řadou nepřátelských zemí (Čína a Rusko), spojování se s teroristickými organizacemi (například Hizbalah) a šíření komunistické ideologie v celém regionu. Tyto činy „představují neobvyklou a mimořádnou hrozbu pro národní bezpečnost a zahraniční politiku USA a vyžadují okamžitou reakci na ochranu amerických občanů a zájmů.“
Od té doby USA zabavily několik tankerů s ropou mířících na Kubu (včetně venezuelských a kolumbijských plavidel) a hrozbou cel přiměly potenciální dodavatele k zastavení dodávek. Kuba, která dovážela přibližně 75 % ropy z Venezuely a Mexika, zůstává bez dovozu této komodity od ledna. Podle expertů na sledování lodní dopravy (např. z University of Texas) se země v březnu 2026 ocitla na pokraji vyčerpání rezerv.
Navíc to vypadá, že na Kubě dochází k sabotážním akcím na energetickou infrastrukturu. Novinářka Carla Gloria Colomé píše: „Pravdou je, že někdo v havanské čtvrti Poey zapálil sloup elektrického vedení v aktu vzpoury a vyčerpání, jako někdo, kdo by raději zůstal navždy ve tmě, než aby mu byla elektřina postupně obnovena. Kubánci přestali počítat hodiny, kdy jsou bez proudu, a začali měřit čas podle toho, jak dlouho bude trvat, než se proud nadobro obnoví.“
Kubánská redaktorka a psycholožka Juliette Isabel Fernándezová řekla: „Život utíká a máte pocit, že nevidíte jasně dál než na jediný krok. Nedostatek elektřiny nejenže ponořuje fyzické prostory do tmy, ale také otupuje mysl. Život se co nejvíce zredukoval: slyšíte děti, jak si hrají na ulici, když jsou školy zavřené; dospělí už nevstávají do práce; lidé chodí kilometry pěšky, protože neexistuje žádná doprava ; a majitelé firem se jeden druhého ptají, kolik paliva ještě mají v zásobách. To je ve skutečnosti ústřední otázka, protože přežití země se měří v kapkách ropy.“
Průmysl, obchody a služby jsou na Kubě zavřené. „Sklizeň cukru letos nezačala; sotva zbývá benzín na vaření; některé hotelové řetězce zavřely provoz a poslaly své pracovníky domů; a několik leteckých společností zastavilo své lety kvůli nedostatku paliva“, píšou noviny El Pais.
Nedostatek paliva způsobil kolaps národní energetické sítě. Ve dnech 16.–18. března 2026 postihl Kubu celostátní blackout, který trval desítky hodin a zasáhl všech přibližně 11 milionů obyvatel. Kuba má sedm hlavních elektráren a všechny jsou závislé na ropě. Proto nedokážou fungovat a výpadky se staly denní rutinou.
Jorge Piñón, energetický expert vedoucí tým na Texaské univerzitě, napsal: „Bez energie nemůže existovat ekonomika, vzdělávání, zdravotní péče ani produkce potravin. Pokud tento motor nemáte, zbytek země se zhroutí. Bez energie neexistuje země.“
Bez energie navíc vázne zásobování vodou a nefungují čističky vod. Čerpadla závislá na elektřině nebo dieselu přestávají fungovat, přibližně milion lidí spoléhá na cisterny a stovky tisíc domácností nemá spolehlivý přístup k vodě. Lidém doslova hrozí, že pomalu budou umírat žízní a hladem:
Prezident Trump v posledních dnech opakovaně prohlásil, že bude pro něj „čest dobýt Kubu“, že si s ní může dělat „co chce“ a nyní vede vyjednávání s havanskou vládou.
Trump prohlásil: „Víte, celý život jsem slyšel o Spojených státech a Kubě . Kdy to Spojené státy udělají. Věřím, že budu mít… tu čest dobýt Kubu. Ať už ji osvobodím, vezmu si ji – myslím, že si s ní můžu dělat, co chci. Chcete znát pravdu. Jsou teď velmi oslabeným národem.“
Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel potvrdil probíhající rozhovory s USA, ale zároveň slíbil „neochvějný odpor“. Podle odborníků je cílem tlaku politická změna režimu a dosazení loutkové vlády USA, nikoli formální anexe.
Kuba se snaží přežít díky posledním rezervám a občasným pokusům obejít blokádu a dostat se k ropě – například ruský tanker Sea Horse dokázal údajně na Kubu dopravit naftu pomocí „klamavých manévrů“. Situace zůstává kritická a podle OSN hrozí prohloubení humanitární krize na Kubě v oblasti zdravotnictví, vody a potravin.
