AML (anti-money lanudering, nebo také česky zákon proti praní špinavých peněz)
Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (tzv. AML zákon), zavazuje banky a další finanční instituce k důkladné kontrole klientů (KYC), monitorování transakcí a hlášení podezřelých operací. Cílem je podle oficiálních zdrojů předcházet praní špinavých peněz, financování terorismu a obcházení sankcí. Banky musí provádět rizikovou analýzu a v případě podezření mohou blokovat účty, transakce nebo nenávázat obchodní vztah, jak popisuje Raiffeisenbanka.
AML zákon se také vztahuje na „politicky exponované osoby“, kdy třeba Raiffeisenbanka po vás požaduje, abyste ji nahlásili, pokud vykonáváte politickou, nebo jinou významně veřejnou funkci:
V praxi to znamená rozsáhlé požadavky na dokládání původu peněz, vyplňování dotazníků a poskytování dokumentace. Pokud klient nespolupracuje nebo transakce vyhodnotí banka jako „rizikovou“, může dojít k blokaci prostředků na týdny či měsíce, což vede k reálným finančním škodám klienta.
Kritický pohled: Nástroj selektivního tlaku
Kritici AML praktik tvrdí, že tento zákon se v rukou bank stal především pohodlným a „legálním“ nástrojem k uplatňování lichvářských praktik. Blokace účtů, rušení bankovních smluv, dlouhodobé zadržování peněz klientů a související náklady (jako záporné úroky z přečerpaných limitů nebo pokuty za neprovedené platby) fungují de facto jako finanční trest. Banky tyto kroky vždy zdůvodňují „plněním zákonných povinností“ a „ochranou proti praní špinavých peněz“.
Cílem těchto praktik mají být podle kritiků především antisystémoví lidé a podnikatelé – ti, kteří veřejně varují před zaváděním centrálních bankovních digitálních měn (CBDC), kritizují některá zdravotní opatření (jako masové očkování) nebo zastávají vlastenecké, konzervativní politické názory (často označeny za „proruské, teroristické“) v současném geopolitickém klimatu. Banky (a především některé velké instituce jako Raiffeisenbank) tak podle nich vytvářejí mechanismus finanční a materiální likvidace nepohodlných klientů, aniž by musely přiznat politickou motivaci.
Finanční likvidace, jako politický cíl
Noviny Euractiv v článku „Finanční represe“ píšou: „Autoritativní režimy stále častěji zneužívají pravidla proti praní špinavých peněz a financování terorismu k tomu, aby disidentům, aktivistům a politickým oponentům se sídlem v EU odřízly přístup do bank.“
Podle studie státní aktéři šíří falešná obvinění o politicky nepohodlných osobách, a neprávem je obviňují z praní špinavých peněz, spojení s terorismem nebo trestnou činností, což vede banky k omezení přístupu z důvodu „nedodržování předpisů“. To vytváří řadu finančních obtíží těmto osobám.
„Neschopnost otevřít a udržet si přístup k finančním službám ztěžuje cestování a zapojení se do aktivismu, nebo dokonce běžný život,“ uvádí studie.
Ukrajinská aktivistka za lidská práva Ljudmyla Kozlovská, prezidentka Nadace Open Dialogue a obyvatelka Belgie, říká, že se s problémem setkala na vlastní kůži poté, co se stala terčem nátlakových kampaní spojených s Moskvou. Této aktivistce byly zmrazeny všechny bankovní účty.
Kozlovská tuto situaci zkritizovala slovy: „Banky vás musí vyšetřovat, což je obvykle úkolem policie a soudů, nikoli soukromých institucí.“
Ekonom Jorge Jraissati, který se touto problematikou rozsáhle zabýval , popsal tento jev jako „hrozbu pro svobodnou společnost“. Řekl, že je obtížné posoudit, kolik lidí je jím postiženo. Problém zůstává silně stigmatizován a mnoho obětí mlčí ze strachu, že by se následky mohly dotknout i jejich příbuzných nebo podpůrných sítí, na které jsou závislí.
Jraissati poznamenal, že postiženi nejsou jen disidenti nebo obránci lidských práv. Terčem útoků jsou i bývalí funkcionáři a hlavy vlád. Politicky exponované osoby jsou bankami často považovány za riziko pro dodržování předpisů, což vede k nadměrnému dodržování předpisů.
Autoritativní vlády tento systém stále více zneužívají, uvedl Jraissati. Po zatčení venezuelského diktátora Nicoláse Madura údajně režim v Caracasu využil oznámení Interpolu k tomu, aby vlivným osobám z diaspory, které oslavovaly zatčení, byl odříznut přístup k jejich bankám.
Zpráva zmiňuje autoritářské státy, včetně Ruska, Číny, Běloruska, Iránu a Turecka, které údajně nechávají lidem zmrazit bankovní účty z důvodu „praní špinavých peněz“. Nicméně tato taktika je využívána i evropskými státy a bankami.
Německá poslankyně za stranu Zelených Hannah Neumannová, která vedla iniciativu za reformu systému v parlamentu, tvrdí, že „finanční nadnárodní represe jsou obrovským problémem“.
„Naše systémy jsou zneužívány k tomu, aby lidem záměrně odepíraly přístup k penězům a bankovním službám, což podkopává jak jejich živobytí, tak i jejich občanskou společnost a politickou angažovanost,“ řekla Neumannová serveru Euractiv . Tvrdí, že Evropa by měla zajistit spolehlivý přístup k bankovním účtům pro dotčené osoby, zavést lepší školení v rámci orgánů dohledu, aby bylo možné včas odhalit případy, a výrazně posílit spolupráci mezi finančními regulátory, policií a soudními orgány, aby se toto zneužívání účinně zastavilo.
Případ Raiffeisenbank
Raiffeisenbank patřila v minulosti k bankám s velmi striktním přístupem vůči kryptoměnám. Rušila účty krypto firmám i jednotlivcům, kteří prováděli transakce s digitálními aktivy, a to právě s odkazem na AML povinnosti.
Seznam zprávy napsaly: „Raiffeisenbank zavřela účty firem z kryptoměnového sektoru. Menší společnosti z odvětví kvůli tomu čelí problémům a ztrátě konkurenceschopnosti. Banka hájí opatření tím, že zajišťuje bezpečnost.“
Raiffeisenbanka takto zrušila bankovní účty směnárnám Anycoin, Simplecoin a Coinmate. Dosud však tato banka neprokázala, že by tyto směnárny „praly špinavé peníze“.
„Stejně jako ostatní banky na trhu zajišťujeme především maximální obezřetnost a bezpečnost při správě financí našich klientů. I v této oblasti proto postupujeme plně v souladu s bezpečnostními pravidly Raiffeisenbank,“ odpověděla redakci Seznam Zprávy tisková mluvčí Tereza Kaiseršotová.
Ředitel kryptoměnové směnárny Anycoin Marek Kyrsch okomentoval jednání Raiffeisenbanky: „Uzavření jsme očekávali a proti sloučení jsme se neúspěšně bránili u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. České společnosti se bohužel nemají jak bránit a Raiffeisenbank téměř zničila celé odvětví v České republice, zatímco uzavřela partnerství s rakouskou společností Bitpanda.“ Kyrsch to označil za paradoxní situaci.
Jakub Jedlinský, odborník na kryptoměny a spoluzakladatel kryptoměnové společnosti Altlift prohlásil: „Kryptoodvětví je bohužel spojeno s nestandardním množstvím podvodů a nevyjasněností regulace. Připadá mi ale zarážející, že banky zavírají účty i etablovaným a stoprocentně legitimním firmám. Když se pak dočítám, že Raiffeisenbank plánuje spustit vlastní platformu pro obchodování kryptoaktiv, zatímco paušálně odmítá účty směnárnám a ostatním poskytovatelům služeb spojených s virtuálními aktivy, tak mám pochybnosti, zda nedochází k nekalému jednání.“
V případě Raiffeisenbanky proto nešlo o „bezpečnost“, ale o vystrnadění a zničení konkurence, protože tato banka sama chystá službu, kdy její klienti budou moci přes aplikaci nakupovat a prodávat kryptoměny. Na příkladu Raiffeisenbanky můžete vidět, že AML zákon proti praní špinavých peněz slouží pro banky jako mocenský nástroj, jak nepohodlným lidem a firmám blokovat, nebo rušit bankovní účty i s jejich penězi.
Příběh Raiffeisenbanky a jiných bank dokládá to, jak je AML zákon zneužíván těmito bankami k tomu, aby si plnily své agendy, ať už finanční, nebo politické. Například na mě – jako šéfredaktora alternativních VIP Novin – Raiffeisenbanka při splácení úvěru páchala lichvu a dopouštěla se podvodného jednání, přičemž své jednání ospravedlňovala „bezpečností“ a nutností „boje proti praní špinavých peněz“.
Závěr
Oficiálně banky tvrdí, že se řídí AML zákonem a interními rizikovými politikami. Kritici však vidí v AML spíše nástroj „debankingu“ – selektivního vylučování klientů na základě finančních, ideologických nebo názorových faktorů.
Je také potřeba zmínit to, že zákon proti praní špinavých peněz byl zaváděn po 11. září 2001, kdy byl proveden teroristický útok na dvojčata a za tento zákon lobbovaly samotné banky, které jej uvedli do praxe po celém světě skrze podplacené politiky.
AML zákon má oficiálně chránit finanční systém před zločinem. V praxi však poskytuje bankám široký prostor pro libovůli, za kterou se mohou schovat při řešení „rizikových“ nebo nepohodlných klientů. Jedná se o cílený finanční útok na určité skupiny obyvatel a firem, kdy se finanční svoboda v České republice i Evropě stává stále více omezeným pojmem.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře