Autor: Martin Kirschner.
Foto: Někteří lidé dávají přednost prostšímu bydlení , výměnou za více svobody.
V dnešní uspěchané době hledá spousta lidí alternativní způsoby života, které jim umožní návrat k přírodě, na chvíli se zastavit a uvědomit si, co je v životě nejdůležitější. Spousta lidí pracuje téměř každý den a dělá práci, která je nebaví, jenom pro to, že nemají možnost dělat to, co je baví, protože dostat zaplaceno za to co vás baví, vyžaduje čas a ten bohužel většina lidí nemá.
Jsou však mezi námi tací, kteří se rozhodli říct tomuto způsobu života dost. Nedávno jsem uskutečnil rozhovor s panem Alešem, který se rozhodl být z části nezávislý na systému a díky tomu získal více svobody ve svém životě. Více o jeho alternativním způsobu života se dočtete v našem následujícím rozhovoru.
1) Na portále tadesco.cz jsem se dočetl, že žijete v domu, který není závislý na systému. Můžete mým čtenářům blíže sdělit, o jaký typ domu se přesně jedná a jak funguje?
To není přesné. Nemusím platit nájem, ani nic jiného. Domek je to dřevěný, jedna větší místnost. Musím ovšem dovážet pitnou vodu, koupit si plynovou bombu na vaření, jídlo a další jiné věci osobního charakteru. A tedy i chodit do práce. Elektřinu mám na svícení a zábavu ze solárního panelu. Není to životní nutnost, spíše příjemná věc navíc. Člověk si může pustit hudbu, dobít telefon, pracovat na notebooku… Prostě si odpočinou, když má volno.
Byt zcela samostatný na systému by byla mnohem větší výzva. K tomu se příliš neblížím. Musel bych mít vlastní potraviny, vodu, a dokázat se postarat o všechno ostatní. A to je velmi obtížné. To každý brzy zjistí.
Už jen základní ošetření případných poranění. Abych to trochu přiblížil: Mám tři středně velké lékárničky, každou napěchovanou jinými přípravky, věcmi, nástroji. Vše osobně vybrané, skutečně funkční a především se znalostí, jak a co s tím udělat. A tak je to se vším. Nestačí jen nějakou věc mít, především se musí umět správně použít. Dokázat uplatnit teorii v praxi.
2) Kolik vás stálo pořídit si takové bydlení?
Domek i pozemek byl rodinný a nikdo o ně dlouhodobě nejevil zájem. Vyžadoval jisté investice do oplocení a jiných oprav, ale především osobní dřinu, do které se pochopitelně nikomu již nechtělo. Já to vzal jako svou osobní zkušební dílnu a otestování funkčnosti mnoha ideí a nápadů, jenž se mi dlouhá léta draly na mysl. A když jsem si vyzkoušel, že to půjde, sebral jsem dostatek odvahy a šel do toho natrvalo.
3) Proč jste se rozhodl zvolit takový způsob života v zcela soběstačném domě?
Znovu podotýkám, že zcela soběstačný je pro většinu z nás pouhá iluze. Potřebujeme minimálně malou komunitu. Lidi, kteří se navzájem postarají o vše potřebné – jinak to prostě nemůže fungovat. Nikdo neumí a nezná všechno. Nemá nástroje, znalosti, zkušenosti.
A proč jsem se rozhodl vyměnit pohodlí městského paneláku? Protože jsem si jednoho dne uvědomil, jak moc je náš současný systém křehký. A především, že mi v něm není vůbec dobře.
Že neustále něco musím. Platit, dělat, trpět ostatním. Že jsem 100% závislý na každé výplatě a jakýkoliv výpadek již prostě nezvládnu. Že chodím jako pitomec celý měsíc do práce a co ze mě nevytříská na daních stát, to dokoná nájem krcálku, ve kterém se sice nedá žít, ale platit se musí. Že mi po zaplacení všech životních nezbytností zbyde jen tolik, abych přežil, a jakékoliv další výdaje již nezvládnu. A tak jsem to odmítl. Promyslel své možnosti a na všechno se vykašlal. Dal výpovědi v bytě i práci a začal řešit vše od základu úplně jinak.
4) Jaké jsou hlavní klady a zápory tohoto způsobu života?
Člověk se musí umět o sebe postarat. Dál fungovat pracovně i společensky, a pokud žije sám – naučit se vydržet sám se sebou. To především. Dokázat se postarat o tělo je mnohem jednodušší, než zvládnout svou mysl. Ta vyžaduje neustálý přísun pozornosti, tělo jen zlomek v porovnání s ní.
Klady jsou svoboda, nezávislost, samostatnost, získání mnoha praktických zkušeností a všestranné odolnosti. Když se něco pokazí, nebo musí akutně řešit, tak se z toho prostě člověk nepoděla. Věří si a vždy si nějak poradí.
Zápory jsou nepohodlí. Vše je obtížnější, závisí zcela na vašem úsilí, snaze, možnostech a vynalézavosti. Ročním období. Už jen si ručně vyprat oblečení je slušná prácička i v létě. V zimě? Nesrovnatelně složitější a náročnější procedura. A tak je to znovu se vším.
Když jsem ještě neměl kamna, zažil jsem zde testovací spaní v zimě, kdy venku bylo -15’ a uvnitř -2’. V takových podmínkách již musíte vědět, co děláte, tam se chyby neodpouštějí. Bez skutečně dobrého vybavení můžete v noci prochladnout tak, že se už neprobudíte. Tam je dvouvrstvý zimní spacák životní nutnost bez kterého nepřežijete. A o tom to pro mne z velké části je. Naučit se co funguje, co ne. Co je dobré, co ne. Jak se vyrovnat s tím a oním a z ničeho se nepodělat. Naučit se přežít, i kdyby zítra vyply proud a náš systém šel kompletně pod kytky. A to se klidně stát může – a podle mne i zákonitě musí. Nastavený kurz je jasně sebevražedný a těžko může dobře skončit.
5) Co byste doporučil a vzkázal lidem, kteří by chtěli také žít tímto způsobem života?
Odvahu, tu především. I když cítí strach – nepovolit. Jít si za tím co chtějí a neposlouchat proč něco nejde. Napnout síly a najít způsob jak dosáhnout toho, co chci. Hledat a nacházet řešení. Zkoušet – a nabít si přitom ústa. Bez toho to nejde. Žádná změna není zadarmo. Pokračovat tak dlouho, dokud neuspěji. Brát překážky jako výzvy k překonání, ne nezdolatelné vrcholy hor. A především: Mít soudnost.
Já když se poprvé vydal na vandr s krosnou na zádech, byl jsem pro ostatní zkušené jen přítěž a připadal si ještě hůř. To Vás nesmí zlomit. Být za pitomce je většinou nutná zkušenost toho, co se začne věnovat něčemu novému a zatím ještě nemá vůbec páru o tom, co to vůbec dělá.
Život je tvrdá hra. Kdo chce vítězit, musí se naučit a ovládnout jeho pravidla. Odmítnout nesmyslné mantinely dané společností a růst. Hrát si. Bavit se svou vlastní neschopností – a překročit ji. Vyhledávat své strachy a cíleně je překonávat. Nenechat se nikým a ničím převálcovat. Mít ohledy pouze k těm, kteří si je zaslouží. S ostatními grázly se naučit si poradit stejně jako s jinými těžkostmi. A především si udržet touhu a naději žít. Jejich absence Vás zabije stejně spolehlivě jako rozjetý vlak.
Jménem VIP Novin vám děkuji za rozhovor a doufám, že se vám váš způsob života podaří i v budoucnu udržet.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře