V posledních letech se po celém světě rozšířilo hnutí zvané Tichá rezignace (Quiet Quitting). Nejde o klasickou výpověď z práce, ale o mentální odchod – přestat se přehnaně obětovat pro zaměstnání, které za to nestojí. Lidé odmítají kulturu přesčasů, neustálé dostupnosti a myšlenku, že práce by měla definovat jejich celý život. Tichá rezignace se stala odpovědí na vyhoření, systém, který nás nutí běhat rychleji a pocit, že za maximální nasazení lidé nedostávají adekvátní finanční ohodnocení.
Co začalo jako virální trend na TikToku, rychle přerostlo v celosvětovou debatu o smyslu moderní práce, rovnováze mezi osobním životem a kariérou a hranicích, které jsme ochotni překračovat.
Autor Cal Newport ve své knize Pomalá produktivita o hnutí Tichá rezignace napsal:
„Když jsem se v červenci 2022 plně soustředil na rané fáze psaní této knihy, po internetu se začal šířit významný trend. Spustil ho uživatel TikToku jménem @ZKChillen, když nahrával sedmnáctivteřinové video, na němž se při jemné klavírní hudbě střídají záběry z New Yorku: metro, ulice v centru, ulice obytné čtvrti a pak z nějakého důvodu dětský automatický bublifuk. „Nedávno jsem se doslechl o myšlence quiet quitting (tiché rezignace),“ začíná vyprávět, „kdy člověk neopouští svou práci, ale myšlenku, že by se kvůli ní musel přetrhnout.“ Dále odmítá „kulturu shonu“, podle které je vaše práce vaším životem. „Ve skutečnosti tomu tak není,“ uzavírá svou řeč. „A vaši hodnotu jako člověka nedefinuje vaše práce.“
@ZKChillenovo video přitáhlo ohromnou pozornost, na TikToku se začala objevovat navazující videa dalších uživatelů a ve většině z nich mladí vypravěči vyslovovali vlastní prohlášení o přijetí tiché rezignace. Podle očekávání se trendu záhy chopil tradiční tisk. Na začátku srpna vyšel v deníku The Guardian článek s podtitulem, který je pozoruhodný svým nihilismem: „Smysl postrádající moderní práce – a pandemie – dovedly spoustu lidí ke zpochybňování vlastního přístupu k zaměstnání.“ Podobné texty se o několik týdnů později objevily také v The New York Times a na vlnách National Public Radio. Zapojil se dokonce i Kevin O’Leary z byznysové reality show Shark Tank. (Jestli vás to zajímá, tichá rezignace je podle něj „opravdu špatný nápad“.)
Jak už tomu obvykle u internetových trendů bývá, hnutí tiché rezignace nakonec vyvolalo hromadu reakční kritiky. Mnohým lidem připadala tato myšlenka zbytečně pasivně agresivní. Namítali, že pokud jste nespokojeni se svou prací, máte si promluvit se zaměstnavatelem; že tichá rezignace jen umožňuje vyhnout se odpovědnosti za chod dysfunkčního pracoviště. Brzy se do boje pustil určitý typ internetových aktivistů, kteří zostouzeli autory původních klipů za to, že dostatečně nezohledňují fakt, že některé skupiny mohou mít s realizací jejich rad větší problémy než jiné. Tradiční krajní levice ze staré školy rovněž nezklamala a pokusila se skrývat obojí tvrzením, že jakákoli diskuse na toto téma je sama o sobě buržoazním projevem marnosti, protože jedinou realistickou reakcí na dané problémy je zrušení kapitalismu.
Když odhlédneme od všech těchto digitálních přetvářek, podstatou tiché rezignace je pragmatický poznatek: nad intenzitou své pracovní zátěže máte větší kontrolu, než si myslíte. Taktika tichých rezignátorů je přímočará. Navrhují například, abyste si dobrovolně nebrali žádnou práci navíc, dveře kanceláře skutečně zabouchli v pět hodin, naučili se říkat „ne“ a nikomu nedávali důvod očekávat, že budete neustále k dispozici na e-mailu a chatu. Jak uvádí řada vyznavačů tiché rezignace, drobné změny mohou mít velký vliv na psychologický dopad vaší pracovní zátěže.“
Tichá rezignace není lenost ani útěk od odpovědnosti, ale pragmatická reakce na systém, který od lidí vyžaduje příliš mnoho práce za málo peněz. Proto se někteří mladí lidé rozhodli dělat za málo peněz alespoň to, co je baví a naplňuje – jako tento mladý muž:
Tento trend ukazuje, že mnozí lidé už nejsou ochotni obětovat své zdraví, rodinu a volný čas na oltář firemní kultury, která se jenom žene za maximálním ziskem zatímco se o své bohatství spravedlivě nepodělí se svými zaměstnanci, kteří této firmě pomohli zbohatnout.
Ať Tichou rezignaci vnímáte jako dočasnou taktiku pro lepší rovnováhu, nebo jako symptom hlubších problémů na trhu práce, jedno je jasné: Tichá rezignace otevřela důležitou diskusi o tom, co skutečně znamená úspěch a šťastný život.
