Rozdíl mezi školami pro „elity“ a „plebs“, aneb proč jední vládnou a druzí jsou ovládani

Autor: Martin Kirschner.

Ačkoliv to většina lidí neví, tak existují dva vzdělávací přístupy, které určí budoucí společenské postavení daných jedinců (Public Domain)

Super bohatí, bankéři, šlechta a světová elita se vzdělává absolutně jinak, než většina veřejnosti, která se nechává ovládat. Důvod proč tomu tak je, je to, že už odmala jsou vychovávaní k tomu, jak mají žít a v čem se mají vzdělávat, aby zapadli mezi úspěšnou smetánku.

Po celé generace jsou světové elity posílány do elitních škol, kam „plebs“ nemá přístup. Zde se pak učí managementu, finančnímu vzdělání, skutečným dějinám, afirmacím a spousta dalším věcem včetně ezoterických nauk. Z toho můžeme usuzovat, že elity považují vzdělání jako komplexní věc ve které nelze vynechat vesmírné zákony.

Základem učení elit je čtení, psaní a počítaní. Může se to zdát jako nic světového, ale když čtete tak získáváte znalosti, když píšete, tak své znalosti utvrzujete a počítaní vás naučí být úspěšný například v oblasti financí. Zajímavé je také to, že elitní školy prakticky vůbec neřeší pravopisné chyby, na rozdíl o škol určených pro „plebs“.

To a spoustu jiných specifik škol pro elity se můžete dozvědět v knize Manipulace vědomím od ruského vědce Kara-Murzy. V ní podrobně popisuje rozdíly mezi školami pro běžné lidi a školami určené pro elity. Školy určené pro elity nazývá „úplná střední škola“ a školy pro obyčejné lidi nazývá „neúplná střední škola“. Citace jsou ze stran 179 až 182 této knihy.

Citát z knihy:

“Pro přípravu elity, určené k řízení masy rozdělených individuí, je zřízena rozsahem nevelká škola, založená na zcela odlišných zásadách. Ta poskytuje základní a celostní vesmírné vzdělání a vychovává silné a sebevědomé osobnosti, spjaté duchem spolupráce. Tak vzniklo rozdvojené školství, rozdělující proud dětí do dvou cest (skutečnost, že určitá část dětí pracujících se dostala na dráhu elity, na tom nic nezmění). Toto je škola kapitalistické společnosti, nový jev civilizace.

Její podstata, způsob organizace, zásady sestavení učebních plánů a programů se dobře popisují v knize francouzských sociologů vzdělávání K. Bodleau a R. Estable.

Z pohledu metodiky výuky ve škole druhého druhu (pro masy) vládne ,pedagogika lenosti a anarchie’, zatímco ve škole pro elitu vládne pedagogika soustředěného, duševního a duchovního úsilí. Průzkumy učitelů a správců škol ukázaly, že podle jejich názoru je hlavním úkolem ,polostřední praktické’ školy ,upoutat’ výrostky co nejúsporněji a co ,nejpříjemněji pro žáky’. Sociologové dokonce docházejí k závěru, že zde používaná ,aktivní metoda’ učení podporuje zmatek, křik, nekontrolované vyjadřování emocí a ,zájmu’ – a očkuje dospívajícím vzorce chování, znemožňující jejich přizpůsobení (pokud by to někdo zkusil) ke střední škole, kde si již jejich vrstevníci zvykli jak na přísnou disciplínu, tak i na soustředění.

Proto ,polostřední praktická’ škola v žádném případě není ,slabší’ variantou úplné střední školy, jako by její ,nižší’ stupeň, s níž se můžete snažit vstoupit do normální střední školy. Naopak ,polostřední praktická’ škola aktivně utváří dorostence jako osobu zásadně neslučitelnou se školou elity. Vstoupit na tuto cestu koridoru neznamená jen úsilí, ale etapu sebezničení existující osobnosti – zničení jak již zvládnutého systému znalostí, tak i metodu poznání a vzorců chování.

Škola navíc koná bez ohledu na zlou nebo dobrou vůli správců, učitelů a žáků. O tento systém se rozbilo mnoho hrdinských snah učitelů-humanistů.

Sociologové podrobně rozebírají obsah a metodiku výuky písemnictví (francouzský jazyk a literatura) v obou druzích škol. Děti buržoazie studují písemnictví, založené na ,latinském’ modelu, a tak získávají klasické vzdělání. ,Latinská’ kultura spojuje žáky střední školy jako vládnoucí třídy, dává jim společný jazyk a obrovské množství obrazů, přenášek, morálních obratů a řečnických pojmů.

,,Ovládnutí určitého jazykového dědictví umožňuje kulturní elitě vypracovat způsob vyjadřování, založený na odkazech, jinotajích, morfologických a vazebných narážkách a na celém arzenálu řečnických symbolů, pro něž jsou zapotřebí základy latiny a cizích jazyků. To přináší nejen povrchní výhody bohaté ezoteriky. Vládnoucí třída potřebuje tuto literární kostru k posílení své ideologické jednoty, pro vzájemné rozeznání, odlišení se od podřízených tříd a k prosazení své nadvlády nad nimi. Být buržoázní se určuje znalostí Racine a Mallarmé.”

Na úplné střední škole se studují díla velkých spisovatelů, v nichž se kladou věčné otázky člověka, v nichž zuří vášně, duševní a společenské střety, tragédie a protiklady života. Podle těchto mistrovských děl studenti píší slohové (disertační) práce a ty jsou hodnoceny v závislosti na hloubce uvažování mladíka, básnického vyjádření, jeho osobního vnímání a schopnosti dialekticky myslet. Zde mluvnické chyby nejsou ve středu pozornosti.

Co studují jejich vrstevníci v ,neúplné’ škole? Jako by titíž spisovatelé – ale pouze úryvky, popisující výjevy venkovské přírody, kde prakticky není přítomen člověk s výjimkou obvyklé babičky, odpočívajícího poutníka, nebo neosobního lyrického hrdiny. Tyto úryvky jsou plné poetických přenášek, jejich jazyk je strojený, slovník je zcela odtržen od všedního jazyka, a to vše je zcela protichůdné k jazyku děl studovaných v úplné střední škole. Na základě těchto úryvků studenti píší diktáty a slohové práce. Hodnotí se přesnost textu a počet chyb. Již jen toto zaručuje masový neprospěch.

Co se tím dosahuje? Autoři vyvozují takový závěr: ,,Síť úplné střední školy vytváří z každého individua, bez ohledu na místo, jaké zaujme ve společenské dělbě práce (policejní komisař nebo vysokoškolský učitel, inženýr nebo ředitel atd.), aktivního činitele buržoazní ideologie. Naopak, síť ,neúplné praktické’ školy je posunuta k utváření proletářů, pasivně podřízených vládnoucí ideologii. Připravuje je na určité společenské postavení: nezodpovědných, nevýkonných a apolitických lidí.

Zatímco budoucí proletáři se podrobují tvrdému a masivnímu ideologickému vlivu, budoucí buržoazie ze sítě úplné střední školy získává, navzdory svému mládí, schopnost využívat všechny nástroje vlády buržoazní ideologie. Pro tyto děti, budoucí vládce, neexistují žádné příliš abstraktní nebo příliš ke studiu neslušné otázky ani problémy (samozřejmě s filtrem vesmírného humanizmu).”

Konec citace.

Závěr

Teď už možná tušíte, proč někteří lidé vládnou a někteří jsou ovládaní. Je to o způsobu programování, kdy některé děti jsou vzdělávány a vedeny k úspěchu a vládnutí, zatímco jiné jsou připravovány na dráhu zaměstnance, podřízeného člověka, který se bojí udělat chybu, což také znamená být absolutně podřízen nařízením a zákonům.

Částečně bychom mohli říct, že to co se učí děti v elitních školách je velmi podobné osobnímu rozvoji a duchovním naukám. Mimoto se učí i určitým gestům, řečnickým symbolům a způsobu jazyka (latina), aby se v životě dokázali mezi sebou rozlišit. Podle informací z jiných zdrojů také dobře ovládají diplomacii, psychologii (včetně způsobů manipulace), techniky na budování zaměřené pozornosti a spoustu dalších nauk.

Připomeňme si slova filozofa vědecké revoluce Bacona:

,, Znalosti jsou silou.”  A jednou ze složek této síly je autorita těch, kdo vládnou znalostmi.

Sdílet na sociálních sítích:

Sdílet článek na sociálních sítích:
Sdílet článek na sociálních sítích: