autor: Martin Kirschner.
Podle mého názoru je nepodmíněný základní příjem (dále jen NZP) zajímavá idea, která stojí k zamyšlení a není to něco utopického, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dokážete si představit, že každý měsíc dostáváte NZP bez dokazování vašich majetkových poměrů a vysvětlovaní úřadům, proč ho potřebujete? Není to nádherná představa?
Aby mohl být NZP zaveden, je potřeba změnit ekonomický systém od základu. V současné době, kdy jsou všechny státy zadlužené a nemají peníze nazbyt, by NZP nefungoval. Je potřeba začít znovu bez dluhů a nastavit ekonomické parametry tak, aby byly oporou pro bezpodmínečný příjem. Také je potřeba vzít soukromým společnostem, kterými jsou banky, patent na tištění peněz a převést jej do rukou státu.
Osobně si dovedu představit, že by například 10 % NZP tvořily peníze nově vytištěné státem, které by tvořily část tohoto příjmu, a tyto peníze by se doplňovaly za poškozené a ztracené peníze. Tímto způsobem by z dlouhodobého hlediska byla mírná inflace a tím i mírný stabilní ekonomický růst.
Dále podle tvůrců NZP je potřeba změnit daňovou politiku. Nejde o to zvýšit daně, ale převést všechny daně za jednotlivé položky (daň za infrastrukturu, daň za suroviny, daň ze mzdy, spotřební daň) do jednotné daně, a tou je spotřební daň, která by činila zhruba 50 %.
Uvedu příklad, jak by to vypadalo: Kdybyste si objednali kávu v restauraci, tak daň by se zaplatila, až by si zákazník tuto kávu objednal a zaplatil (byla vytvořená nějaká hodnota, z níž se platí daň). Pokud by ale servírka zakopla a kávu vylila, tak podle tohoto nového modelu nebyla vytvořena nějaká hodnota, a žádná daň by se nemusela platit. Tvůrci tohoto nového systému placení daní poukazují na to, že současný systém je chybný v tom, že i když jsou živnostníci, podnikatelé v prodělku nebo nemají žádné příjmy, musí i tak platit daně.
Z tohoto příkladu je vám nejspíš jasné, že firmy by platily daně až tehdy, pokud vydělávají, což by také podpořilo podnikání a ekonomický rozvoj. Tím, že by odpadlo placení daní za jednotlivé položky, by se také snížila administrativa a náklady za ní.
Pokud by se všechny daně převedly do spotřební daně, nejvíce by na daních zaplatili bohatí lidé, kteří utrácejí větší množství finančních prostředků za spotřební zboží (luxusní auta, soukromé tryskáče, nemovitosti atd.) a tím pádem by větší část peněz putující na NZP byla od těchto lidí.
V Německu uspořádali anketu, kde se ptali lidí, jestli by šli do práce i přesto, že by měli garantovaný základní příjem: 60% odpovědělo, že by do práce šli, 30% odpovědělo, že by šli taky, ale pouze na částečný pracovní poměr, a pouze 10% procent odpovědělo, že by si dali na chvíli pauzu nebo by cestovali nebo využili volný čas pro záliby, koníčky a jinou zájmovou tvůrčí činnost.
Jak ale nastavit výši NZP? Podle mého názoru nesmí být ani moc malý, ani moc velký. Když bude příliš malý, nebude plnit svůj účel, a když bude příliš velký, může dojít do dalšího extrému, kdy by nikdo nechodil do práce, a společnost by začala degradovat. V České republice si dovedu představit, že by dospělí brali 3 000 Kč/měsíčně a děti do 18 ti let 1 500 Kč/měsíčně.
Důvod, proč zavést základní příjem
V minulosti naši pradědové žili na venkově, kde měli dům a nějakou půdu, na které pěstovali potraviny. Nemuseli nic platit za vodu, plyn, elektřinu, svoz odpadu, nájem, fond oprav atd. Jelikož se však doba stala složitější, je třeba vymyslet dlouhodobě udržitelný systém, který by část těchto nákladů pokryl a umožnil nám mít tu svobodu, hrdost a nezávislost, kterou měli lidé v minulosti.
Zde si dovolím uvést citát od Thomase Payna, který už před 212 roky požadoval základní příjem. Zdůvodnil to takto: „Všichni lidé jsou si od narození rovní a zem živí všechny. Když se člověk narodí, má nárok na kus půdy, která ho pomůže uživit. Když je ale krajina rozdělena mezi několik málo lidí, kteří si myslí, že je jejich vlastnictvím, je potřeba ostatním zajistit nějakou kompenzaci. Touto kompenzací je základní příjem pro ty, kteří nemají vlastní půdu, a proto se nemohou zaopatřit sami.“
Socio-geografické vyhlídky vývoje společnosti
Bezpodmínečný příjem vychází ze socio-geografického vývoje společnosti, kdy v budoucnosti nebude možné se pouze spoléhat na příjem z práce, protože nebude tolik volných míst. Uvedu to na příkladu. Před sto lety vyprodukoval jeden zemědělec jídlo pro tři lidi. Dnes pomocí zemědělských strojů vyprodukuje jídlo pro sto dvacet lidí. Základní příjem tedy vychází z ideje, že v budoucnu ubude počet pracovních míst s rozvojem technologie, kde převážnou část výroby a produkce obstarají automatičtí a polo automatičtí roboti a hospodářsky výkonné stroje, což můžeme pozorovat i dnes.
„Surovinou 21. století je kreativita. Pracovní místa v budoucnosti se budou výrazně orientovat na model umělců a publicistů. To znamená, žádné trvalé zaměstnání, někdy méně peněz, někdy více, někdy méně práce, někdy více, někdy sám, někdy v týmu, většinou na dobu určitou a často z domu,“ říká Adrienne Goehler (psycholog, bývalý ministr pro vědu, výzkum a kulturu země. Žije a pracuje jako spisovatel, psycholog a kurátor v Berlíně.)
„Pokud nechceme být celkem naivní, měli bychom vycházet z toho, že pracovní trh v budoucnosti pravděpodobně nebude schopný plnit úlohy sociální integrace pro všechny. A pokud si zablokujeme druhou možnost (základní příjem), nutí nás to k tomu, abychom všechno vsadili na jedinou kartu, na hospodářský růst za každou cenu,“ říká profesor Petr Ulrich z univerzity St. Gallen, Švýcarsko
Morální obhajoba pro základní příjem
Další lidé poukazují na to, že by základní příjem mohl lidem vrátit jejich hrdost a důstojnost.
„Vlastně jde i o to, že jestli se chápeme jako produkt (lidé). Dnes je pravda taková, že je potřeba se prodat. Já si myslím, že to odporuje lidské důstojnosti. To znamená, že pokud nemáme člověka chápat jako produkt nebo pokud se člověk nemusí prodávat, tak vlastně nemůže být za tu práci placený, ale ty peníze musí dostávat na to, aby mohl něco tvořit. To znamená, že práce a příjem musí být v tomto smyslu oddělena," říká Martin Bobko, projektant projektu Bezpodmínečný příjem.
„Pro mě je základní příjem znakem novověku absolutní individualizace společnosti. Lidé mají vlastní cíle, vlastní představy a je přirozené, že hledají prostředky, s pomocí kterých by je mohli uskutečnit. A ve společnosti založené na dělbě práce přitom velkou roli hrají peníze. Peníze jako prostředek k svobodě - to je téma, okolo kterého se musíme točit. Že to však mnozí lidé nezvládají a stávají se otroky peněz, tím opět danou příležitost svobody ztrácejí, a to je tragédie a ironie naši současné situace,“ říká Klaus Wellershof, hlavní ekonom USB, Švýcarsko.
„Práce už není jenom to, co diktuje pracovní trh. Člověk tu už není pro hospodářství, ale naopak. Každý jednotlivec je hospodářsky svrchovaný a prací je mu to, v čem vidí svoji osobní úlohu ze svobodné příjmové základny, která jako právo náleží každému," říká Stefan Heindrich Ebner.
„Nová doba bude vyžadovat, abychom se nenechali řídit strachem, chamtivostí anebo nenávistí, ale abychom uskutečňovali svoje nejvyšší cíle tak dobře, jak to je jen možné,“ říká Daniel Gasner, historik a mírový výzkumník na univerzitě v Bazileji ve Švýcarsku.
Někteří skeptici tento základní příjem odsuzují, protože to podle nich zavání socialistickými systémy. Na to má odpověď sociolog z Frankfurtu nad Mohanem dr. Sascha Liebermann. „Na rozdíl od komunismu, který jednotlivce potlačuje, a tržního liberalismu, který chce jednotlivce odkázat jen na sebe samého, poskytuje základní příjem zabezpečení umožňující jednotlivcovi, aby se rozhodoval co nejsvobodněji. A to má zaručeno pouze tehdy, když má zaručený příjem. Ten musí být samozřejmě tak vysoký, abyste se mohli práce pro výdělek zřeknout.“
Závěr
Celkově tedy vyplývá, že základní příjem bude v budoucnu nutností a systém se bude muset nastavit na morálních hodnotách tak, aby peníze nebyly naším pánem, ale sluhou. Podle mého názoru základní příjem může fungovat v zemích, které jsou technologicky vyspělé, protože toto je hlavní pilíř, aby tento systém fungoval. Pokud ale základní příjem budou mít některé země a jiné ne, nemůže to vzbudit závist sousedů nebo způsobit imigraci lidí do daného státu, kde je tento příjem garantovaný? Anebo to naopak pomůže státům se základním příjmem a jeho lidem dát čas a prostor k tomu, aby vymysleli nové inovace a pomohli rozvojovým zemím zavést vyspělé technologie a z toho pramenící základní příjem?
