autor: Petr Cassanova:
„Když chceš být dlouhodobě úspěšný, osmdesát procent je dokonalost.“
Staré Tibetské přísloví
Divil jsem se tomu. Jak to, že dokonalost neznamená být stoprocentní?
Mnich, který mi to vyprávěl, se usmál: „Chceš-li ve světě obstát, dělej věci dobře, ale nikdy ne příliš dobře. Když budeš dělat věci dobře, druzí to uvidí a řeknou si: „Ano, je to dobré, ano, on je dobrý. Protože takhle bychom to také uměli, kdybychom chtěli.“
Když ale budeš dělat věci příliš dobře, tak jak to druzí nedokážou, začnou mít pochyby. Nejdříve budou hledat něco špatného na tom, co děláš. Když nic špatného nenajdou, budou hledat něco špatného na Tobě. A když ani na Tobě nic špatného nenajdou, tak – si něco vymyslí.“
Zatímco my rádi vyprávíme pohádky dětem, v Tibetu povídají i dospělým jinotaje a bajky, kterými objasňují to, jak funguje život i svět. Dovolíte tři? Myslím, že v nich jsou ukryté odpovědi i na mnohé otázky dneška…
1. My a svět
Divíte se, jak může tak dlouho přežívat jeden teroristický stát, když přece už tolik politiků mělo tolik „rozhodných slov“, za která sklidili tolik popularity?
Proč světový systém obecně řeší více následky než příčiny nemocí?
I proč zaměstnanci se může stát osudným to, když je až příliš úspěšný?
Protože: Každá kočka potřebuje svou myš
Kočka úpěla hlady i mrazem před domem. Jeho majitel se slitoval. Nakrmil ji, pohladil a řekl: „Bojím se myší a jednu tu mám. Chceš ke mně do služby?“
Kočka horlivě přikývla. Celé dny a hlavně noci proseděla u díry ve zdi. Myš se krčila uvnitř a neodvážila se ven. Jednou však kočka zaklimbala a myš využila příležitosti. Vyběhla ven a užuž skákala na postel, aby k smrti vyděsila majitele. Kočka zaslechla ševel, procitla a jedním skokem a chvatem myš zakousla.
Pán ji pochválil: „Hodná, nyní už se nemám čeho bát.“
A kočka od té doby opět úpěla hlady i mrazem před domem. Nebyla už potřeba.
2. My a okolí
Mrzí Vás, že Vám okolí nevěří, že je možné dosahovat svých snů?
Ptáte se, proč Vás tolik blízkých odrazuje, nechápe, nepřeje?
Proč máte negativní okolí, které ani svým příkladem nedokážete změnit?
Protože: Pro žábu ze studny je studna celý svět
Ve studni žila žába. Narodila se tam, byla tam i vychována. Jednoho dne – žbluňk – spadla k ní jiná žába.
- „Odkud jsi?“ ptá se ta studniční
- „Z moře,“ odpovídá host.
- „Jak je moře velké?“ byla zvědavá ta studniční.
- „Velmi velké,“ usmála se ta mořská.
- „Asi táákhle?“ Studniční žába roztáhla své údy. „Ne, větší,“ kvákla mořská.
Studniční žába skočila od jednoho kraje studny k druhému. „Táááááákhle velké?“ Mořská žába mávla blánou: „Moře vůbec nemůžeš srovnávat s touto studnou. Je mnohem větší. Krásnější. Pojď, dovedu Tě tam.“
Studniční žába se na ni obořila: „Lžeš! Nemůže být větší než tato studna. Nic není větší. Nenávidím lhářky.“
A mořskou žábu vyhnala.
Co je opravdu důležité v životě?
3. My a skutečný život
Nechápete, jak mohou mít zaměstnavatelé nižší vzdělání než jejich zaměstnanci?
Bojíte se, že nemít titul znamená zemřít hlady?
Ptáte se, proč úspěch a teoretické předpoklady nejsou totéž?
Protože: Výsledky dělá praxe, ne teorie
Přes rozbouřenou řeku pluli v loďce tři muži. Dva učenci a jeden hlupák. Učenci se – jak už to bývá – přeli, kdo z nich je učenější.
První: „Tsss, já rozumím trigonometrii, biologii, fyzice i okultním vědám!“
Druhý: „Tsss, já se znám osobně s Pythagorem, Euklidem i Aristotelem!“
Hlupák celou dobu mlčel.
Vtom přišla bouře a velké vlny. Loďka nabírala vodu a začala se potápět.
„Umíte plavat?“ zvolal hlupák. Učenci zavrtěli hlavou.
Hlupák si povzdechl: „Sice jsem nedokončil jedinou školu, nevím, kdo je Archimédés ani proč se řeky vlévají do moří a ne naopak. Ale umím plavat.“
Pak oba učence zachránil před utonutím.
—
„Co je pro Tebe pravé bohatství?“ zeptal se mě nakonec mnich.
Přemýšlel jsem tehdy, zda odpovědět upřímně. Ale ten mnich nepotřeboval slyšet, on tu odpověď cítil. A řekl:
„Byl jeden mnich, který našel dva kameny. Jeden velký, vhodný akorát pod hlavu na spaní. A druhý byl diamant.
Viděl ho při tom poutník. Mnicha přepadl a říká: „Dej mi ten kámen. Tu nejvzácnější věc, co máš.“
Mnich se podivil: „Myslíš ten?“ podával mu kámen pod hlavu.
„Ne, ten diamant.“
Mnich mu ho s přejícným úsměvem dal.
Poutníkovi se ovšem nespalo dobře. Ráno mnicha vyhledal a žádal ho: „Chci, abys mi předal mnohem jiné bohatství, větší, které máš. Totiž to, které Ti umožňuje dát někomu takový poklad s lehkým srdcem…“
Co je pravým bohatstvím pro Vás?
A co pro jeho rozmnožení děláte?
