V posledních letech se pojem „dezinformace“ stal běžně používaným termínem, kterým se označuje šíření nepravdivých či zavádějících informací. Boj proti dezinformacím je často prezentován jako nezbytný krok k ochraně veřejnosti před škodlivými vlivy. Nicméně, existují silné argumenty, proč je tento boj nejen zbytečný, ale také potenciálně nebezpečný pro svobodu slova a demokratické principy.
Dezinformace dnes, pravda zítra?
Jedním z klíčových problémů spojených s bojem proti dezinformacím je relativita pravdy. Co je dnes považováno za dezinformaci, se může v budoucnosti ukázat jako pravda. Historie je plná případů, kdy vědecké nebo politické názory, považované za nesprávné, byly později přijaty jako pravdivé. Například, teorie o heliocentrickém systému, kdy Země obíhá kolem Slunce, byla kdysi považována za kacířství (současným slovníkem „dezinformace“). Dnes je to nepopiratelný fakt.
Podobně můžeme vidět, že názory a pohledy na různé otázky, jako jsou například zdravotní opatření nebo politické postoje, se mohou dramaticky měnit. Očkování proti COVID-19 bylo zprvu opěvováno jako hlavní řešení pandemie, ale postupem času se začaly objevovat informace o možných vedlejších účincích, což otevřelo diskusi o tom, jak se informace komunikovaly a interpretovaly. Co je dnes označeno za dezinformaci, se může časem ukázat jako validní pohled a pravda.
Subjektivita vnímání pravdy
Dalším aspektem je subjektivní vnímání pravdy. Co je pro jednoho člověka pravdou, může být pro druhého dezinformací.
Například, pokud někdo tvrdí, že Tomio Okamura je nejlepší politik, zatímco jiný člověk říká totéž o Petru Fialovi, jedná se o subjektivní názory, které nelze objektivně označit za pravdivé nebo nepravdivé. Přesto je v současné době tendence označovat určité názory za dezinformace na základě většinového konsensu nebo autoritativních postojů.
Stejně tak, nějací klimatičtí alarmisté začnou vyšilovat, že tady máme globální oteplování a že „planeta hoří“. Někdo jiný může argumentovat, že pocitově necítí, že by bylo celoročně tepleji. Opět záleží na úhlu pohledu, nebo přesvědčení. Také důležitou roli hraje to, v jaké společenské bublině žijeme a jaké máme studie a informace k dispozici.
Boj proti dezinformacím: Zneužití zájmovými skupinami
Takzvaný „boj proti dezinformacím“ a přání si „vyššího dobra“ pro většinovou společnost můžou být zneužity touhou za ziskem, slávou a mocí různými zájmovými skupinami.
Například nadnárodní korporace jako jsou farmaceutické firmy se nám budou snažit prodat „vakcíny“ a tak budou mediálně šířit strach z viru, aby zvýšili své zisky. Nebo zbrojařské firmy budou mediálně šířit strach z „nepřítele“, aby se vyvolala válka a tyto koncerny mohli na tomto neštěstí vydělat. Politici půjdou těmto zájmovým skupinám na ruku, protože z toho budou také profitovat a proto zavedou „boj proti dezinformacím“, aby umlčely názory disidentu.
Také se může stát, že nějaký diktátor/psychopat se pokusí zmocnit naší země. Lidé, kteří nebudou souhlasit s tímto režimem budou označeni za „dezinformátory“ a zavíraní do vězení. Diktátor své jednání bude obhajovat, že se jedná „jenom o boj s dezinformacemi, kde cílem je zajistit vyšší dobro pro většinovou společnost“.
Když se nad těmto příklady zamyslím, tak mám dojem, že už v tom žijeme.
Případy soudních sporů
Důležitým příkladem tohoto problému je nedávný soudní spor, ve kterém Česká televize (ČT) prohrála a byla nucena se omluvit a zaplatit finanční odškodné 20 tisíc korun za označení určitých jednotlivců jako „antivaxerů“ a „dezinformátorů“ . Advokát Nielsen, který tyto osoby obhajoval, argumentoval, že taková označení byla neopodstatněná a že ČT překročila své kompetence, když rozhodovala o pravdivosti názorů. Tento případ ukazuje, jak nebezpečné může být arbitrárně rozhodovat o tom, co je a není dezinformace, a jak to může vést k nespravedlivému poškození pověsti jednotlivců, včetně jejich vyhození z práce a vyřazení z odborné debaty.
Závěr
Boj proti dezinformacím, jak je dnes veden, představuje vážné riziko pro svobodu slova a demokratický diskurz. Definice pravdy a dezinformace jsou příliš často subjektivní a proměnlivé, což vede k nebezpečí cenzury a umlčení disidentu. Místo toho, abychom se snažili umlčet nebo potlačit určité názory, bychom měli podporovat otevřený dialog a kritické myšlení. Jen tak můžeme dosáhnout skutečného porozumění a posunout se blíže k objektivní pravdě.
Objektivně lze tedy říci, že „boj proti dezinformacím“ je ve skutečnosti bojem, proti názorům, které nejdou s proudem mainstreamových médií, politiků a určité části „odborníků“. Ve středověku to byl „boj proti kacířství“ a dnes je to „boj proti dezinformacím“.
Jsme boží bytosti a Bůh nám dal svobodnou vůli říkat to, co si myslíme. Proto nikdo na tomto světě nemá právo si nechat patentovat pravdu a umlčovat odlišné názory.
