V dnešní době, kdy se svět potýká se sociálními změnami, finanční nerovností a vyčerpáváním nerostných surovin, se nerůstová filozofie (neboli anglicky degrowth) jeví jako lákavá alternativa k tradičnímu kapitalismu založenému na neustálém ekonomickém růstu. Jako někdo, kdo se zajímá o ekonomickou udržitelnost, nepodmíněný příjem a inovace, jsem se původně nechal inspirovat myšlenkami nerůstu, aby z nás systém nedělal otroky nikdy nekončící práce.
Bohužel, čím hlouběji jsem se do této filozofie nořil, tím více jsem zklamaný. Nerůst slibuje lepší svět, ale ve skutečnosti často sklouzává do ideologických extrémů, které podporují zelený radikalismus a komunistické prvky, včetně absurdních návrhů jako 100% zdanění bohatých. V tomto článku se podělím o svůj názor, proč mě nerůst zklamal, přestože uznávám některé jeho zajímavé myšlenky.
Tipy na knihy v češtině o nerůstu
Ještě před tím, než vám povím, proč mě nerůstová filozofie zklamala, bych chtěl s vámi sdílet tipy na knihy o nerůstu, které jsem četl:
- Budoucnost je nerůst: Průvodce světem po kapitalismu od Matthiase Schmelzera, Andrey Vetterové a Aarona Vansintjana – Komplexní průvodce, který vysvětluje nerůst jako alternativu ke kapitalismu, s důrazem na udržitelnost a sociální změny.
- Na obranu nerůstu od Giorgose Kallise – Sbírka esejů a debat, která slouží jako úvod do nerůstové filozofie, včetně odpovědí na kritiky.
- Čas : dorůst – Kolektivní dílo českých autorů, první česká kniha o nerůstu, která přináší lokální pohledy na kritiku růstového systému a návrhy pro udržitelnější společnost.
Tyto knihy vám pomohou pochopit, proč nerůst přitahuje, ale také proč mě zklamal.
Zajímavé myšlenky o nerůstu: Proč to na první pohled dává smysl?
Nerůstová filozofie vychází z předpokladu, že náš současný ekonomický model, založený na neustálém růstu HDP, je neudržitelný. A v tom má pravdu. Planeta má omezené zdroje, omezený počet lidí a nekonečný růst proto z hlediska logiky není možný – pokud nechceme expandovat dál do Vesmíru.
Jedna z nejzajímavějších myšlenek je, že systém nemusí být postaven na nekonečném růstu. Místo toho navrhuje snížit spotřebu, zaměřit se na kvalitu života místo kvantity a přehodnotit, co znamená „úspěch“. Představte si svět, kde se místo honby za dalšími penězi věnujete svůj život rodině, tomu co vás baví a smyslu vašeho života „proč jsme tady“. To zní krásně: méně práce, více volného času, zaměřenost na lokální ekonomiku a systém sloužící člověku.
Když jsme u těch technologií, tak téma nerůstu zvlášť v dnešní době dává smysl. Už teď se odhaduje, že 90% práce obstarají roboti, nebo umělá inteligence. Jak se tedy uživí ostatní lidé, kteří nenajdou práci? Jednoduše, téma nerůstu zmiňuje nepodmíněný příjem. Práce by tak už nebyla podmíněna příjmem peněz. Peníze byste dostávali pouze za svou vlastní existenci a to formou zmíněného nepodmíněného příjmu. Lidé by trávili čast tím, co je baví a většina lidských prací by byla zaměřená na sociální služby (například pečovatelství), kde je lidský kontakt nepostradatelný.
Podpora zelené a komunistické ideologie: Kde se to zvrhne
Bohužel, čím více jsem do filozofie nerůstu zabředával, tím více jsem si uvědomil, že se toto téma propojuje s extrémními ideologiemi, které mě zklamaly.
Zelená ideologie je zde dominantní: nerůst volá po radikálním omezení průmyslu, dopravy a spotřeby, což zní jako recept na návrat do středověku. Ano, přírodu je třeba chránit, ale řešení v podobě zelené ideologie jako Green Deal potlačuje inovace, které mohou prospět společnosti. Místo toho se nerůst často stává platformou pro eko-radikály, kteří by nejraději viděli člověka sedět doma na židli a nic nedělat, aby nevydával „žádné emise“.
Ještě horší je propojení s komunistickými prvky. Nerůst často navrhuje masivní přerozdělování bohatství, včetně extrémních opatření jako 100% zdanění bohatých – tedy konfiskace majetku miliardářů a korporací. To není jen sociální spravedlnost, to je recept na totalitní režim, kde stát rozhoduje o všem. Viděl jsem to v debatách: nerůstoví teoretici jako Giorgos Kallis prosazují „společné bohatství“ a omezení soukromého vlastnictví, což připomíná marxistické ideje o třídním boji. Proč bychom měli věřit, že takový systém nebude korupční nebo totalitní, jako jsme to viděli v historii komunistických států? Místo motivace k inovacím to vede ke stagnaci – proč by někdo něco podnikal, když mu to všechno stejně vezmou. Před tímto radikálním krokem už varovala Ayn Randová ve své knize Atlasova vzpoura, která byla zfilmována. Malá ukázka z filmu:
Myšlenka 100% zdanit bohaté je postavená na závisti, kterou jsou knihy o nerůstu prosáklé. Tématem nerůstu jsem proto zklamaný, protože nerůst slibuje svobodu, ale končí u státní kontroly, která potlačuje individuální ambice a podporuje marxistický kolektivismus.
Závěr
Krásná myšlenka nerůstu byla bohužel unesena zelenými a komunistickými radikály. V konečném důsledku mě nerůst zklamal, protože je příliš utopický a ignoruje lidskou přirozenost tvořit. Lidé chtějí ekonomicky udržitelnou společnost – ne nucenou skromnost.
Jinými slovy zavedení systému nerůstu by podle mě nemělo být založené na zelené a komunistické ideologii, ale na tom, že lidé už nebudou muset žít v záměrně nastaveném systému na nedostatku jako otroci v krysím závodě, aby „donekonečna“ poháněli ekonomiku – práce bude volba. Jsem přesvědčen, že když se takto systém správně nastaví, tak mnozí z nás díky novým technologiím budou moci žít v hojnosti a prosperitě o které se nám dnes ani nezdálo.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře