Příroda dává lidem vše zdarma a v hojném množství. To lidé založili podvodný systém založený na nedostatku.
Charles Eisenstein ve své knize Posvátná ekonomika (Sacred Economics) nabízí hlubokou kritiku současného peněžního systému a zároveň vizi ekonomiky založené na daru, vděčnosti a hojnosti. Rád bych zde citoval z této jeho knihy – především ty nejdůležitější části o iluzi nedostatku. Proto jsem sepsal tento článek, který tyto myšlenky shrnuje a vede k zamyšlení, zda současný ekonomický systém je podvod na lidi s cílem je zotročit a zda můžeme vybudovat „posvátnou ekonomiku“ vedoucí k prosperitě a bohatství.
Iluze nedostatku: Proč nežijeme v hojnosti a cítíme se chudí
„Na počátku byl Dar.“ Těmito slovy Charles Eisenstein otevírá jednu z klíčových částí své knihy. Popisuje, jak se rodíme jako bezmocná nemluvňata – dostáváme všechno zdarma: mléko, teplo, ochranu, lásku – aniž bychom si to zasloužili nebo nabídli cokoli na oplátku.
„Rodíme se jako bezmocná nemluvňata, stvoření s pouhými potřebami a nepatrnými možnostmi dávat, a přesto nás krmí, ochraňují, šatí, drží v náručí a chlácholí, aniž jsme udělali cokoli, čím bychom si to zasloužili, aniž jsme cokoli nabídli na oplátku. … Šlo pouze a jedině o dar.“
Tato zkušenost, kterou prožil každý, kdo zažil dětství, v nás zanechává hlubokou duchovní předtuchu vděčnosti. Jsme nastaveni na vděčnost, protože život sám začíná darem.
Přesto žijeme v kultuře, která nám neustále podsunuje opak – nedostatek s mentálním nastavením otroka, který musí tvrdě pracovat, aby si zasloužil krajíc chleba. Eisenstein ukazuje, že tento pocit není přirozený – je uměle vytvořený peněžním systémem, politikou a naším vnímáním.
„Žijeme ve světě hojnosti. Všudypřítomný nedostatek, který zažíváme, je uměle vytvořený, je to lidský výtvor našeho peněžního systému, naší politiky a našeho vnímání.“
Nedostatek je podle něj iluze – sebenaplňující se proroctví. Peníze, které mají sloužit jako prostředník daru, se tak staly jeho opakem: nástrojem strachu, oddělení, konkurence a hromadění.
Báseň Háfize jako klíč k pochopení
Úvodní báseň v knize od perského mystika Háfize, krásně shrnuje tento paradox:
„Předlouho už Slunce svítí, leč nikdy Zemi neřeklo: ‚Ty jsi mým dlužníkem.‘ … Hle, co stane se, když o takovou lásku jde… Rozzáří celá nebesa.“
Slunce dává světlo a teplo bez účtování dluhu. Nebe dává vodu bez účtování dluhu. Stromy dávají potravu a kyslík bez účtování dluhu. Země dává – a v tom dávání vzniká hojnost. Eisenstein toto používá jako metaforu původního stavu světa: vesmír funguje na principu daru, ne na principu dluhu a úroku.
Současný systém ale funguje přesně naopak – vytváří umělý dluh (úrok, růst, nekonečná expanze), který nutí lidi soutěžit o „omezené zdroje“, i když je ve skutečnosti všeho dostatek.
Proč peníze selhaly v roli prostředníka daru
Eisenstein popisuje, jak peníze původně vznikly jako symbol vděčnosti a prostředník daru – ale postupně se z nich stal nástroj separace a kumulace.
„Jejich původním účelem bylo prostě propojit lidské nadání s lidskými potřebami tak, abychom si všichni mohli užívat větší hojnosti. Jak se stalo, že peníze způsobují nedostatek místo hojnosti, že rozdělují místo aby spojovaly?“
Dnes peněžní systém nutí všechno zpeněžit – čas, vztahy, přírodu, péči – abychom zaplatili složenky a hromadili majetky. Výsledkem je materiálně založený svět, kde polovina lidstva hladoví, zatímco druhá polovina vyhazuje jídlo – nikoli kvůli nedostatku zdrojů, ale kvůli zvrhlému systému.
„Polovina světa hladoví, zatímco druhá polovina plýtvá tím, co by tu první bez problémů nakrmilo.“
Nejde však jenom o jídlo. Některé automobilky například vyrobí několik tisíc elektromobilů, aby dosáhly na dotace. Jelikož elektromobily téměř nikdo nechce kupovat, tak je nechají poté zlikvidovat. Z hlediska finančních dotací se jim to vyplatí, ale není tohle právě plýtváním zdrojů, ať už pracovních či surovinových? A nemluví to něco o našem nemocném ekonomickém systému?
Cesta k posvátné ekonomice
Autor nekončí pesimismem. Navrhuje návrat k principům daru: ekonomiku, která je rovnostářská, osobní, udržitelná a nekumulativní. To znamená peníze se dávají do oběhu formou daru (nepodmíněný základní příjem). Navrhuje podporu místních měn, ochranu společných statků, vytvoření decentralizované ekonomiky a obnovu komunit pro sdílení.
Klíčem je změna vnímání: přestat věřit v iluzi nedostatku a začít žít ve vděčnosti a přijímaní daru jako základní princip.
„Posvátná ekonomika tuto budoucnost popisuje a systematicky nastíní praktické cesty, jak ji dosáhnout.“
Eisensteinova kniha není jen kritikou současného ekonomického systému – je pozváním k jeho změně. Od ekonomiky dluhu k ekonomice daru. Od separace k propojení. Od strachu z nedostatku k radosti z hojnosti. Možná právě teď, když čtete tyto řádky, jste dostali ten nejdůležitější dar: připomínku, že na počátku byl Dar – a že v tom spočívá naše pravá podstata.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře