Harvey Francis Barnard a jeho kniha Draining the Swamp: Monetary and Fiscal Policy Reform, která pojednává o finančním systému NESARA.
V dnešním světě plném ekonomických nerovností a dluhových krizí se občas objevují vizionáři, kteří navrhují radikální řešení. Jedním z nich byl Harvey Francis Barnard, americký inženýr a myslitel, který v 90. letech 20. století představil ekonomický koncept NESARA – National Economic Security and Recovery Act (Zákon o národní ekonomické bezpečnosti a obnově). Tento návrh měl ambici přetvořit americký finanční systém k větší spravedlnosti, stabilitě a prosperitě pro všechny lidi. Ačkoli Barnard viděl NESARA jako praktické řešení ekonomických problémů, jeho myšlenky se později staly součástí kontroverzních konspiračních teorií. V tomto článku se podíváme na Barnarda jako autora, na historii jeho návrhu, na jeho interakci s Kongresem a na klíčové reformy, které NESARA představovala.
Život a pozadí Harveyho Francise Barnarda
Harvey Francis Barnard se narodil v roce 1941 a zemřel v roce 2005. Byl to muž s technickým vzděláním – získal doktorát v systémové teorii a pracoval jako inženýrský konzultant a učitel. Jeho kariéra se zaměřovala na řešení složitých systémových problémů, což ho přivedlo k zájmu o ekonomiku. Barnard viděl v americkém finančním systému paralely k technickým selháním: dluh a složené úroky považoval za „morální zlo“ a hlavní překážku ekonomického růstu.
Během 80. a 90. let vyvinul NESARA jako komplexní plán reformy, inspirovaný jeho systémovým myšlením. V roce 1996 publikoval svou první knihu „Draining the Swamp: Monetary and Fiscal Policy Reform„, kterou později v roce 2005 přepracoval na „Draining the Swamp: The NESARA Story“. Barnard byl přesvědčen, že jeho návrh může rychle změnit americkou ekonomiku k lepšímu, a snažil se ho prosadit politicky. Jeho dcera Dionese B. Gerbrechtová po jeho smrti pokračovala v propagaci jeho dědictví, zdůrazňujíc jeho přínos k řešení ekonomických problémů.
Barnard sám popřel jakékoli spojení s konspiračními teoriemi, které se kolem NESARA později objevily, a označil je za dezinformace, které šířila Shaini Candance Goodwinová skreze svůj web. Její články pak byly přeloženy do různých světových jazyků a vzniklo celosvětové hnutí hlásající, že finanční systém NESARA byl kongresem schválen, ale „elity“ nám jej nechtějí zavést do ekonomického systému. Z toho také vzniklo hnutí GESARA, které se stalo celosvětovou alternativou systému NESARA.
V roce 2020 se NESARA propojilo s kryptoměnami, kde podvodníci slibují bohatství přes „kvantové finanční systémy“. Ekonomové jako ti z New Lines Magazine varují, že takové teorie slouží k manipulaci, zatímco původní myšlenky Barnarda mohou inspirovat ke skutečným reformám.
Vznik a odeslání návrhu Kongresu
Barnardův návrh NESARA vznikl jako reakce na ekonomické problémy 90. let, kterými byly rostoucí dluhy a inflace. Vytiskl 1000 kopií své knihy v roce 1996 a rozeslal je členům amerického Kongresu, věříc, že jeho návrh přesvědčí zákonodárce o nutnosti reforem. Navzdory opakovaným pokusům o získání politické podpory během 90. let se mu nepodařilo vzbudit zájem. V roce 2000 proto návrh zveřejnil na internetu, aby oslovil veřejnost, a v roce 2001 založil NESARA Institute pro jeho propagaci. Tento krok otevřel cestu k široké diskusi, ale také k deformacím jeho původních myšlenek.
Schválení Kongresem: Realita vs. mýty
Navzdory Barnardovým snahám nebyl NESARA nikdy formálně Kongresem schválen. Žádný zákon s tímto názvem nebyl přijat, a Barnard sám to potvrdil před svou smrtí. Původní návrh zůstal jen teoretickým dokumentem. Později, od roku 2000, se NESARA stalo součástí konspiračních teorií díky Shaini Candace Goodwinové (známé jako „Dove of Oneness“), která tvrdila, že zákon byl tajně schválen v roce 2000 prezidentem Clintonem, ale potlačen Bushem a Nejvyšším soudem.
Shaini Candace Goodwinová říkala lidem, že zákon NESARA byl tajně schválen.
Podle Goodwinové měl být systém NESARA schválen 11. září 2001, ale teroristický útok na dvojčata měl odvést pozornost a zamezit spuštění NESARA. Godwinová říkala, že NESARA zajistí odpuštění všech dluhů, světový mír a spojení s mimozemšťany, což samotný Barnard popřel. Kritici považovali tyto verze příběhu za podvody, které sloužily k získávání darů od stoupenců. V roce 2020 se NESARA propojilo se stoupenci hnutí Qanon.
Podrobný přehled reforem NESARA podle knihy Draining the Swamp: Monetary and Fiscal Policy Reform
Tento přehled představuje skutečné reformy na základě obsahu knihy „Draining the Swamp: Monetary and Fiscal Policy Reform“ od Harveyho F. Barnarda, která je dostupná na Internet Archive. Barnard, inženýr s doktorátem ze systémové teorie, navrhl NESARA jako komplexní řešení ekonomických problémů USA v 90. letech 20. století, s důrazem na eliminaci dluhů, inflace a nerovností. Kniha je strukturovaná do kapitol o monetární politice, daňových systémech a rozpočtových změnách, kde Barnard používá systémovou analýzu k odůvodnění svých návrhů. Ačkoli návrh nebyl Kongresem schválen, jeho myšlenky ovlivnily debaty o fiskální reformě. Níže je detailní popis pěti nejdůležitějších reforem, rozšířený o kontext z knihy, včetně potenciálních dopadů a argumentů autora.
1. Návrat k bimetalické měně – měna krytá zlatem, nebo stříberm
Barnard v první části knihy podrobně popisuje, jak současný fiat systém vede k nekontrolované inflaci a dluhové expanzi, a navrhuje návrat k bimetalické měně, kde by dolar byl kryt zlatem (pro velké transakce) a stříbrem (pro denní oběh). Zrušení Federálního rezervního systému (Fed) by podle něj zabránilo manipulaci měny centrální bankou, což by stabilizovalo ceny a eliminovalo cykly hospodářských krizí. Autor odhaduje, že tento krok by mohl snížit inflaci na nulu do pěti let, s přechodným obdobím, kdy by se stávající dluhy převedly na novou měnu bez ztrát pro občany. Kritici by mohli namítnout riziko deflace, ale Barnard argumentuje historickými příklady z 19. století, kdy bimetalismus podporoval růst zásob oběživa.
2. Zrušení daně z příjmu a zavedení národní daně z prodeje
V kapitolách o daňové politice Barnard kritizuje složitost IRS (Internal Revenue Service) a navrhuje její zrušení společně s daní z příjmu, kterou považuje za diskriminační vůči pracujícím. Navrhl tuto daň nahradit národní daní z prodeje (např. 23 % na spotřební zboží). To by podle něj generovalo stejné příjmy federálního rozpočtu, ale s minimální administrací (snížení nákladů na byrokracii) a vyššími úsporami pro občany. Tato reforma by stimulovala export (bez daní na vývoz) a snížila daňové úniky, což by podle odhadů autora přispělo biliony dolarů ročně do státního rozpočtu. Barnard zdůrazňuje, že daň z prodeje by byla progresivní, protože bohatí si přirození kupují více luxusního zboží. Jinými slovy daň by byla stejná, jak pro chudé, tak pro bohaté, čímž je zajištěna rovnost, ale přirozeně by bohatí na daních zaplatili nejvíc, protože také nejvíce utrácejí.
3. Eliminace složených úroků a odpuštění dluhů
Jedna z nejkontroverznějších reforem je okamžité zrušení složených úroků na hypotékách, úvěrech a státních dluzích, s plánem na odpuštění až 1 bilionu dolarů soukromých dluhů. Barnard to odůvodňuje matematickou analýzou, kde složené úroky vedou k exponenciálnímu růstu dluhů, což obohacuje banky na úkor společnosti. Reforma by zahrnovala audit dluhů a jejich restrukturalizaci na jednoduché úroky, s cílem ukončit „dluhové otroctví“ do deseti let. Tuto vizi podpořil i ekonom rakouské školy ekonomie Andreas Claus, který řekl, že úroky jsou neexistující peníze, které nejsou v oběhu a proto také nemůžou být tyto úroky nikdy splaceny. Barnard předpokládá, že tato reforma by navýšila spotřebu a investice, ale varuje před nutností přechodných opatření, aby se zabránilo bankovním kolapsům.
4. Splacení národního dluhu bez zvyšování daní
Barnard věnuje celou kapitolu národnímu dluhu, který v 90. letech dosahoval bilionů dolarů, a navrhuje jeho splacení bez navýšení daní prostřednictvím přebytku rozpočtu po reformách. Toho by se dosáhlo snížením vojenských výdajů o 50 % a zrušením dotací pro korporace, což by podle odhadů autora vytvořilo fiskální rezervu 500 miliard dolarů ročně. Cílem bylo dosáhnout nulového dluhu do roku 2005 (z pohledu 90. let), čímž by se získaly finanční prostředky pro sociální programy a zabránilo závislosti na cizím kapitálu. Reforma by zahrnovala konverzi dluhopisů na novou měnu, čímž by se minimalizovaly ztráty pro investory.
5. Restrukturalizace federálního rozpočtu a investice do infrastruktury
V závěrečných kapitolách Barnard popisuje úplnou revizi federálního rozpočtu, kde by se výdaje přeorganizovaly na prioritní oblasti jako infrastruktura, vzdělávání a zdravotnictví, s injekcí 500 miliard dolarů do nových veřejných prací. To by zahrnovalo výstavbu dálnic, škol a nemocnic, což by vytvořilo miliony pracovních míst a stimulovalo růst HDP o 4–6 % ročně. Autor zdůrazňuje, že rozpočet by byl vyvážený od prvního roku díky úsporám z jiných reforem, s důrazem na decentralizaci výdajů z federální úrovně na americké státy (USA má 50 států). Tato reforma by podle Barnarda zajistila dlouhodobou ekonomickou bezpečnost a obnovu důvěry ve vládu.
Dědictví NESARA a současné debaty
Navrhované reformy Harveyho Francise Barnarda v rámci NESARA, jak jsou popsány v knize Draining the Swamp: Monetary and Fiscal Policy Reform, představují odvážnou vizi pro přepracování amerického finančního systému s cílem dosáhnout ekonomické spravedlnosti a stability. Návrat k bimetalické měně by měl zajistit nulovou inflaci, zrušení daně z příjmu a její nahrazení daní z prodeje by zjednodušilo systém a podpořilo investice, eliminace složených úroků a dluhů by uvolnila občany z dluhového otroctví, splacení národního dluhu bez zvyšování daní by posílilo fiskální nezávislost, a restrukturalizace rozpočtu s decentralizací výdajů by zvýšila efektivitu a místní samosprávu.
I přes všechny tyto výhody nebyly tyto reformy nikdy přijaty Kongresem. Proč? Protože z části mají „konspirační teoretici“ pravdu. Korporátní a bankovní elity si nenechají zrušit dotace a zdroje svých příjmů z otrocké práce lidí. Proto také zavedli paušální daně, jako například daň z nemovitosti a příjmů, které lidí udržují v neustálém krysím závodě a v práci pro tyto jejich korporace. Zrušením všech daní, které padají nejvíc na hlavu chudým a pracujícím lidem, a zavedení pouze spotřební daně by tyto lidi z otroctví osvobodilo. Naopak na čistě spotřební dani by „elity“ odvedly státu nejvíc peněz. Tohle není dovoleno a myšlenku „konspiračních teoretiků“, že systém NESARA byl skutečně tajně schválen kongresem USA nemůžeme zcela zavrhnout.
Facebook komentáře