
Lebky vyvražděných lidí ve Rwandě.
Genocida ve Rwandě v roce 1994, při které bylo během 100 dnů zavražděno až milion Tutsiů a umírněných Hutuů, je jedním z nejrychlejších a nejkrvavějších masových vyvražďování v dějinách. Klíčovým nástrojem, který umožnil tuto hrůzu, byla systematická propaganda a dehumanizující nálepkování obětí.
Tutsiové byli v médiích a veřejném diskurzu označováni jako „švábi“ (inyenzi), „kolaboranti“ nebo „nepřátelé národa“, což je postupně zbavilo lidské podstaty a učinilo z nich „legitimní cíl“. Tyto nálepky, šířené přes rádio RTLM a noviny Kangura, vytvořily atmosféru, kde se vraždění jevilo jako „nutná sebeobrana“.
V knize Milionář, který našel cestu z matrixu se píše: „Tutsiové byli představováni jako ‚švábi‘ nebo ‚kolaboranti‘, což jsou přesně ta samá slova, která se i dnes v médiích velice často objevují a lidé se kvůli těmto nálepkám ocitají na okraji společnosti a jsou vyřazeni z veřejné debaty.“
Tento mechanismus – od zdánlivě „neškodného“ nálepkování přes nenávist až k fyzické likvidaci není unikátní jen pro Rwandu.
Podobný vzorec vidíme v historii opakovaně. V nacistickém Německu byli Židé systematicky označováni jako „paraziti“, „škůdci“, „židovská hrozba“ nebo „rasoví nepřátelé“ – propaganda je dehumanizovala natolik, že holocaust byl vnímán jako „čištění“ společnosti.
V současné Číně jsou praktikující Falun Gongu označováni jako „zlý kult“ (xie jiao), „nebezpečná sekta“ nebo „antivědecký jev“ – tyto nálepky ospravedlňují mučení, věznění a odebírání orgánů praktikujícím této duchovní praxe.
Za Covidu vzniklo hanlivé označení „antivaxeři“ pro lidi, kteří se nechtěli nechat očkovat. V důsledku toho byla tato skupina lidí vyloučená ze společnosti na základě Covid pasů.
V České republice se čeští vlastenci, kteří kritizovali politiku vlády Petra Fialy (například v souvislosti s Ukrajinou), často označovali a stále označují jako „proruští švábi“, „dezoláti“, „extremisté“, „svině“ nebo „dezinformátoři“ – slova, která je marginalizují a dehumanizují, zbavují legitimity a připravují půdu pro jejich vyloučení z veřejného prostoru a v tom horším případě pro genocidu.
Poučení pro dnešní dobu je jednoznačné: dehumanizující nálepky nejsou nevinné. Jsou prvním krokem k nenávisti a mohou vést až k fyzické likvidaci. Urážející nálepky nejsou dávány z lásky, ale z nenávisti. Jakmile se skupina označí jako „škůdci“, „kolaboranti“ nebo „nepřátelé“, ztrácí lidskou tvář a stává se „přijatelným cílem“. Dnes, v éře sociálních sítí a masmédií, se tento mechanismus urychluje – stačí jedna virální nálepka a celá skupina může být vyloučena, perzekvována nebo dokonce fyzicky zlikvidována.
Klíčem k prevenci je kritické myšlení, odmítnutí kolektivní viny a rozpoznání, kdy se z „neškodného“ označení stává nástroj moci, totality a případné genocidy. Pokud se nenaučíme tyto procesy zastavovat v zárodku, riskujeme, že se historie bude opakovat. Jen s tím rozdílem, že se na tom budou podílet mainstreamová média s rychlejší a masivnější propagandou.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře