Většina lidí se snaží strach odstranit, potlačit nebo přebít motivací. To obvykle nefunguje dlouhodobě. Strach je signál, že jste se dotkli hranice toho, co znáte a ovládáte. Když před ním utíkáte (vyhýbáním, odkládáním, agresí nebo naopak předstíráním, že vás nic netrápí), zůstáváte uvězněni ve stejném začarovaném kruhu. Proto si pojďme společně rozebrat nejlepší techniky z osobního rozvoje, jak se zbavit strachu z čehokoliv.
Jak pracovat se strachem
Největší nepřítel je sekundární strach
Primární strach (ten, který se objeví přímo v situaci vyvolávající strach) není problém. Problém je sekundární strach – strach ze samotného prožívání strachu. Ten dokáže být opravdu paralyzující. Strach ze samotného prožívání strachu posiluje primární strach tím, že se bojíme toho, že se například rozklepeme, přestaneme ovládat tělo, začneme koktat, nebo se znemožníme.
Jak se tedy sekundárního strachu zbavit? Jednoduše se naučte, aby vám bylo jedno, co si o vás lidé myslí, protože tím se sekundární strach rozplyne. Představte si, že jste král/královna a ten se nemusí nikomu za nic zodpovídat, omlouvat nebo se vysvětlovat. Ať uděláte cokoliv, tak je to správně, protože vy si to můžete dovolit.
Položte si otázku: Co nejhoršího se může stát, když se rozklepu na pódiu, začnu koktat, začnu mít tik, znervózním, řeknu nesmysl, dostanu sračku a poseru se? Pokud odpověď není, že „zemřete“, pak je vaše obava zbytečná.
Společnost nás naučila bát se. Hlavně nevybočovat a zůstat v „normálu“ a „bezpeční“- v hranicích, kdy se naše autenticita nikdy nemůže projevit. Když tuto nejzákladnější příčinu strachu a principy života pochopíte, pak se zařadíte k světovému promile lidí, kteří se ničeho nebojí. A věřte mi, že takoví lidé skutečně existují.
Zůstaňte v přítomnosti strachu a nesnažte se před ním utéct
V minulosti, když se objevil strach tak to mělo důvod a často oprávněný. Objevil se například predátor, člověku stoupnul adrenalin v krvi a dostavil se strach. Tenkrát platilo, že utéct před predátorem znamená současně utéct před strachem – reálné riziko zmizelo. I proto se z epigenetického hlediska snažíme utéct před svým strachem, i když nám v dnešní době nehrozí žádné reálné nebezpečí.
Proto když už se strach objeví, nechte jej na vás působit a nesnažte se před ním utéct (opravdu nic se vám nestane). Nevykládejte si ho hned jako „musím něco udělat“ ani jako „jsem neschopný“. Jen ho vnímejte a buďte tichým pozorovatelem toho, jak na vás působí. Tím, že před ním neutíkáte a ani se jej nesnažíte potlačit, se otevírá prostor pro skutečnou změnu, protože si uvědomíte, že váš život není ohrožen.
Opřete se do svých hranic strachu, ale nikoliv za hranice
Testujte své hranice strachu malými kroky. Když se například bojíte mluvení na veřejnosti, tak si vyzkoušejte jaké to je mluvit například před třemi lidmi. Když se bojíte výšek, tak si vyzkoušejte jaké to je chodit tři metry nad zemí. Když se bojíte vstupu do moře (protože vás sežere žralok), tak si vyzkoušejte plavat deset metru od břehu. Testujte váš strach malými kroky a postupně posouvejte hranice.
Zbavování se strachu se neděje v bezpečí, ale také se neděje v jeho agresivním překonávaní. Pokud budete „hrdinsky“ překonávat strach za své hranice, tak se může stát, že z toho dostanete takový šok, že už se nikdy nepokusíte s ním pracovat, dostaví se pocit vyhoření a deprese.
Skutečný růst se děje na hraně strachu. Když se vědomě a malými kroky opřete do toho, co vás děsí, a přitom zůstáváte otevření a přítomní, začíná se měnit vaše vnitřní struktura. Ne proto, že by nutně strach zmizel, ale proto, že přestává být překážkou.
Vědomě si posouvejte své hranice strachu a říkejte si při tom například: „Dneska si dám schůzku se strachem“, nebo „Dneska si naordinuji trochu strachu, abych se posílil“. Tímto vás strach nemůže zaskočit, protože s ním počítáte.
Závěr
Když se naučíte zůstat přítomní i ve strachu, přestává vás ovládat. A právě tam začíná skutečná vnitřní svoboda – ne jako absence strachu, ale jako schopnost žít s ním otevřeně. A nakonec to váš strach s vámi úplně vzdá, protože si uvědomí, že vás vůbec nezajímá a vy si řeknete:
„Tak tohle je to, čeho jsem se celou dobu bál? Jak směšné.“
