Les není jen shluk stromů, které spolu soupeří o světlo a vodu. Pod povrchem země se skrývá složitá a živá komunikační síť, která stromy propojuje do jednoho fungujícího celku. Výzkum kanadské ekoložky Suzanne Simardové tento pohled na les zásadně uvedl do povědomí vědecké obce.
Epoch Times píše: „Není to jen tajuplně krásná představa z Pána prstenů J. R. R. Tolkiena – stromy spolu skutečně mluví. Ekoložka Suzanne Simardová zjistila, že stromy si vyměňují informace a živiny prostřednictvím podzemní sítě propojených hub. V některých případech tuto síť stromy využívají k vysílání „varování“, vyhledávání příbuzných nebo k přenosu živin do jiných stromů předtím, než zahynou.“
Simardová tuto podzemní síť nazývá mykorhizní sítí (nebo také „Wood Wide Web“). Jde o jemné vlákna hub, která propojují kořeny jednotlivých stromů a umožňují mezi nimi přenos uhlíku, dusíku, fosforu, vody a chemických signálů. Starší, dominantní stromy – které Simardová označuje jako „mateřské stromy“ (mother trees) – hrají v této síti klíčovou roli.
Německý autor Peter Wohlleben ve své knize Tajný život stromů (The Hidden Life of Trees) o tom píše: „Zjistili jsme, že mateřské stromy rozpoznávají své příbuzné a komunikují s nimi, a tím formují budoucí generace. Zraněné stromy navíc předávají své dědictví sousedům, což ovlivňuje genovou regulaci, obrannou chemii a odolnost lesního společenství.“
„Dědictvím“ se v tomto kontextu myslí to, co zraněný nebo umírající strom ještě stihne předat ostatním stromům prostřednictvím podzemní mykorhizní sítě.
Když je strom těžce poškozený (např. napadený hmyzem, nemocí nebo jinak stresovaný), začne přes houbovou síť aktivně přesouvat své zbývající zdroje a signály k sousedním stromům – často přednostně k příbuzným. Tím jim „předává dědictví“ – tedy to, co by jinak po jeho smrti zůstalo nevyužito. Především jde o okamžitý přenos živin a informací, které zvyšují šance na přežití ostatních stromů v lese.
Konkrétně jde o:
- živiny (zejména uhlík, dusík, fosfor a další látky),
- chemické signály (včetně obranných látek),
- informace, které ovlivňují u okolních stromů: genovou regulaci, obrannou chemii (schopnost bránit se škůdcům a chorobám), celkovou odolnost lesního společenství.
Mateřské stromy dokážou rozpoznat vlastní potomky a přednostně jim posílat živiny. Když je strom napaden hmyzem nebo chorobou, vysílá prostřednictvím sítě varovné signály, díky nimž si okolní stromy stihnou vytvořit obranné látky. A když starý strom umírá, často ještě před svou smrtí předá zbývající zdroje mladším stromům v okolí.
Tato zjištění ukazují, že les funguje spíše jako kooperativní společenství než jako pouhé bojiště o zdroje. Stromy se vzájemně podporují, varují a pečují o další generace – a to všechno prostřednictvím neviditelné sítě hub, která je spojuje pod našima nohama. Stromy mají vědomí a ještě než opustí tento svět, tak myslí na příští generace, kterým ze sebe předají to nejlepší, aby byly zdravé a silné.
