Sociální fóbii trpí čím dál více mladých lidí (ilustrační fotografie).
Sociální fóbie, známá také jako sociální úzkostná porucha, představuje jeden z nejrychleji rostoucích problémů duševního zdraví mezi adolescenty a mladými dospělými. V době, kdy sociální sítě neustále tlačí na perfektní sebeprezentaci, online interakce nahrazují reálné kontakty a tlak na výkon ve škole i práci stoupá, roste i počet mladých lidí, kteří se bojí běžných sociálních situací – od mluvení ve třídě přes seznamování až po přijímací pohovory.
Tento trend, popsaný již před lety, se v dnešní digitální éře ještě prohloubil. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí v celosvětovém měřítku úzkostnou poruchou 4,1 % dětí ve věku 10–14 let a 5,3 % dětí ve věku 15–19 let.
Západní svět má mnohe alarmující čísla
V knize Ticho – Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit autorka knihy Susan Cainová píše: „Počet Američanů, kteří se považují za stydlivé, se zvýšil ze 40 procent v 70. letech 20. století na 50 procent v 90. letech, pravděpodobně proto, že se porovnáváme se stále vyššími standardy neohrožené sebeprezentace. ´Sociální fobie´ – což v podstatě znamená patologickou stydlivost – je nyní považována za jev přítomný u jedné z pěti osob. Poslední verze Diagnostického a statistického manuálu (DSM-IV), psychiatrické bible mentálních poruch, považuje strach z mluvení na veřejnosti za patologický jev – nikoliv nepříjemnost, nikoliv nevýhodu, ale nemoc – pokud brání postižené osobě ve výkonu jejího povolání.“
V České republice Národní monitoring duševního zdraví dětí z roku 2023 ukázal alarmující čísla: 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti. „Platí přitom, že ve všech oblastech duševního zdraví jsou více zasaženy dívky: oproti chlapcům jich depresivními i úzkostnými příznaky trpí více než dvojnásobek,“ píše Národní ústav duševního zdraví.
Psychoterapeutka Mgr. et Bc. Marie Funke specializující se na úzkostné stavy v jednom z českých článků upozorňuje, jak sociální fóbie vede u dětí k úzkosti: „Začínající školáci a děti mladšího školního věku mnohdy trpí tzv. separační úzkostí, kdy jim pobyt ve škole ztěžuje odloučení od rodičů a neschopnost rychle přivyknout pobytu v neznámém prostředí. U adolescentů a mladistvých je však nejčastějším důvodem úzkosti ze školy sociální fobie, jejíž výskyt se u této generace během covidové karantény ztrojnásobil a zvýšená prevalence u mladší populace bohužel stále přetrvává.“
Mnoho mladých lidí popisuje, že se bojí nejen veřejného vystupování, ale i běžného kontaktu s vrstevníky, což vede k záškoláctví, nižšímu sebehodnocení a riziku rozvoje deprese. Takto svou situaci popsal jeden ze studentů:
„Až mě někdo zítra osloví, jak jsem strávil prázdniny, nebudu schopen rychle nic zajímavého říct. Možná se zakoktám a zrudnu, budu zpocený. Ostatní se začnou smát. Mně se roztřesou ruce. Všichni si toho všimnou, řeknou si, že jsem pořád divný a je to se mnou marný. Zase se mě budou za mými záda rozebírat, některým je mě dokonce líto, ale spíš jsem za blbce. Bude mi hrozně, celá třída se bude nenuceně bavit a vtipkovat, já zase budu mimo. Bude to tak už napořád, žádného blízkého člověka nenajdu a zůstanu sám. Nejraději bych tam nešel a zůstal v klidu doma, stejně mi není dobře.“
Podle českých odborníků, jako je prof. Ján Praško a dalších psychiatrů, se sociální fóbie nejčastěji rozvíjí právě v období puberty (14–20 let) a celoživotní prevalence v rozvinutých zemích se pohybuje mezi 3–13 %. V České republice se odhaduje, že nějakou formou sociální úzkosti trpí zhruba 7 % populace, přičemž u mladých lidí je výskyt vyšší a často spojený s pandemií COVID-19, která prohloubila izolaci a strach z reálných interakcí.
Proč právě teď?
Hlavními spouštěči jsou:
- Sociální sítě — neustálé porovnávání se s „dokonalými“ životy ostatních.
- Tlak na výkon — ve škole i při hledání první práce.
- Omezené reálné sociální dovednosti — kvůli neustálé online komunikaci.
- Rodinné a školní prostředí — přehnaná ochrana nebo naopak kritika.
Sociální fóbie výrazně ovlivňuje budoucnost mladých lidí – snižuje šance na úspěšné studium, kariéru i navazování vztahů. Přesto zůstává často nediagnostikována, protože postižení se bojí vyhledat pomoc.
Co s tím?
Včasná intervence je klíčová. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) patří mezi nejúčinnější metody, často v kombinaci s podporou rodiny a školy. V Česku existují specializované programy a linky důvěry, které mohou být prvním krokem.
V celospolečenském vzdělávacím systému by bylo vhodné vytvořit vzdělávací předmět Osobní rozvoj, který by děti naučil nejlepší metody z této vzdělávací disciplíny – jak do svého života aplikovat digitální detoxy, práce se zaměřenou pozorností, jak se mít rád, techniky meditace, pozitivní myšlení, vytvoření rutiny, naučit se dělat malé kroky vedoucí k pozitivní změně a jiné techniky.
Sociální fóbie není „jen stydlivost“. Je to vážný stav, který u mladé generace roste a vyžaduje pozornost rodičů, učitelů i společnosti. Čím dříve ho začneme řešit, tím více mladých lidí bude moci žít plnohodnotný život bez skrývání se před světem.
