Jak přízrak komunismu vládne světu

„Úvod

Zhroucení komunistických režimů v Sovětském svazu a ve východní Evropě znamenalo konec padesátileté studené války mezi kapitalistickým táborem na Západě a komunistickým táborem na Východě. Mnozí lidé byli proto optimističtí a věřili, že komunismus se stal historií.

Smutnou pravdou však je, že proměněná komunistická ideologie naopak přetrvala a pevně zakořenila po celém světě. V Číně, Severní Koreji, na Kubě a ve Vietnamu jsou otevřeně komunistické režimy. V zemích východní Evropy mají komunistická ideologie a zvyky stále významný vliv a v zemích afrického a jihoamerického kontinentu se socialismus praktikuje pod praporem demokracie a republikanismu. A pak jsou národy Evropy a Severní Ameriky, jež se staly hostiteli komunistických vlivů, aniž by si toho lidé byli vůbec vědomi.

Komunismus plodí válku, hladomor, vraždění a tyranii. Tyto jevy jsou děsivé samy o sobě, avšak škoda způsobená komunismem dosahuje ještě daleko větších rozměrů. Mnozí lidé si postupně uvědomili, že na rozdíl od jakéhokoliv jiného systému v historii komunismus vyhlašuje válku lidstvu samotnému – včetně lidských hodnot a lidské důstojnosti.

Poté, co komunismus zřídil totalitní diktatury v Sovětském svazu a Číně, stačilo mu pouze jedno století, aby zavinil více než 100 milionů nepřirozených úmrtí, zotročil miliardy lidí a přivedl svět na pokraj jaderné války a zničení. Úmyslné ničení rodiny, podněcování společenských nepokojů a útoky na morálku lidstva, kterých se komunismus dopouští, mají zhoubný vliv na samotné základy civilizace.

Jaká je povaha komunismu? Co je jeho cílem? Proč je pro něj lidstvo nepřítelem? A jak mu můžeme uniknout? 

1. Komunismus: ďábel, který je odhodlán zničit lidstvo

Komunistický manifest začíná slovy: „Evropou obchází přízrak – přízrak komunismu.“ Použití termínu „přízrak“ nebylo pouhým rozmarem Karla Marxe. Jak tvrdíme v této knize, komunismus nemá být chápán jako ideologické hnutí, politická doktrína ani jako nezdařený pokus o nalezení nového způsobu spravování lidských záležitostí. Místo toho by měl být chápán jako ďábel – zlý přízrak ukovaný z nenávisti, zkaženosti a dalších živelných sil ve vesmíru.

Po studené válce jed komunismu nejenže nadále poškozoval postkomunistické země, ale také se rozšířil dále do světa. Od té doby ideologická infiltrace komunismu umožnila přízraku ovlivňovat lidskou společnost v globálním měřítku. Mnoho lidí si tak nyní dokonce myslí, že temná přání komunismu jsou jejich vlastní. Tito lidé ztratili svoji schopnost posoudit, co je správné a nesprávné, a schopnost rozlišit dobro od zla. Ďáblovo spiknutí bylo téměř dokonáno.

A tak zatímco přízrak gratuloval sám sobě, potěšen svým zlověstným vítězstvím, většina lidí si myslela, že byl zničen. Není nic nebezpečnějšího než lidstvo na pokraji zkázy, které v nevědomosti oslavuje ďáblův triumf. 

2. Ďáblovy způsoby a prostředky

Člověk byl stvořen nebesy a soucit nebes člověka dlouho ochraňoval. To ďábel ví, a tak se pustil do narušování tohoto spojení, aby zkazil člověka tak, že už se o něj nebesa nebudou více starat. Ďábel chce podkopat kulturu, kterou nebesa lidstvu poskytla, a pokazit lidskou morálku, aby tak pokřivil člověka a způsobil, že nebude hoden spásy.

V srdci každého člověka přebývá dobro i zlo, Bůh i ďábel. Život může poklesnout do morálního úpadku, nebo se povznést kultivací morálky. Ti, kdo věří v existenci nebes, vědí, že pokud budou usilovat o morální chování a myšlení, mohou být jejich spravedlivé myšlenky nebesy posíleny a nebesa potom dovolí, aby se staly zázraky. Nebesa také člověku pomohou, aby jeho morální úroveň stoupala a on se mohl stát ušlechtilejší bytostí, a nakonec mu umožní se do nebe vrátit.

Osoba nízkých mravů je naproti tomu naplněna sobectvím: touhou, chamtivostí, ignorancí a zpupností. Zatímco nebesa takové myšlenky a činy nikdy neuznají, ďábel je bude zesilovat. Tím, že v člověku posílí sobeckost a aroganci, bude jej manipulovat k páchání zla, čímž si bude člověk vytvářet karmu a prohlubovat svůj morální úpadek, až ho nakonec bude očekávat jedině peklo.

Pokud dojde k celkovému poklesu morálních měřítek lidské společnosti, ďábel bude tyto trendy urychlovat s cílem vytvořit lidem ještě více provinění a více karmy, aby v konečném důsledku dovedl lidstvo k úplnému zničení. Nepokoje, které začaly v 18. století v Evropě, a s nimi související pokles morálky daly ďáblu příležitost. Krůček po krůčku se pustil do rozvracení měřítek pro rozlišení dobra a zla. Podporoval ateismus, materialismus, darwinismus a filozofii boje.

Jako svého vyslance mezi lidmi si ďábel vybral Karla Marxe. Marxův Komunistický manifest z roku 1848 se zasazuje o násilné zničení soukromých podniků, sociálních tříd, národů, náboženství a rodiny. Pařížská komuna z roku 1871 byla prvním ďáblovým pokusem o uchopení moci.

Marxovi stoupenci tvrdí, že ústřední otázkou marxistické politické vědy je politická moc. To je pravda jen částečně. Jakmile si plně uvědomíme, jaké jsou konečné cíle komunismu, zjistíme, že politická moc je pro komunistický projekt důležitá, ale zároveň na ní až tak nezáleží. Politická moc umožňuje využívat rychlé prostředky k rozsáhlému zkažení lidstva. S pákami moci mohou komunisté prosazovat svoji ideologii násilím, a tak mohou vymýtit tradiční kulturu v průběhu pouhých desetiletí či let. Přesto na moci rovněž nezáleží, protože i bez státního aparátu má ďábel další prostředky k využívání slabostí a nedostatků člověka: podvádí, přivlastňuje si, vnucuje, mate a tím převrací tradiční hodnoty, podrývá pořádek a vytváří nepokoje. Rozděluje a panuje s cílem získat globální kontrolu.“