Evropský parlament (ilustrační fotografie)
V posledních letech se Evropská unie (EU) potýká s rostoucím tlakem na své migrační systémy, což vedlo k významným reformám. Nejnovější vývoj přišel 10. února 2026, kdy Evropský parlament schválil novou legislativu, která umožňuje deportace migrantů do označených „bezpečných“ třetích zemí mimo EU, a to i v případech, kdy migranti nemají s těmito zeměmi žádné předchozí vazby. Tato opatření jsou součástí širšího zpřísňování migrační politiky, která reaguje na příliv migrantů od roku 2015 a má za cíl urychlit deportace a snížit počet neoprávněných žádostí o azyl.
Slovenský europoslanec Milan Mazurek řekl, že tato nová legislativa je zásluhou Milana Uhrika a Patriotů za Evropu, kteří o ni vedli dlouhé diskuze a nakonec ji prosadili.
„Imigrační politika se bude poprvé v historii díky naším hlasům zpřísňovat“, prohlásil slovenský poslanec evropského parlamentu Milan Uhrik.
Klíčové změny v politice
Nová pravidla rozšiřují koncept „bezpečné třetí země“ (safe third country), což umožňuje členským státům EU odmítnout žádosti o azyl jako nepřípustné, aniž by je musely podrobně posuzovat, pokud žadatel mohl žádat o ochranu v jiné bezpečné zemi. To se týká zejména migrantů, kteří pocházejí z bezpečných zemí původu nebo kteří prošli bezpečnou třetí zemí během své cesty do EU. Například, pokud migrant prošel zemí jako Tunisko nebo Egypt, které jsou nyní na seznamu bezpečných zemí, může být deportován zpět do této země, i když odtud nepochází.
„Jde o vytvoření seznamu takzvaných bezpečných zemí. To znamená zemí kde migrantům opravdu nehrozí žádné nebezpečí a když přicházejí z takové země – z bezpečné země -, anebo pokud přecházejí přes nějakou bezpečnou zemi, tak jim v Evropské unii bude expresně zamítnutý azyl, protože to je jedná z věcí, kterou jsem nikdy nechápal, že proč ti emigranti procházejí přes několik bezpečných zemí až někde do Německa, anebo někde na Slovensko a proč se neucházejí o azyl v zemi, která je jim nejblíž“, dodal Uhrik a zmínil, že do budoucna by chtěl snížit imigraci „na nulu“ po vzoru USA.
Seznam bezpečných zemí původu, schválený v rámci reformy, zahrnuje země jako Bangladéš, Kolumbie, Egypt, Indie, Kosovo, Maroko a Tunisko. Tyto země byly označeny za bezpečné na základě „mezinárodních standardů“ pro zacházení s migranty, přestože některé z nich čelí kritice za porušování lidských práv. Podle nových pravidel mohou členské státy uzavírat dohody s těmito zeměmi o zřizování „návratových center“ (return hubs) mimo hranice EU, kde by zamítnutí žadatelé o azyl čekali na deportaci buď do své domovské země, nebo do jiné bezpečné třetí země.
Důležitým aspektem je, že migrant nemusí z bezpečné země pocházet – stačí když tam žil, procházel, nebo EU má s ní dohodu, že tam lze migranty posílat. Tato změna začne platit od 12. června 2026 a bude přímo aplikována ve všech členských státech. Opatření neplatí pro nezaopatřené nezletilé mladší 18 let, kteří jsou chráněni Úmluvou o ochraně dítěte. Nezletilí proto můžou být deportování pouze do své domovské země.
Hlasování a politický kontext
Hlasování v Evropském parlamentu skončilo poměrem 396 hlasů pro a 226 proti, s podporou vlasteneckých poslanců Patrioti pro Evropu. Tato reforma navazuje na Pakt o migraci a azylu z roku 2024, ale byla urychlena v roce 2025 pod dánským předsednictvím Rady EU.
Dánský ministr pro imigraci a integraci Rasmus Stoklund k tomu řekl: „Během našeho předsednictví se nám v rekordním čase podařilo revidovat koncept „bezpečné třetí země“, což členským státům umožnilo uzavírat dohody s bezpečnými třetími zeměmi o vyřizování azylových žádostí mimo Evropu.“
Reforma je součástí širšího trendu zpřísňování migračních pravidel v EU, včetně delšího zadržování migrantů a rychlejších deportací, což bylo schváleno ministri vnitra jednotlivých členských států v prosinci 2025. Některé státy, jako Itálie, již experimentují s podobnými modely – například s návratovými centry v Albánii.
Kritika a obavy
Nová pravidla čelí ostře kritice od humanitárních organizací a levicových poslanců. Amnesty International varuje, že změny podkopávají základy ochrany uprchlíků a mohou vést k deportacím do zemí, kde migranti nemají žádné vazby, což zvyšuje riziko zneužívání a vykořisťování. Například v Maroku a Tunisku byli migranti údajně vystaveni špatnému zacházení, včetně vyhoštění do odlehlých pouštních oblastí.
Poslankyně Cecilia Stradová z frakce Socialistů a demokratů prohlásila, že tyto „bezpečné země“ nejsou bezpečné, s odkazem na zhoršující se stav právního státu a lidských práv v zemích jako Egypt nebo Tunisko.
Podobně Meron Ameha Knikmanová z International Rescue Committee upozornila na nebezpečí, do kterého by migranti mohli být uvrženi bez jakýchkoli vazeb: „Nová pravidla pro ‚bezpečné třetí země‘ pravděpodobně donutí lidi vycestovat do zemí, do kterých možná nikdy nevkročili – do míst, kde nemají žádnou komunitu, nemluví jejím jazykem a čelí velmi reálnému riziku zneužívání a vykořisťování“.
Dopad na migranty a občany EU
Tato politika by mohla výrazně snížit počet úspěšných žádostí o azyl v EU, zejména pro migranty z Afriky nebo Asie, kteří často procházejí několika zeměmi směrem do Evropy. Například migranti ze subsaharské Afriky, kteří prošli Tuniskem, Egyptem nebo Marokem, by mohli být okamžitě deportováni zpět do těchto zemí. Zároveň EU plánuje solidarity fond ve výši 430 milionů eur na podporu států s vysokým přílivem migrantů.
Zastánci tvrdí, že opatření obnoví kontrolu nad hranicemi, sníží kriminalitu a odradí nelegální migraci. Kritici však varují před špatným zacházením s migranty. Jedno je však jisté. EU se posouvá k pronárodnímu směřování a zlaté časy migrace končí.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře