Autor: Martin Kirschner.
David Icke je, dalo by se říct aktivista, který bojuje proti Novému Světovému Řádu a zotročovaní lidí. Již v roce 1990 si uvědomil, jak se lidé stávají čím dal více závislími na finančním systému, který je zotročuje. Ve své knize Jen nekonečná láska je skutečná (…a vše ostatní je jen iluze) o tomto problému mluví na straně 9:
Citát z knihy:
„Většina lidí je někým jiným. Jejich myšlenky jsou názory někoho jiného, jejich životy jsou jen napodobeniny, jejich vášně pouhé citace.“ Oskar Wilde
V roce 1990 jsem se vědomě vydal na neuvěřitelnou cestu sebepoznání. Netušil jsem, kam povede, ale i přesto jsem to udělal. Už jsem měl všeho po krk. Tento „svět“ mi nikdy nedával smysl: nespravedlnost, hloupost, způsob, jakým systém dělá z lidí trochu víc než stroje, které fungují v cyklu opakujícího se prožitku a chování a hystericky jej pak nazývají „život".
My nežijeme život - život žije nás. Existují výjimky a tuhle knihu si přečte dost lidí, ale většině je sděleno, co si má myslet, kam má jít, co a jak má dělat. Není to tak? Odkud berete „informace", které vás vedou k závěrům, které děláte o vás samotných a světě? Kdo rozhoduje o tom, v kolik hodin se každý pracovní den probouzíte? Kdo rozhoduje, kam jdete a co tam budete dělat? Kdo rozhoduje o tom, jak to uděláte?
Pokud jste jako ta ohromná většina lidí, která v současné době obývá tento snový svět, tato rozhodnutí vůbec nejsou vaše; jsou vložena „systémem", pavučinou moci, která vám diktuje svou vůli a moc nad vaším 'životem'. Získáváte své 'informace' z masmédií, která vám každodenně prodávají lži, u nichž se rozhodujete, co si myslet a čemu věřit. Musíte vstávat v určitou hodinu, protože musíte být v práci a nemůžete přijít pozdě. Jdete tam, kam vám řeknou vaši nadřízení a děláte to, co chtějí oni. Pokud se vzbouříte, vyhodí vás a pokud nedostanete výplatu, nemůžete si dovolit dům či dostatek jídla.
A nejde jen o vás. Co vaše rodina a ostatní, co jsou na vás závislí? Pokud nebudete sloužit systému, jaké to bude mít následky pro ně? Abyste pokryli všechny tyto vnímané potřeby a povinnosti, musíte trávit každý den uspokojováním ostatních. Oni zase nadřízení otrocky poslouchají rozkazy těch nad nimi a ani ti se neodvažují vystoupit z řady. I nadřízení mají své nadřízené.
Vezměte si farmáře, který zásobuje supermarket jídlem. Ten velí svým zaměstnancům a neskáčou-li, jak on píská, vyhodí je. On sám však musí udělat, cokoli mu řekne supermarket, nebo přijde o kontrakt a mohl by zkrachovat.
Na další úrovni musí ti, co řídí supermarkety, odpovídat na otázky akcionářům. Mezi akcionáři budou také lidé, kteří slouží svým nadřízeným a nadřízení, kteří slouží zase svým nadřízeným. Tento kruh závislosti a vnucování své vůle se točí pořád dokola.
Otrok jednoho člověka je pánem druhého; ovce jednoho člověka je pastýřem jiného. Takovýmto způsobem je svět záměrně strukturován. Systém chce, aby každý každého ovládal a toto je prováděno na milión způsobů. To, co nazýváme „svobodnými společnostmi", jsou jinými slovy „Gulagy". Systém neslouží nám - my sloužíme jemu. Jsme otroky, kteří sami sebe klamou, že jsme svobodní, jelikož nechceme čelit vážnosti skutečné situace.
Byl jsem večer na americkém rádiu v jednom pořadu a nějaký posluchač měl dobrý postřeh. Připodobnil lidstvo k manželovi, který ví o tom, že je mu jeho žena nevěrná, ale zoufale se pořád snaží sám sebe přesvědčit, že to není pravda. Když přijde domů, konfrontuje ji otázkami typu kde a s kým byla. Manžel pravdu zná, ale zoufale doufá, že vysvětlení jeho ženy bude znít natolik přesvědčivě, aby si sám sobě mohl dál nalhávat, že je vše v pořádku. Raději by slyšel dobrou lež, nežli nepříjemnou pravdu.
Stejným způsobem nechce většina lidí čelit konspiraci a korupci vlád či ptát se, proč jdou země, včetně těch jejich, do války proti bezbranným civilistům. Když vlády sdělují lži a výmluvy za své groteskní jednám, většina lidí je schopna je přijmout, protože chtějí věřit tomu, že jsou ony lži pravdivé. Alternativou je čelit faktu, že vláda není žádný laskavý sluha lidí - je tomu právě naopak. Pouze postavíme-li se tváří v tvář realitě, zjistíme, že jenom síly, jež vládnou Spojeným Státům, jsou schopny zosnovat hrůzy z 9/11 a obviňovat z nich někoho jiného; a pak se bezostyšně dostavit na pohřební obřady obětí s vědomím, že napomohly jejich zabití. Kolik lidí je natolik silných postavit se čelem nejen tomuto, ale i dopadu, jaký to bude mít na jejich životy? To je jeden z hlavních důvodů, proč oficiální lži převládají jakožto všeobecně akceptovaná pravda. Druhá možnost je nemyslitelná, neúnosná, takže většina lidí nad tím dále nezamýšlí.
Stejná je pravda kolektivního popření našich životů: „Mám velký dům a velké auto, není život skvělý?" No, možná že dům a auto jsou skvělé, ale je i život?
Kolik lidí dělá to, co opravdu dělat chtějí? Kolik jich je opravdu šťastných, naplněných a smířených sami se sebou? Popravdě skoro nikdo. Není toto samo o sobě hluboké a naprosto šílené odsouzení, kterému říkáme „život"? Většina lidí dělá to, o čem si myslí, že musí dělat. To znamená sloužit systému podle jeho podmínek. Proč zaměňujeme 'život' se světem, jaký nyní prožíváme? Co má život společného s výbuchy bomb, které zabily děti před očima svých rodičů a bomb, které zabily rodiče před očima svých dětí a to celé v zájmu „osvobozování"? Kde je život ve vstávání každé ráno ve stejnou dobu, abyste se mačkali či stáli v davu na ten stejný vlak na cestě do té stejné práce, která vás nudí, frustruje a nenaplňuje a pak se zase tou stejnou tlačenicí či stejným davem vracet, abyste se dívali na ty stejné večerní programy v televizi, které s vámi nakládají jako s pitomci?“
Konec citace.
Závěr
V dnešní době je tato závislost lidí na systému využívána k vydíraní lidí skrze média, kde je jim vyhrožováno, že přijdou o práci, pokud se nenechají naočkovat. Z lidí se tak postupem času stali ještě větší otroci, než v době kdy David Icke psal tuto knihu. Až tak daleko to lidstvo nechalo dojít a žába už se pomalu vaří v hrnci.
Globalisté chtějí zakoupit veškerou půdu zemědělců a soukromé rodinné usedlosti, aby většinu lidí nahnali do měst, kde se vytrácejí sociální kontakty a lidé jsou na systému ještě více závislí.
Bránit proti tomu by se lidé mohli tím, že by zakládaly své ostrovní systémy bydlení, kde by měli své vlastní zdroje energie a vody. V případě, že by to vláda chtěla zdanit, tak jako všechno ostatní, pak je třeba změnit systém od základu, kde by si lidé v přímé volbě zvolili, jak chtějí žít. Změna celkového systému směřujícímu ke svobodě lidských bytostí, by však vyvolala porodní bolesti, což je možná to, co se dnes děje v souvislosti s falešnou pandemii. Otázkou je, jestli je schopné lidstvo vzít do ruky otěže vládnutí a utvářet si svůj život podle sebe.
