Učitelská linie od zakladatele Krija jógy Mahavatara Babajiho, až po Paramahansu Jógánandu, který tuto kultivační metodu vedoucí k osvícení učil širokou veřejnost v USA ve 20. letech 19. století.
Krija jóga představuje specifickou formu jógy, která kombinuje fyzické cvičení, dechové techniky a meditaci s cílem dosáhnout celkového harmonického rozvoje těla, mysli a duše. Tato praxe má své kořeny v dávných indických tradicích a byla popularizována v moderní době díky významné postavě, Paramahansa Jógánandovi, zakladateli organizace Self-Realization Fellowship.
V knize Životopis Jogína, kterou napsal duchovní učitel a autor Paramahansa Jógánanda, se můžeme dočíst o významu slova Krija Jóga:
„Sanskrtský kořen slova krijá je kr-, dělat, jednat a reagovat; tentýž kořen nacházíme ve slově karma, které vyjadřuje přirozený princip příčiny a následku. Krijájóga je tedy „spojení (jóga) s Nekonečnem určitým jednáním nebo obřadem“. Jógin, který se věrně přidržuje této techniky, se postupně osvobozuje od karmy čili univerzálního řetězu příčinnosti.“
Krija jóga tedy není pouze zdravý životní styl, jak na západě vnímá jógu většinová společnost. Jedná se o kultivační metodu vedoucí k osvícení, přerušení kola reinkarnace a získání věčného života v Bohu. Podle knihy Bhagavad Ghíta člověk potřebuje milión roků reinkarnace na Zemi, aby se vyvázal z koloběhu reinkarnace. Kultivační metoda Krija jóga však dokáže tento čas zkrátit na jeden život. Podstatná část této filozofie spočívá v tom, že Mistr za svého učedníka převezme část karmy podobně, jako když „milionářský otec zaplatí dluhy za svého marnotratného syna“, píše ve své knize Životopis jogína Jogananda. Podle Joganandy, pokud si člověk přeje na věky spočinout v Bohu a toto přání je upřímně vysloveno, tak nic nebrání tomu, aby se dostal z kola útrpné reinkarnace.
Zatímco Jógananda tuto techniku představil široké veřejnosti, tak úplně prvním jogínem, který ji představil světu byl Mahavatar Babaji. Jedná se o osvíceného nesmrtelného brahmána s nadpřirozenými schopnostmi, který údajně tisíce let medituje v Himalajských horách a podle jeho slov tam bude meditovat do doby, než nastane poslední soud a většina lidstva se osvobodí z Máje (iluzorního světa).
Mahavatar Babaji je jogín, Mistr a zakladatel Krija jógy, který dosáhl osvícení. Nesmrtelný avatar, který ve skrytu Himalájí medituje tisíce let za osvobození lidstva z kola útrpné reinkarnace. Jógananda tuto osvícenou bytost ve své velikosti srovnává s Ježíšem Kristem.
Vzhledem k těmto skutečnostem je Krija jóga speciální druh jógy, jenž vede člověka k vyššímu vědomí a umožňuje mu návrat k Bohu a věčnému životu.
Krija jóga je prehistorickou metoda, kterou z prachu času, v době nejhlubšího materialismu a duchovního úpadku na konci věků Kali jugy, opětovně přinesl na svět již zmíněný osvícený Mistr Mahavatar Babaji, ten ji předal Lahiri Mahašájovi, ten zas Svámí Šrí Juktéšvarovi a ten následně Paramhansovi Jógánandovi, který v roce 1920 přijel do USA, aby tuto metodu učil Západní lidi. V závěru života Paramhansi Jógánandy, byly sepsány dnes již biblické knihy opěvované jogíny, jako jsou kniha Životopis jogína a kniha Životopis jogína 2. Jogananda také sepsal sérii tří knih s názvem Moudrost Joganandy (1 – 3 díl).
Pojďme se společně podívat, co Jógánanda píše o Krija józe ve své knize Životopis Jogína:
„Krijájóga je prostá psychofyziologická metoda, kterou se lidská krev zbavuje dusíku a je znovunabíjena kyslíkem. Atomy tohoto kyslíku navíc se přeměňují v životní proud k omlazování mozku a páteřních center. Tím, že zastaví hromadění otrávené krve, je jógin schopen snížit rozpad tkání nebo mu zabránit; pokročilý jógin promění své buňky v čistou energii. Elijáš, Ježíš, Kabír a jiní proroci byli mistry minulosti v používání krijájógy nebo podobné techniky, kterou dokázali libovolně odhmotnit své tělo.
Krijájóga je prastará věda. Láhirí Mahášaj ji získal od svého gurua Bábádžího, který znovuobjevil a objasnil tuto techniku poté, co byla v Temném věku ztracena.
„Krijájóga, kterou dávám tvým prostřednictvím světu v tomto devatenáctém století,“ řekl Bábádží Láhirímu Mahášajovi, „je oživením téže vědy, kterou dal před tisíciletími Kršna Ardžunovi a kterou znali později Pataňdžali i Kristus, svatý Jan, svatý Pavel a jiní učedníci.“
O krijájóze se zmiňuje veliký indický prorok Kršna v jednom zpěvu Bhagavadgíty: „Tím, že obětuje vdechovaný dech ve výdechu a vydechovaný ve vdechovaném, jógin oba tyto dechy neutralizuje; tak uvolňuje životní sílu ze srdce a ovládá ji.“ Výklad zní: ,,Jógin zastaví rozklad v těle přidáním životní síly a ápanou (eliminujícím proudem) zastaví přeměny v těle. Tím, že takto neutralizuje rozklad i růst uklidněním srdce, naučí se jógin ovládat život.“
Kršna také vypráví, že to byl on, kdo v jedné dřívější inkarnaci poučil o nezničitelné józe starodávného osvícence Vivasvanta, který předal toto poučení zákonodárci Manuovi. Ten je zase odevzdal Ikšvákuovi, otci indické sluneční dynastie válečníků. Královskou jógu, takto přecházející z jednoho na druhého, střežili ršijové až do příchodu materialistických věků. Potom vinou kněžského utajování a lidské lhostejnosti se posvátné učení stalo postupně nedostupným.
O krijájóze se zmiňuje dvakrát mudrc Pataňdžali, přední vykladač jógy, který praví: „Krijájóga se skládá z tělesné kázně, ovládání myšlenek a meditování o aum (vyslovujícím OM).“ Pataňdžali hovoří o Bohu jako konkrétním Kosmickém zvuku aum slyšeném v meditaci. Aum je Tvůrčí slovo, zvuk Vibračního motoru. I začátečník v józe slyší brzy v nitru zázračný zvuk aum. Když se mu dostane tohoto blaženého duchovního povzbuzení, nabude jistoty, že je skutečně ve styku s božskými oblastmi. Podruhé naráží Pataňdžali na ovládání života či techniku krijájógy takto: „Osvobození lze dosáhnout onou pránájámou, která se provádí odloučením proudu vdechu od proudu výdechu.“
Svatý Pavel znal krijá jógu nebo techniku jí velmi podobnou. Dokazuje to, že jeho učitel Ježíš byl skutečně v Indii, kde se učil od brahmánů, jak nám vysvětlují některé historické prameny?
Svatý Pavel znal krijájógu nebo techniku jí velmi podobnou, kterou mohl napojovat životní proudy na smysly a odpojovat je od nich. Proto mohl říci: „Den za dnem hledím smrti do tváře – ujišťuji vás o tom při radosti, kterou mám v Kristu.“ Tím, že denně stahoval svou tělesnou životní sílu, spojoval ji jógicky s radostí (věčným štěstím) uvědomování si Krista. V tomto blaženém stavu si byl vědom toho, že je mrtev pro klamný smyslový svět máje.
V počátečních stavech kontaktu s Bohem (savikalpa samádhi) splývá vědomí uctívače s Vesmírným duchem; jeho životní síla je vytažena z těla, které se jeví jako mrtvé nebo nehybné a ztuhlé. Jógin si plně uvědomuje svůj tělesný stav pozastavené životnosti. Jak však postupuje k vyšším duchovním stavům (nirvikalpa samádhi), vchází ve styk s Bohem bez znehybnění těla a při normálním bdělém vědomí, a to i uprostřed náročných světských povinností.
„Krijájóga je nástroj, kterým lze urychlit lidský vývoj,“ vysvětloval Šrí Juktéšvar svým žákům. „Starodávní jógini odhalili, že tajemství vesmírného vědomí je těsně spjato s dokonalým ovládnutím dechu. To je jedinečný a nesmrtelný příspěvek Indie světové pokladnici vědomostí. Životní sílu, která se normálně vyčerpává udržováním srdeční pumpy, je třeba osvobodit pro vyšší činnosti metodou zklidnění a utišení neustálých požadavků dechu.“
Krijájóga duševně vede životní energii, aby se otáčela nahoru a dolů kolem šesti páteřních center (míšního, šíjového, hřbetního, lumbálního, křížového a kokcygeálního plexu), která odpovídají dvanácti znakům zvěrokruhu, symbolického Kosmického člověka. Půlminutová otočka energie kolem citlivé páteře má za následek drobný pokrok ve vývoji člověka; tato půlminutová krijá se rovná jednomu roku normálního duchovního rozvoje.
Astrální systém lidské bytosti se šesti (v polaritě dvanácti) vnitřními konstelacemi, otáčejícími se kolem slunce vševědoucího duchovního oka, je ve vzájemném vztahu s fyzickým sluncem a dvanácti znaky zvěrokruhu. Všichni lidé jsou tak ovlivňováni vnitřním i vnějším vesmírem. Starověcí ršijové odhalili, že pozemské a nebeské prostředí člověka ho posouvá kupředu po jeho přirozené cestě ve dvanáctiletých cyklech. Písma tvrdí, že ke zdokonalení lidského mozku natolik, aby vyjadřoval vesmírné vědomí, potřebuje člověk milion let normálního, nechorobného vývoje.
Tisíc krijí provedených v osmi hodinách dá jóginovi za jediný den ekvivalent tisíce let přirozeného vývoje, 365 000 let vývoje za rok. Za tři roky může tak jógin vlastním inteligentním úsilím dosáhnout stejného výsledku, ke kterému potřebuje příroda milion let. Krijové zkratky mohou ovšem využít jenom hluboce rozvinutí jógini, kteří pod guruovým vedením pečlivě připravili svá těla a mozky na přijetí síly vytvořené intenzivním cvičením.
Začátečník v krijájóze provádí pouze čtrnáct až osmnáct jógických cviků dvakrát denně. Mnoho jóginů dosáhne osvobození za šest, dvanáct, čtyřiadvacet nebo osmačtyřicet let. Kdo zemře, než dosáhne plného uvědomění, odnáší si dobrou karmu za své minulé krijové úsilí s sebou; v novém životě je harmonický hnán ke svému cíli – Nekonečnu.
Tělo průměrného člověka je jako padesátiwattová žárovka, která se nemůže přizpůsobit miliardám wattů síly probuzené nadměrným cvičením krije. Postupným a pravidelným zvyšováním prostých a „snadných“ metod krije se lidské tělo den za dnem astrálně přetváří, až je nakonec schopné vyjádřit nekonečné možnosti kosmické energie – prvního hmotného aktivního vyjádření Ducha.
Krijájóga nemá nic společného s nevědeckými dechovými cvičeními, kterým vyučuje mnoho pobloudilých horlivců. Jejich snaha násilím zadržovat v plících dech je nejen nepřirozená, ale i výrazně nepříjemná. Naproti tomu kriju doprovází od samého počátku nárůst míru a konejšivé pocity regenerativních účinků na páteř.
Starodávná jógová technika mění dech v mysl. Při duchovním pokroku může člověk poznat dech jako akt myšlení – snový dech. Mohli bychom uvést mnoho ilustrací k matematickému vztahu mezi dechovou kapacitou člověka a variacemi jeho stavů vědomí.
Jedinec, jehož pozornost je plně zaujata, například sledováním hutného intelektuálního argumentu nebo nějakým delikátním či obtížným fyzickým úkonem, automaticky dýchá velmi pomalu. Upnutí pozornosti závisí na pomalém dýchání; rychlý nebo nerovnoměrný dech je nevyhnutelným doprovodem škodlivých citových stavů: strachu, chtivosti, hněvu. Neklidná opice dýchá rychlostí 32 vdechů za minutu v protikladu k lidským průměrným osmnácti. Slon, želva, had a jiná zvířata známá svou dlouhověkostí dýchají pomaleji než člověk. Například želva, která se může dožít až 300 let, dýchá jenom čtyřikrát za minutu.
Omlazující účinky spánku jsou způsobovány tím, že si člověk neuvědomuje své tělo a dýchání. Spící člověk se stává jóginem; každou noc nevědomky provádí jógový obřad vyproštění sebe sama z tělesné totožnosti a splynutí životní síly s hojivými proudy v hlavní mozkové oblasti a šesti vedlejších dynamech páteřních center. Aniž o tom ví, noří se tak spáč do rezervoáru kosmické energie, která udržuje jeho život. Dobrovolný jógin provádí prostý, přirozený proces uvědoměle, nikoli nevědomky jako pomalý spáč. Krijájógin používá své techniky k sycení a živení všech svých fyzických buněk neochabujícím světlem a udržuje je ve zmagnetizovaném stavu. Vědecky činí dýchání nepotřebným, aniž vytváří stavy podvědomého spánku nebo bezvědomí.
Dík krijájóze není vycházející životní síla promrhávána a zneužívána smysly, nýbrž je nucena znovu se sjednocovat s jemnohmotnými páteřními energiemi. Toto posilování života elektrifikuje jóginovo tělo a mozkové buňky duchovním elixírem. Tak se jógin vymaňuje z pracného dodržování přírodních zákonů, které ho mohou – prostředky danými řádnou stravou, slunečním světlem a harmonickým myšlením – dovést oklikou k cíli až za milion let.
Je třeba dvanácti let normálního zdravého života, aby přivodily jen slabou, sotva postřehnutelnou změnu v mozkové struktuře, a milion slunovratů je zapotřebí k tomu, aby dostatečně zjemnily mozkové sídlo pro projevy kosmického vědomí. Tím, že rozvazuje šňůru dechu, která poutá duši k tělu, prodlužuje krijá život a rozšiřuje vědomí do nekonečna. Jógová metoda překonává válečný stav mezi myslí a smysly svázanými s hmotou a osvobozuje uctívače, aby mohl znovu zdědit své věčné království. Ví, že jeho skutečná přirozenost není spoutána ani fyzickou schránkou ani dechem, symbolem smrtelného otročení vzduchu, základnímu donucovacímu prostředku přírody.
Introspekce čili „posed v mlčení“ je nevědecký způsob snahy o násilné odtržení mysli a smyslů, svázaných životní silou. Kontemplativní mysl, pokoušející se o návrat k božskosti, je životními proudy vlečena neustále zpátky ke smyslům. Krijá, která ovládá mysl přímo skrze životní sílu, je nejsnazší, nejúčinnější a nejvědečtější cestou, jak se přiblížit k Nekonečnu. V protikladu k pomalé, nejisté teologické cestě k Bohu, přirovnávané k pohybu „dobytčí káry“, můžeme krijájógu právem nazvat „leteckou“ cestou.
Jógová věda je založena na empirickém zkoumání všech forem cvičení koncentrace a meditace. Jóga umožňuje prováděči libovolně zařazovat či vyřazovat spojení životního proudu s pěti smyslovými telefony zraku, sluchu, čichu, chutě a hmatu. Když jógin dosáhne této schopnosti odpojování smyslů, je pro něho snadné spojit mysl s božskými končinami nebo hmotným světem, jak se mu zachce. Není už nedobrovolně unášen životní silou zpět k pozemské sféře hrubých pocitů a neklidných myšlenek. Jako pán nad svým tělem i myslí dosahuje nakonec krijájógin vítězství nad „posledním nepřítelem“ – smrtí.
„Ze smrti budeš živ, jak Smrt je živa z lidí; až zemře sama Smrt, nebude umírání“,
Shakespeare, sonety.
Život pokročilého krijájógina neovlivňují následky minulých skutků, nýbrž jedině příkazy duše. Vyšší metoda duševního života osvobozuje jógina, který, vyproštěn z vězení svého ega, vychutnává hluboké ovzduší všudepřítomnosti. Otroctví přirozeného života je naproti tomu trapně pomalé. Když člověk přizpůsobí svůj život vývojovému řádu, nemůže přimět přírodu k žádnému ústupku, a i když se nijak neproviní proti zákonům svého fyzického a duševního vybavení, potřebuje milion let inkarnační maškarády, než pozná konečné osvobození.
Teleskopická metoda jóginů, kteří se odpoutají od fyzické a mentální identifikace ve prospěch individuality duše, se tak doporučuje sama těm, kdo se bouří proti perspektivě tisíce tisíciletí. A tato perspektiva ještě vzrůstá v případě obyčejného člověka, který ani s přírodou, natož pak s duší nežije v souladu a vplouvá do nepřirozených zátočin, a tak tělem i myšlením uráží sladkou normálnost přírody. Tomu postačí k osvobození stěží dvakrát milion let.
Materialista si uvědomuje jen zřídka nebo vůbec ne, že jeho tělo je království, kterému vládne Císař-duše z trůnu lebky s pobočníky v šesti páteřních centrech či sférách vědomí. Tato teokracie se rozprostírá nad davem poslušných poddaných, dvaceti sedmi tisíc miliard buněk – obdařených bezpečnou, ba automatickou inteligencí, se kterou provádějí všechny povinnosti tělesného růstu, změn a rozkladu – a padesáti milionů podkladových myšlenek, emocí a variant proměnlivých fází lidského vědomí za průměrný věk šedesáti let. Jakákoli zjevná vzpoura tělesných nebo lebečních buněk proti Císaři-duši, projevující se jako nemoc nebo deprese, není projevem neposlušnosti pokorných občanů, ale minulého nebo současného zneužití individuality či svobodné vůle, kterou dostal člověk souběžně s duší a jež mu nemůže být odňata.
Člověk se ztotožní se svým egem a považuje za jisté, že to on myslí, chce, cítí, stravuje potravu a udržuje se naživu; nikdy nepřipustí po úvaze (a stačilo by jí tak málo!), že není ve svém normálním životě ničím víc než loutkou minulých skutků (karmy) a přírody nebo prostředí. Intelektuální reakce, pocity, nálady a zvyky každého jedince jsou omezeny následky minulých příčin, ať už z tohoto nebo dřívějšího života. Povznesena nad takové vlivy je však jeho královská duše.
Krijájóga odvrhuje pomíjivé pravdy a svobody a povznáší nad všechny klamy do nespoutané Existence. Všechna písma prohlašují, že člověk není tělo podléhající zkáze, ale živá duše; krijá mu dává metodu, jak tuto pravdu písem prokázat. „Vnější rituál nemůže zničit nevědomost, protože obojí není vzájemně protikladné,“ napsal Šankara ve své slavné Stovce strof. „Jedině realizované poznání ničí nevědomost… Poznání nelze vyvolat jinak než dotazováním: Kdo jsem? Jak se zrodil tento vesmír? Kdo je jeho tvůrcem? Jaká je jeho materiální příčina? Takové je ono zmíněné dotazování.“ Intelekt nemá na tyto otázky odpověď; proto vytvořili ršijové jako techniku duchovního dotazování jógu.
Krijájóga je skutečný „ohňový obřad“, často chválený v Bhagavadgítě. Očistné ohně jógy přinášejí věčné osvícení; tím se velice liší od vnějškových a málo účinných náboženských ohňových obřadů, kde je často za slavnostního doprovodu zpěvu spolu s kadidlem spáleno i vnímání pravdy.
Pokročilý jógin, zabraňující veškerému svému myšlení, vůli a cítění falešně se ztotožňovat s tělesnými tužbami a spojující svou mysl s nadvědomými silami v páteřních svatyních, žije na tomto světě, jak zamýšlel Bůh, nehnán podněty z minulosti ani novými nerozumnostmi čerstvých lidských motivací. Takový jógin dosáhne splnění své nejvyšší touhy a bezpečně přistane v konečném přístavu nevyčerpatelného blaženého Ducha.
Jógin obětuje své bludištní lidské tužby na monoteistické hranici zasvěcené nesrovnatelnému Bohu. To je vpravdě jógický ohňový obřad, ve kterém jsou všechny minulé i přítomné touhy palivem stravovaným božskou láskou. Nejvyšší Plamen přijme oběť veškerého lidského šílenství a člověk je očištěn od strusky. Jeho kosti jsou zbaveny všeho toužícího masa, jeho karmická kostra je vybělena antiseptickým sluncem moudrosti a on je konečně čistým tvorem, neurážejícím ani člověka ani Tvůrce.
Pán Kršna se zmiňuje o bezpečné a metodické účinnosti jógy a chválí technologického jógina slovy: „Muž kázně (jógin) je víc než kajícníci, je pokládán i za nadřazeného mužům vědění (džňánajógy); muž kázně předčí rovněž muže činů (karmajógy). Proto se staň mužem kázně, Ardžuno.“
Závěr
Poněkud dlouhý článek, ale pokud jste jej dočetli až sem, tak jste si pravděpodobně ušetřili milión let reinkarnace v „údolí slz“ za předpokladu, že se rozhodnete Krija jógu aplikovat do svého života.
Jak z Jógánandovy knihy vyplývá, tak krija jóga není pouze metodou, jak žít zdravý životní styl – i když samozřejmě to má příznivý vliv na naše zdraví – ale jedna se o techniku vedoucí k osvícení, splynutí s Bohem a vymanění se z koloběhu trýznivé reinkarnace.
Techniky vyčújící Krija jógu jsou popsané v knihách Umění a věda Raja jógy, Meditace pro začátečníky, Ananda jóga pro věšší vědomí a Radžajóga. Všechny tyto knihy byly napsány J. Donaldem Waltersem (duchovní jméno svamí Krijananda), jenž byl přímým žákem Jógánandy. Vy tak máte možnost se k těmto technikám dostat v přímé linii předávané z Mistra na žáka.
Facebook komentáře