John Milton, anglický básník, politik a myslitel ze 17. století, vydal své vrcholné dílo Ztracený ráj (Paradise Lost) poprvé v roce 1667. Jedná se o monumentální epickou báseň v deseti (později dvanácti) knihách, napsanou blankversem, která převypráví biblický příběh o stvoření světa, vzpouře Satana proti Bohu, vyhnání andělů z nebe a nakonec o pádu člověka – Adam a Eva v rajské zahradě. Milton, ovlivněný anglickou občanskou válkou, puritánstvím i renesančním humanismem, vytvořil dílo, které není pouhým náboženským eposem, ale hlubokou meditací o svobodné vůli, moci, zlu a vykoupení.
Satan je zde zobrazen jako charismatický, příliš hrdý a tragický rebel, který raději vládne v pekle než slouží v nebi. Jeho vzpoura však není oslavou, ale varováním před pýchou a sebeklamem. Báseň vrcholí vykoupením skrze božího syna (Ježíše Krista), který se dobrovolně nabízí jako oběť za lidstvo, aby vykoupil jeho hříchy.
Poučení pro dnešní dobu
Miltonův Ztracený ráj zůstává mimořádně aktuální. V době polarizovaných společností, kulturních válek, autoritářských tendencí a globálních konfliktů připomíná, jak snadno se lidé rozdělují a ničí sami sebe. Báseň varuje před iluzí, že zlo lze ospravedlnit „vyšším dobrem“, a zároveň nabízí naději, že zlo lze porazit skrze kritické myšlení, nahlížení do vlastního nitra a sjednocení se proti společnému zlu.
Rozdělená společnost
Jedním z nejsilnějších momentů je kritika lidské neschopnosti se sjednotit. Milton v knize píše:
„Ostudou lidí je, že ďáblové, ač prokletí, dokáží držet spolu, zatímco lidé znají jenom svár. Nadání rozumem, v naději žijí na milost nebe, Bůh jim hlásí mír, a oni přesto žijí v nenávisti, vedou jen rozbroje a kruté války, pustoší zemi, navzájem se vraždí, jako by (což my můžeme potvrdit) neměli v pekle až dost nepřátel, kteří si ve dne v noci přejí jejich zkázu.“
Tato slova rezonují v 21. století až bolestně. Ať už jde o politické tábory, sociální sítě plné nenávisti nebo mezinárodní konflikty. Jedná se Satanovu metodu „rozděl a panuj“. Ten se pak směje jak se navzájem vraždíme a s radostí sleduje náš pád. Pokud by se lidé spojili a spolupracovali za lepší svět bez strachu a nenávisti, tak by i peklo zamrzlo.
Je to pro „vyšší dobro“
Další Satonovou metodou je tyranie a její ospravedlňování „vyšším dobrem“:
„Tak Satan hájil své ďábelské skutky výmluvou všech tyranů – nutností.“
Dnešní autoritáři, populisté i radikálové používají podobnou rétoriku. Říkají nám, že se musíme jít naočkovat, že se musíme uskromnit a žít v chudobě kvůli „globálnímu oteplování“, říkají nám, že musíme utrácet miliardy korun na zbrojení, a přesně jako Satan to zdůvodňují „nutností“.
Milton nám připomíná, že skutečná svoboda vyžaduje odpovědnost a odmítnutí takových výmluv.
Ježíš sestupuje na zemi, aby vykoupil hříchy lidstva
Nejsilnější naději přinášejí dialogy mezi Bohem Otcem a Synem. Bůh říká Ježíši před jeho příchodem na zemi:
„Kdo mohl by tě ponížit, kdo mohl by umenšit Tvou říši? Zkrotil jsi ty pyšné odpadlíky, zmařil jsi ty jejich drzé snahy umenšit Tvou moc a přebrat ti tvé věřící. Kdo tě chce umenšit, proti své vůli jen zvětší Tvoji moc. To jeho zlo ty v dobro proměníš.“
Toto je hluboké teologické i filozofické poselství: zlo nakonec samo sebe poráží, tím, že dobro tuto energii zpracuje a promění v pozitivní energii. Každý pokus oslabit, nebo ponížit dobro, či pravdu paradoxně posiluje tyto cnosti a šíří se jako vlna po světe.
V dnešní době, kdy se například různí progresivní liberálové snaží útočit na konzervativní politiky, tak můžeme paradoxně vidět, že tito politici čím dál více posilují svůj vliv. Stejně tak nálepkování určitých skupin lidí jako „konspirační teoretik“ přitáhne pozornost, protože lidé si řeknou: Kdo je ten člověk, že na něj systém musí útočit?
Kdo soudí přísněji sám sebe, bude spasen
Ježíšova odpověď Bohu pak vyjadřuje dokonalou poslušnost a spravedlnost:
„Můj věčný Otče, nařizuješ Ty, na mně je plnit Tvou nejvyšší vůli v nebi i na zemi, abys Ty mohl spočinout v radosti a klidu. Budu soudit ty hříšníky. Kdo soudí jiné, má soudit sám sebe o to přísněji, jak dobře víš – a já Ti to slíbil.“
Tato část nám připomíná, že máme nejdříve nahlížet do svého nitra, zda jsme sami neudělali nějakou chybu a až pak případně soudit jiné. Ježíš tak prokázal maximální pokoru a toleranci, i když jako boží syn by se mohl klidně cítit povýšen.
V dnešní době, kdy jeden druhého bezmyšlenkovitě obviňujeme z nepravosti, bychom se nad těmito jeho slovy měli zamyslet.
Závěr
Ztracený ráj není pesimistickým dílem. Přestože popisuje ztrátu ráje, tak ale zároveň otevírá cestu k „ráji v nitru“ skrze nahlížení do tohoto nitra. Milton, který sám oslepl, nesmírně trpěl a zažil politické porážky, věřil, že i v temnotě může člověk nalézt světlo. Jeho báseň zůstává varováním před pýchou a rozděleností i povzbuzením k jednotě proti skutečnému nepříteli – Satanovi -, který by tímto nad námi ztratil definitivně moc.
