Ekonomka a spisovatelka Markéta Šichtářová.
Ekonomka Markéta Šichtářová ve své knize Do důchodu s plnou kapsou představuje praktický pohled na to, jak chránit a zhodnocovat majetek v nejisté době. Zatímco státní dluhopisy a akciový trh mohou být rizikové, Šichtářová doporučuje tři hlavní pilíře: nemovitosti, zlato a kryptoměny.
Každá z těchto investic má své silné stránky, ale i úskalí. Zatímco nemovitosti přinášejí potenciál stabilního příjmu, zlato a Bitcoin slouží především jako pojistka proti selhání fiat měn a zvůli státu. Pojďme se podívat, jak Šichtářová tyto tři třídy investic vnímá a proč je doporučuje kombinovat pro dlouhodobou ochranu majetku.
Nemovitosti
Šichtářová ve své knize píše: „Investice do bytu je z dlouhodobého hlediska jednoznačně výhodnější než investice do českých státních dluhopisů a také než investice na českém akciovém trhu. Zatímco cena cenného papíru se může přes noc zhroutit na nulu, pokud například stát coby emitent státního dluhopisu zbankrotuje, cena nemovitosti na úplnou nulu nepropadne nikdy.“
Je však potřeba vzít v potaz to, co říká americký investor Robert Kiyosaki „nemovitosti jsou pasivum“. Když držíte nemovitost, tak musíte platit výdaje, jakými jsou například rekonstrukce, údržba, daně z nemovitostí, elektřina, plyn, voda, topení, svoz odpadu, úklid, fond oprav atd. Abyste z nemovitosti udělali aktivum, tak ji musíte pronajmout. Proto Kiyosaki radí nakupovat především komerční nemovitosti (kanceláře, haly, továrny atd.) a pronájimat je firmám. Díky tomu budete mít zajištěný stabilní a dlouhodobý příjem z pronájmu nemovitosti.
Samozřejmě můžete i pronajímat byty běžným lidem jak radí Šichtářová, ale zde jsou vyšší rizika spojená s tím, že vám nájemník nezaplatí nájem, odmítne se vystěhovat a častěji budete hledat nové nájemníky. Proto tento typ investice se doporučuje především lidem, kteří v tom umí chodit. Případně můžete pronajímaní své nemovitosti svěřit odborníkům (správcům nemovitosti), kteří za vás budou shánět nájemníky, uzavřou s nimi smlouvu a budou jim vaši nemovitost — výměnou za provizi – pronajímat.
Zlato
Šichtářová v knize píše: „Řada investorů si přeje mít majetek pokud možno anonymizovaný a nedohledatelný. Stát samozřejmě v takovou chvíli začne křičet, že kdo chce něco schovávat, asi má proč, aneb bude v tom nějaká nekalá zločinná činnost. V realitě ale lidé, kteří touží po skrytí majetku, mají v drtivé většině úplně jiný důvod: Naopak se obávají, že zlodějem se stane stát. A jen dvě z (dnes už) ´klasických´ investic mohou tento požadavek na skrytí majetku splnit: zlato a kryptoměny.“
Zlato má tu výhodu, že není pasivum jako nemovitost – jak jsem si vysvětlili výše. Nevznikají vám při jeho držení žádné výdaje a tím pádem vám odpadají starosti s pronájmem, údržbou a placení složenek za jeho držení. Zlato můžete koupit anonymně a nikdo nemusí ani vědět, že jej máte. To je ochrana před různými despotickými vládami (nacisté, komunisté, Fialové a nově i ze strany Evropské unie), které se v historii naši země vystřídaly.
Šichtářová ve své knize píše: „Čím dál více se kvůli hrůzostrašné politice vlád a centrálních bank bojím rozvratu monetarního systému, a to zejména v Evropě. V tomto kontextu musíme na zlato hledět nikoli jako na výnosnou spekulaci, ale jako na prověřenou pojistku, jak zachovat majetek. Zlato přečkalo všechny dějinné etapy. A pokud na zlato hledíme nikoli jako na výnosnou investici, ale jako na pojistku, která nám má za všech okolností zachránit majetek, a to i v hypotetické situaci, kdy by – nepřivolávejme to! – došlo k zestátňovaní nemovitostí jako v padesátých letech, pak dává smysl zejména zlato neregistrované, tedy zlaté mince.“
Šichtářová nedoporučuje investovat do zlata pro rychle zbohatnutí, ale pro dlouhodobé držení, aby se nám prostřednictvím něj dlouhodobě – jak ukazuje historie – zhodnocovaly peníze.
Šichtářová dodává: „Zlato má totiž z velmi dlouhodobého pohledu jednu výhodu: jeho zásoby na světě jsou omezené a syntetické zlato se pokoušeli naposledy vyrobit leda tak alchymisté na dvoře Rudolfa II. Zlato tedy postupně spotřebováváme, ale nové nevzniká; jen se postupně těží. Což znamená, že z velmi dlouhodobého pohledu by měla jeho cena stále růst. “
Kryptoměny
Bitcoinu se přezdívá „digitalní zlato“ a má to svůj důvod. Bitcoin stejně jako zlato má omezené zásoby a těží se. I díky to tomu je Bitcoin uchovatelem hodnoty – podobně jako zlato -, jehož cena historicky roste.
Šichtářová píše: „Altcoiny, zejména Bitcoin, jsou poslední instancí a finální pojistkou pro ´únik mimo systém´ v případě opravdu zásadního kolapsu monetárního a politického systému té které země a naprostého znehodnocení příslušné fiat měny. Obyvatelé Zimbabwe nebo Venezuely by mohli vyprávět.“
Opět jako hlavní výhodu Šichtářová zmiňuje decentralizaci a ochranu před despotickými vládami, kdy říká, že „Bitcoin jako kryptografický protokol samozřejmě nelze zničit zákonem. Data uložená v tzv. Blockchainu v něm budou, i kdyby byl napsán sebelepší zákon o zákazu kryptoměn. Bitcoiny nejsou uloženy na jednom místě odkud by se daly vymazat.“
Závěr
Šichtářová nám ukazuje, že v době rostoucího státního dluhu, inflace a politické nestability nestačí spoléhat jen na tradiční finanční nástroje. Nemovitosti mohou generovat pasivní příjem, pokud je správně pronajímáte, zlato představuje ověřenou historickou pojistku pro uchování hodnoty a Bitcoin funguje jako moderní „digitální zlato“ s vysokou decentralizací.
Žádná investice není bez rizika – nemovitosti vyžadují aktivní správu, zlato i kryptoměny mohou krátkodobě kolísat. Klíčem podle Šichtářové je diverzifikace a dlouhodobý pohled: držet aktiva, která přežijí měnové reformy, zestátňování i kolapsy systémů. V konečném důsledku jde o to nenechat svůj majetek napospas státu a centrálních bank.
Upozornění: Tento článek není investičním poradenstvím. Pokud potřebujete investiční poradenství, tak se obraťte na svého investičního poradce.
