Směr, kterým se současná věda ubírá, je více než znepokojující. Můžeme pouze spekulovat, jaké dopady do budoucna by mohla mít ztráta veškerých morálních a etických hodnot, ke které naše společnost směřuje. U projektu jako je EctoLife hrozí ohromné riziko zneužití. V případě převzetí kontroly nad projektem jakoukoliv vládní organizací si můžeme pouze domýšlet, co vše by mohlo být do těchto technologicky „vypěstovaných“ lidí naprogramováno. Ať už by se jednalo o poslušnost vůči systému nebo jakoukoliv jinou potřebnou orientaci, z budoucích generací by se nestalo nic než vládní projekt.
To, co se ještě před pár lety zdálo jako naprosté scifi se nyní stává realitou. Zařízení pro umělou inkubaci lidí, by měla být uvedena do chodu během následujících deseti let. Jediná z budov zařízení zvládne „zplodit“ až 30 000 dětí ročně. Jaká je skutečná pravda skrytá za tímto projektem?
Video představující projekt s názvem EctoLife: The World’s First Artificial Womb Facility zveřejněné koncem minulého roku, vzbudilo značný rozruch. Autorem projektu je jemenský biotechnolog, režisér a producent Hashem Al-Ghaili. Zařízení by mělo umožnit neplodným párům počít dítě, které by se vyvíjelo v umělé děloze, čímž by byla žena zbavena porodních bolestí a rizika potratu.
Ačkoliv je zřejmé, že tímto procesem dojde k porušení unikátního a nenahraditelného pouta, které během těhotenství mezi matkou a dítětem vzniká, EctoLife nabízí řadu bizarních kompenzací. Rodiče mají možnost s dítětem komunikovat prostřednictvím reproduktorů umístěných v umělém lůně, je zde možnost přehrávat dítěti libovolnou hudbu nebo dokonce navštívit vnitřek plodu skrze brýle pro virtuální realitu. Dále je maminkám k dispozici speciální vesta, která simuluje kopání dítěte. Dítě samotné je napojeno na senzory, které jeho aktivitu nonstop monitorují a výsledná data zasílají do aplikace v mobilním telefonu.
Naprosto zvráceně působí také možnost zakoupení „Elitního balíčku“, díky kterému lze „nadesignovat“ vlastní dítě. Široká škála dostupných genů umožňuje vybrat si barvu očí, vlasů, pleti, míru síly a výšku nebo inteligenci dítěte.
Můžeme jen doufat, že k budoucnosti, kde se lidé množí uměle v líhních, nedojde. Asi nikdo z nás by nechtěl žít ve společnosti umělých lidí. Zachování přirozeného rozmnožování lidského rodu bychom měli našim dětem odevzdat jako křehké dědictví, které je potřeba chránit před úchylnými mozky bezcitných "vědců".
