Amazonka, největší pralesní oblast na světě, skrývá v sobě mnoho tajemství a pokladů. Jedním z nejzajímavějších a nejméně známých jsou schopnosti Hadích indiánů, tradičních obyvatel této neprozkoumané divočiny. Tito lidé, kteří žijí v hlubokých pralesích Amazonie, mají jedinečné dovednosti a znalosti, které nás mohou ohromit.
V tomto článku si přibližme některé z těchto neuvěřitelných schopností.
Hadí indiáni mají rozsáhlé znalosti o léčivých rostlinách a bylinách, které jim prales poskytuje. Dokáží léčit různá onemocnění (údajně i rakovinu) a zranění pomocí rostlinných extraktů a odvarů. Jejich léčebné schopnosti jsou tak úžasné, že mnoho moderních léčitelů a vědců se k nim obrací s prosbou o sdílení jejich znalostí.
Hadí indiáni mají úžasnou schopnost orientace v hustém pralese. Dokážou se pohybovat bez mapy nebo kompasu a najít cestu i v nejtvrdších a nepřehledných podmínkách. Tato dovednost je neocenitelná v divočině, kde se často ztratí i zkušení dobrodruzi.
Hadí indiáni mají hluboký respekt k přírodě a dokážou s ní komunikovat na způsoby, které jsou pro většinu lidí neuvěřitelné. Rozumí řeči ptáků, zvířat a stromů a mohou tyto signály využít k navigaci a získání potravy.
Hadí indiáni mají bohatou kulturní a náboženskou tradici. Jejich rituály a obřady jsou plné symboliky a mystiky, a dokážou v nich dosáhnout stavu transu a kontaktu s duchovním světem.
O schopnostech Hadích indiánů se píše i v knize Největší záhady světa – Zázračné náhody od autora Franka P. Jonese. Pojďme se společně podívat co o těchto indiánech autor říká, když popisuje zkušenosti profesora Neila Gibsona, který s těmito indiány trávil několik měsíců.
Citát z knihy
„Profesor Neil Gibson, o němž jsem se už zmínil v předcházejícím případu, strávil oba roky 1966-1967 v deštných pralesích Amazonie, kde zkoumal osobnostní a intelektové vlastnosti a dovednosti tzv. hadích Indiánů, kteří tehdy ještě zachovávali v podstatě pravěký způsob života a žili povětšinou asi ve stočlenných kmenech. Gibson byl zřejmě prvním bílým mužem, s nímž se tito Indiáni v bohem zapomenuté (anebo jím milované?) divočině setkali.
Gibson si získal důvěru Indiánů, naučil se jejich jazyk, jenž čítá kupodivu snad tři či čtyři tisíce slov, sžil se s nimi a vlastně se na málem dvě léta stal jedním z nich. Ve svých publikacích však Gibson rozhodně popírá, že jde o primitivy, což označuje za mylně zažitý stereotyp, který lidé Západu velice důsledně a ke své velké škodě vyznávají.
Gibson žil s Indiány a tvářil se přitom jako jeden z nich, a tak se mu odkryly netušené obzory oné dokonale fungující lidské pospolitosti, která se už po tisíce let obešla bez onoho škodlivého a překotného vývoje, jenž postihl nás a který se zřejmě brzy stane i příčinou našeho konce.
Nebudu citovat Gibsonovy postřehy o tom, jak Indiáni obcují s duchy, jak intimně a harmonicky jsou spojeni s přírodou, jakými hlubokými citovými vztahy jsou spjati mezi sebou, jak mnoho vědí o smyslu života, který většině z nás zůstává nadobro utajen…
Gibson však zkoumal i to, co nás v tomto případě velice zajímá. Intelekt oněch hadích osadníků, žijících pod primitivními přístřešky a v nejlepším případě v ochranných stěnách dřevěných chýší.
Zjistil pak, že jejich fluidní inteligenční kvocient je v průměru tentýž, jaký se dá zjistit u vzdělaného Evropana či Američana. Hadí Indián z Amazonie má tedy stejnou vrozenou schopnost řešit problémy, jakou vykazuje civilizovaný jedinec, pyšnící se tím, že používá počítač a jezdí do práce zbrusu novým fordem či toyotou. Na tom by ovšem ještě nebylo nic zvláštního, pánbůh nás má všechny stejně rád, a proto nám nadělil stejný rozum, i když se potom přece jen neudržel a dal svým hadím dětem poněkud více víry v dobro, než se ho doslalo nám.
Intelektové špičky hadího kmene získaly podle měření testové baterie Wechsler-Raven-Terman-Merril průměrnou hodnotu více jak 140 IQ a dosáhly tak úrovně, jakou se pyšní například manažeři v General Motors čí raketoví operátoři na Kennedyho mysu. A přitom tito nejinteligentnější hadí muži nepovažují za nejvyšší hodnotu svého života rozum, ale spíše umění obcovat s duchy svých předků a naslouchat vůli všemocné přírody. Válku se sousedními osadníky pak označují za kmenovou sebevraždu a pouštějí se do ní jen v případě, že kmenový šaman prohlásí, že je jejich bůh už navždy opustil.
Ani tohle však není to nejzajímavější a nejpodivnější, co profesor Neil Gibson při svém pobytu mezi hadími Indiány zjistil.
Uvedená baterie intelektových testů obsahuje i řadu otázek z oblasti takzvané krystalické inteligence, kterou Evropan či Američan získává výhradně vzděláváním či pobytem v civilizované společnosti, takže tuto jejich část nebylo možno na Indiány aplikovat. Když se však jednoho dne Gibson zúčastnil kmenové oslavy, kde se podával mírně zalkoholizovaný nápoj z lesních plodin, upadlo několik hadích mužů do transu, jenž neměl charakter opilosti, ale spíše jakéhosi vytržení z bdělého vědomí. V tomto psychicky změněném stavu pak hadí muži komunikovali se svým šamanem, který jim kladl otázky a vzápětí od nich získával odpovědi, jež měly svou povahou charakter jasnovidectví. Označovali množství a druh zvěře, jež bude ulovena v příštím období, oznamovali počet živě a mrtvě narozených dětí, nemoci a události v jednotlivých rodinách. Jednoduše zcela spolehlivě označovali, co se zanedlouho stane, a to se také, podle svědectví profesora Gibsona, vskutku stalo.
Gibson pak získal svolení, aby i on mohl oněm hadím mužům, kteří se nacházeli ve změněném stavu vědomí, klást otázky a zaznamenávat si jejich odpovědi. A když to učinil, posléze velice užasl.
Zjistil například, že osmadvacetiletý hadí muž, jehož ostatní nazývali Řeka, dobře věděl, že Země obíhá okolo Slunce, v čemž se katastrofálně mýlil už starověký vědec a filozof Ptolemaios se svou geocentrickou soustavou, jehož dílo Almagest obsahuje přes svoji interesantnost nepřeberné množství omylů, jichž se však pupkatý Řeka z amazonského pralesa v žádném případě nedopustil.
Řeka navíc věděl, že Merkur má poloměr 2 420 km, Země 6 380 km, Venuše 6 200 km, a znal také různé detaily o pohybu planet sluneční soustavy včetně doby oběhu v tropických rocích a jejich střední rychlosti, rovněž uvedl na desetinu přesně velkou poloosu dráhy těchto planet v milionech kilometrů! Dále naprosto bez zaváhání vyslovil hodnoty gravitačního zrychlení všech planet sluneční soustavy, tj. cm/s2. U Merkuru sdělil číslo 360, u Venuše 850, u Země 982 atd., až ke gravitačnímu zrychlení Slunce, jež bez otálení označil v hodnotě 27 400.
Gibson, sám astronomický diletant, příliš nerozuměl číselným údajům, které před ním kouskem klacku črtal do prachu primitiv z pralesa, Řeka. Pouze údaje zapisoval, ale dal si je dohromady s realitou, až když se vrátil do New Yorku a mohl nahlédnout do hvězdářských tabulek. Pak teprve profesor naplno užasl, a nejvíce zřejmě nad tím, jak Řeka snadno a rychle vypočítal celkovou hmotu Země z čísel 5,977 x 1021! Tento výpočet mu po krátkém zvažování trval pět, nejvýše šest minut!
Náhoda? Či dokonce myriády náhod seskupených vedle sebe v mysli primitiva Řeky?
Gibson o tom pochybuje dodnes. Je si však jist tím, že i mnozí Evropané by vytřepali stejně přesné údaje o všehomíru, jehož jsou součástí, málem z rukávu, jen kdyby se více ponořili do vesmírného či přírodního řádu a žili s ním ve větším souladu.“
Konec citace.
Závěr
Hadí indiáni z Amazonie jsou skuteční mistři, kteří se dokáží napojit na duchovní svět a jejich schopnosti načítat informace z univerza jsou neocenitelným pokladem pro celý svět. Je důležité, abychom si jich vážili a respektovali jejich kulturu a znalosti. Zároveň bychom měli věnovat pozornost ochraně jejich domova, pralesa Amazonie, který je ohrožen odlesňováním a jinými ekologickými hrozbami. Pokud se budeme učit od těchto neuvěřitelných lidí, můžeme najít způsob, jak žít ve spojení s duchovním světem a získat znalosti, které nám pomohou žít udržitelný život ve spojení s přírodou.
