Vzorce ve fenoménu zážitků blízké smrti
Anita Moorjaniová je autorkou bestsellerů New York Times a byla také pacientkou s terminálním lymfomem. Když umírala, měla zážitek blízké smrti, kterým lidé obvykle neprocházejí.
V té době Moorjaniová už čtyři roky bojovala s lymfomem a byla nevyléčitelně nemocná. Rakovina se rozšířila a její tělo bylo pokryto nádory, některé velké jako citrony. Vážila pouhých 39 KG a „vypadala jako kostra s kůží“, jak se vyjádřila.
Ráno 2. února 2006 upadla Moorjaniová do kómatu, protože její orgány začaly selhávat a ukončovat činnost. Lékaři informovali její rodinu a oznámili, že bude žít jen pár hodin.
Během této doby se stalo něco zázračného. Přestože Moorjaniová měla zavřené oči a byla stále v kómatu, její vědomí se náhle probudilo.
Scénu popsala: „Cítila jsem, jak se rozšiřuji ze svého těla a vidím své vlastní tělo na nemocniční posteli.“ Byla jako extrémně jasný a všudypřítomný přihlížející, který mohl být ve stejném čase všude a zároveň nikde.
Cítila, že její duše vstoupila do jiného světa, a věřila, že je to nebe. Viděla tam mnoho bytostí, které ji vítaly. Zdálo se, že každá bytost byla ponořena do Boží milosti a bezpodmínečné lásky, díky čemuž si uvědomila vzácnost a velikost samotného života. Dlouho cestovala tímto světem, který nebyl omezen časem ani prostorem a viděla minulost i budoucnost.
Najednou si uvědomila, že její životní cíle a volby byly pokřivené, že vše řešila z ustrašené a negativní perspektivy, že žila těžký život a že to všechno způsobilo její rakovinu. „A vlastně jsem se dozvěděla, že se moje rakovina rychle vyléčí poté, co se vrátím do svého těla,“ řekla.
Po více než 30 hodinách bytí na pokraji smrti se Moorjaniová zázračně probudila. Prohlásila rodině u své postele: „Polepším se. Ještě nepřišel můj čas, abych zemřela.“
O čtyři nebo pět dní později se nádory v jejím těle zmenšily o 70 procent; do tří týdnů její rakovina zmizela beze stopy; a o pět týdnů poté, co se probudila, byla Moorjaniová propuštěna z nemocnice a šla domů.
Řekla, že to nejdůležitější, co se z této zkušenosti blízké smrti naučila, bylo nové pochopení smyslu života. Díky tomu pochopila, jak by měla žít.
10 jevů zážitků blízké smrti
Moderní výzkum zážitků blízkých smrti se datuje asi 50 let zpět do 70. let minulého století. Popisy takových zážitků však lze nalézt již ve starověkém Řecku.
Zážitky blízké smrti (NDE) jsou živé a často život měnící zážitky, z nichž mnohé nastávají za extrémních fyziologických podmínek, jako je trauma, zástava mozkové aktivity, hluboká celková anestezie nebo zástava srdce. Podle populárního názoru neurovědy je za takových podmínek jakákoli forma vědomí nebo smyslové zkušenosti nemožná.
Ačkoli se NDE liší od člověka k člověku, obvykle mají následující jevy:
-
- Pocit pohodlí a absence bolesti
- Pocit opuštění těla, někdy vznášení se ve vzduchu a vidění vlastního těla
- Mysl pracuje jasněji a rychleji než obvykle
- Pocit vtažení do tunelu nebo tmy
- Vidění zářivého světla, někdy na konci tunelu
- Ohromující pocit míru a štěstí nebo bezpodmínečné lásky
- Pocit získávání neomezených znalostí
- Ohlédnutí se za svým životem nebo vzpomínka na důležité události z minulosti
- Pocit předvídání budoucích událostí
- Setkání se zesnulými členy rodiny, příbuznými, přáteli nebo náboženskými osobnostmi
Detaily zážitku Moorjaniové těmto jevům odpovídají. Existují také lidé, jejichž zážitky blízké smrti se liší od těch, které jsou uvedeny výše a mohou být děsivé nebo bolestivé.
Příčiny zážitků blízké smrti
Mnoho lidí popisuje NDE jako halucinace z různých příčin. Například se uvádí, že jsou způsobeny hypoxií, hyperkapnií, uvolňováním hormonů a neurotransmiterů, epilepsií, aktivací limbického laloku, REM intruzí a mozkovou dysfunkcí.
Nejoblíbenějším vysvětlením NDE je hypotéza umírajícího mozku. Podle této hypotézy jsou NDE halucinace způsobené mozkovou aktivitou, když buňky začnou umírat.
Profesor Sam Parnia, známý výzkumník zážitků blízkých smrti a kardiopulmonální resuscitace, napsal, že vědecky vzato neexistují žádné studie, které by poskytovaly definitivní důkazy, které by skutečně spojovaly zážitky blízké smrti s abnormálními stavy mozku.
Studie provedená vědci z Oregonské univerzity a publikovaná v časopise Explore v roce 2021 zdůraznila, že zdánlivě věrohodná hypotéza umírajícího mozku nevysvětluje celou škálu rysů, které se mohou vyskytnout během NDE, například proč lidé zažívají výstup z těla.
Kromě toho existuje mnoho důkazů, že lidé mají během svých NDE smyslově-vnímavé zkušenosti. Materialismus však tvrdí, že vědomí vzniká výhradně z aktivity neuronů v mozku a že lidé by neměly mít takové smyslově-vnímavé zážitky v extrémních situacích blízkých smrti.
Někteří lidé také věří, že pocit klidu a blaženosti pociťovaný během NDE je způsoben účinky drog nebo dokonce narkotik. Studie v QJM: International Journal of Medicine však naznačuje, že to není vědecky logické. Stejně jako objímání může přinést štěstí, mohou stejně působit některé drogy, ale není logické tvrdit, že štěstí z objímání je způsobeno drogami, které užívají lidé, kteří se objímají.
Vědci z Itálie a Švýcarska provedli dvě samostatné studie, které porovnávaly kvalitu vzpomínek z NDE s kvalitou představovaných vzpomínek. Oba týmy zjistili, že vzpomínky na NDE byly v rozporu s fiktivními zážitky. Vzpomínky na zážitky blízké smrti byly blíže vzpomínkám na skutečné události a zdály se být skutečnější než skutečné životní události.
Jedna ze studií odhalila, že mozkové vlny při vyvolání NDE jsou podobné mozkovým vlnám skutečných vzpomínek, které se liší od mozkových vln představovaných vzpomínek.
Vzpomínky blízké smrti jsou jasnější a obsahují více sebereferenčních a emocionálních informací než vzpomínky na skutečné životní události a vzpomínky na kóma. Vědci proto dospěli k závěru, že NDE nelze považovat za vzpomínky na imaginární události.
Objektivně vzato, ačkoli mnoho jevů NDE nemůže být lékařskou komunitou vysvětleno, skeptici jen zřídka obviňují osoby, které prožily blízkou smrt, z vymýšlení příběhů vycucaných z prstu. Minimálně se dá říct, že ten pocit, že tam lidé byli, musel být skutečný. NDE jsou četné a často dobře zdokumentované renomovanými nebo uznávanými lékařskými odborníky.
Dr. Eben Alexander je neurochirurg, který vyučoval a praktikoval v několika prestižních nemocnicích a vysokých školách, včetně Harvard Medical School. Měl NDE poté, co trpěl vzácnou formou meningitidy a těžkým kómatem. Později se však během krátké doby uzdravil. Protože je Alexander odborníkem v oboru neurologie, studoval svou vlastní anamnézu a dospěl k závěru, že byl během své zkušenosti blízké smrti v hlubokém kómatu a že jeho mozek se již zcela vypnul. Věřil, že jediným vysvětlením, co cítil a viděl, bylo to, že jeho duše byla skutečně oddělena od těla. Tento jev však nelze potvrdit moderními vědeckými testovacími metodami.
Zážitky blízké smrti mohou léčit nemoci?
Dalším působivým aspektem příběhu Moorjaniové je to, že po svém NDE se během velmi krátké doby vyléčila z pokročilého lymfomu a rakovinné buňky zmizely z jejího těla.
Kromě Moorjaniové a Alexandra, mnoho dalších lidí zažívá po zážitcích blízkých smrti životní zázraky nebo životní změny. Jaké jsou důvody těchto zázraků?
Lidé často uvádějí, že během NDE se jejich víra ve smysl života zvyšuje. To je doprovázeno sníženým strachem ze smrti, větším pocitem altruismu, větším smyslem pro soucit a odpovědnost, a schopností projevovat druhým větší lásku.
Toto duchovní povznesení může být příčinou fyziologických změn a jedním z důvodů jejich zlepšení v nemoci.
Výzkumníci z psychologie, psychiatrie, behaviorální biologie a imunologie na University of California publikovali společnou studii v Annals of Behavioral Medicine. Sledovali 43 účastnic a zjistili, že ženy, které si více než dříve vážily nebo si cenily hledání smyslu a účelu života, měly zvýšenou cytotoxicitu a zvýšené množství přirozených zabijáckých buněk (tj. silnější schopnost zabíjet cizí vetřelce) než ženy, které tak k životu nepřistupovaly. To znamená, že tito jedinci jsou také odolnější vůči rakovině a virům.
Přirozenými zabíječi jsou přirozené imunitní buňky těla, které zabíjejí širokou škálu buněk jednotlivých nádorů a leukemických buněk, stejně jako buňky infikované viry. Chovají se jako ozbrojení policisté, aby zajali a zničili pachatele v těle. Snížení jejich aktivity nebo počtu může vést k rozvoji a metastázování rakoviny a virových infekcí. Navíc mnoho nemocí, jako je chronický únavový syndrom, deprese, syndrom imunodeficience a některá autoimunitní onemocnění, jsou také spojeny s přirozenými zabíječi buněk.
Víra a uznání smyslu života hrají důležitou roli při udržování a zlepšování fyzického a duševního zdraví.
Pochopení smyslu života vede k pozitivnějšímu pohledu na život a většímu pocitu vnitřního klidu, který může pomoci obnovit pocit kontroly nad rakovinou a životem. Lidé, kteří ztratili víru ve smysl života, se zdráhají čelit životu pozitivně, mají vyšší míru deprese a stresu a je méně pravděpodobné, že se ze svých nemocí uzdraví.
Yale University zveřejnila studii v časopise Palliative Supportive Care v roce 2014. V této studii, sledováním 52 pacientů s pokročilou rakovinou, zjistili, že duchovní pohoda měla velmi silný dopad na kvalitu života u těchto pacientů, dokonce převážila nad účinkem fyzické a emocionální pohody.
Kromě rakoviny lze duchovním povznesením výrazně zlepšit i jiné nemoci. Ve studii, kterou provedli žáci z Department of Psychology na Brigham Young University, 100 věřících lidí ve věku 15 až 59 let zjistilo, že čím lepší je duchovní zdraví, tím nižší je riziko krevního tlaku souvisejícího se srdečními chorobami jako jsou zánět, glukóza nalačno a krevní lipidy.
Překlad: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: theepochtimes.com
Facebook komentáře