Zhuangzi (česky často zmiňovaný jako Mistr Zhuang), jeden z nejvýznamnějších představitelů taoismu, žil ve 4. století př. n. l. Jeho myšlenky, zachycené v knize Zhuangzi, patří k nejoriginálnějším a nejsvobodnějším v celé čínské filozofii. Na rozdíl od Konfucia, který kladl důraz na řád, povinnosti a užitečnost ve společnosti, Zhuangzi ukazuje, že pravá svoboda, ochrana a autentický život často vznikají právě v „nepoužitelnosti“.
Zhuangzi prohlásil: „Lidé si vesměs uvědomují užitečnost použitelnosti, a nikdo si neuvědomí užitečnost nepoužitelnosti.“
Velký strom, který nikdo neporazí
Zhuangzi často používá příklady ze světa přírody, aby ilustroval své myšlenky. Jedním z nejznámějších je příběh o obrovském stromu, který je pro lidi „k ničemu“:
„Horský strom by se musel sám porazit, tak jako smůla sama v plameni vyhoří. Ale skořicovník, který je k jídlu, podetnou a lakovník, který je k použití, ořežou. Lidé si vesměs uvědomují užitečnost použitelnosti, a nikdo si neuvědomí užitečnost nepoužitelnosti.“
Právě proto, že je horský strom „nepoužitelný“ (příliš křivý, příliš velký, nevhodný na trámy či nábytek), nikdo ho neporazí. Může růst stovky let, poskytovat stín a útočiště. V nepoužitelnosti spočívá jeho ochrana a dlouhý život.
Odmítnutí moci a kariéry
Zhuangzi sám žil podle své filozofie. Když chunský král Wei ho oslovil s nabídkou vysokého úřadu, odmítl:
„Tisíc uncí ve zlatě je jistě velké jmění, být prvním ministrem je jistě vysoké postavení, ale copak vy jste nikdy neviděli obětního býka určeného pro jarní slavnosti za městem? Nejdřív ho pěknou řádkou let krmí, potom ho navléknou do bohatě vyšívaných brokátů a teď ho vedou do velkého chrámu. Kdyby si teď najednou vzpomněl, že chce být raději zase obyčejným dobytčetem, už ho nikdo nevyslyší! Běžte pryč a nechte mne být, nebudu se s vámi špinit! Budu si hrát, budu se rochnit, jak se mi zlíbí, nedám se ujařmit majiteli států! Do konce života už nevstoupím do úřadu, budu si naplno užívat jedině své vůle.“
Tento postoj není leností, ale hlubokým porozuměním: vysoké postavení a „užitečnost“ pro stát často znamenají ztrátu svobody, přirozenosti a někdy dokonce nutnost se přetvařovat, nebo lhát. Proto podle Zhuangzhiho jel lepší být „nepoužitelným“ pro systém, než se nechat zotročit.
Podívejte se třeba na lidi, kteří jsou pro systém dnes nepoužitelní. Často jsou na pracovním úřadě a pobírají sociální dávky – mají svobodu na rozdíl od pracujících. Stejnou svobodu mají takzvaní „živí lidé“, kteří ze systému vystoupili (žijí alternativně) a jsou pro něj „nepoužitelní“. Také se můžeme bavit o některých „nepoužitelných“ bezdomovcích, kteří si z bezdomovectví udělali životní styl, aby mohli žít svobodně. Spousta mladých Číňanů dnes praktikuje „ležení na zádech“, což znamená, že se neženou za kariérou, protože v tom nevidí smysl – akorát by zapadli do nekonečného krysího závodu -, a proto se rozhodli nechát systém vyhnít nic neděláním.
Jak se ukazuje, tak nepoužitelnost má své výhody a dokonce může v budoucnu zajistit pád celého systému postaveném na zotročování lidí.
Lekce pro dnešek
V době, kdy společnost oceňuje produktivitu, výkon, optimalizaci a „užitečnost“ (ať už v kariéře, sociálních sítích nebo ekonomice), působí Zhuangziho myšlenky provokativně osvěžujícím dojmem. Být příliš „užitečný“ často znamená nechat se ořezat, využít a nakonec zotročit požadavky okolí – státem, korporacemi, přáteli, nebo rodinnými příslušníky.
Naopak určitá dávka „nepoužitelnosti“ – tedy nepodléhání všem očekáváním, zachování vnitřní svobody, schopnost říci „ne“ – chrání naši autentickou přirozenost a svobodu.
Mistr Zhuang nás učí, že největší svoboda často roste tam, kde nás systém nemůže využít. Stejně jako velký, křivý strom, který nikdo neporazí, můžeme i my v nepoužitelnosti pro vnější cíle nalézt prostor pro skutečný život. V nepoužitelnosti je naše svoboda.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem přes bankovní převod v jakékoliv výši CZK:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Facebook komentáře