Pokaždé když chce nějaká diktatura zavést své pořádky ve společnosti, tak musí vytvořit uměle problém. Následuje reakce lidí v podobě strachu, zloby, nebo jiných emocí. Poté když je populace tímto zpracována, tak následuje ze strany vlád řešení, které je veřejnosti prezentováno jako „záchrana“ a „jediná možnost“.
Podle Davida Ickeho, spisovatele a novináře, který hlouběji zkoumá spiknutí vlád s cílem zotročit lidstvo, je tato metoda vládnoucími elitami používána již po staletí. To co by lidé běžně odmítli jako neakceptovatelné, je akceptovatelné pokud vytvoříte dostatečnou krizi a zmanipulujete lidi psychologicky přes emoce.
Icke ve své knize Spoušť velmi výstižně popisuje, jak elity vládnou světu skrze hlavní sdělovací prostředky, které jsou v podstatě spolupachateli v zavádění této agendy. Jenom dodám, že kniha byla napsána v roce 2019, tedy před Covidem, ale dokonale popisuje to, co se při této falešné pandemii dělo. Citát je ze strany 92 této knihy.
Citát z knihy:
„Tajemství nejlépe udržíte, budou-li ho mít všichni ostatní na očích.
Geroge Banister
Události, které jsem pojmenoval problém-reakce-řešení, se vyskytují v celé naši dlouhé historii, a to velmi hojně. Vzájemně se podobají svými náměty a často se do detailu opakuje to, co se v září 2001 stalo v New Yorku, Washingtonu a Pensylvánii. Tyto události byly pečlivě naplánovány stejnou Sítí, často i stejnými lidmi, kteří své hlavní nebo vedlejší role hráli také v případě 11. září.
Technika problém-reakce-řešení je naprosto jednoduchá, ovšem zároveň velmi devastující, a to způsobem, jakým dokáže uchvátit a unést celou společnost i její vnímání skutečnosti. Dokáže otevřít kolektivní vědomí tak, aby akceptovalo ´řešení´ daného ´problému´, který byl tajně a uměle vytvořen. Často stejnými lidmi a organizacemi, kteří rovnou nabízejí jediné správné ´řešení´. Propojení jednotlivých zúčastněných skupin nebo osob je dobře maskováno za základním krycím příběhem, který je předem vymyšlen tak, aby vina za daný ´problém´ byla svalena na někoho jiného.
Krycí příběh je veřejnosti předkládán skrze nápomocné a soucitné hlavní sdělovací prostředky. Ty jednoduše a často bezmyšlenkovitě a bez otázek pouze papouškují informace, které jim jejich autority předložily. Pokud by byla naše současná hlavní sdělovací média vyzrálá a samostatně uvažující, což bohužel nejsou, tak by tyto obrovské podvody pod hlavičkou „problém-reakce-řešení“ nebyly možné. Jednoduše proto, že by tyto vylhané krycí příběhy byly rychle rozcupovány na kusy. Je mezi námi velké množství až přehnané hloupých a vystrašených jedinců, kteří sami sebe nazývají žurnalisty. A přitom nevědí téměř nic o tom, jak svět doopravdy funguje. Jsou vedeni jako marionety tou hrstkou loutkoherců, kteří vlastní a ovládají mediální korporace a zároveň nastavují hranice toho, co může být prošetřováno a odvysíláno. U těch, kteří si dovolí tyto hranice překročit, bývá zaměstnanecky poměr velmi rychle ukončen. Tajné síťové organizace Skryté ruky rozšiřovaly postupně svou moc až do vedení většiny sdělovacích prostředků, kam dosazovaly majitele, výkonné pracovníky a obsazovaly další důležité posty. Nyní tak mohou diktovat, co můžete vidět a co ne. Toto je absolutně zásadní, protože nejste schopni ovládat lidské vnímání skutečnosti, pokud neovládáte a nekontrolujete informace. Paradoxně ta hloupá a vystrašená média pak zesměšňují a odmítají ´konspirační teoretiky´, kteří mají tu inteligenci, odvahu a páteř, aby zpochybňovali krycí historky většiny vlád světa a ukázali veřejnosti, jak jsou tyto zastírací vládní příběhy prolezlé lží a rozporuplnostmi. Tato esenciální hloupost je pro dlouhou životnost krycích příběhů zásadní a rozšiřuje se až k používání výrazů, jako jsou právě ´konspirační teoretik´ nebo ´konspirační teorie´. Zmiňované výrazy se používají jako nálepky pro zesměšnění a diskreditaci všech těch, kteří se nebojí upozorňovat na děravé a dlouhodobě neudržitelné oficiální pohádky. Jak jsem již uvedl dříve, tak výrazy konspirační teoretik a konspirační teorie vešly do širšího povědomí na popud CIA. Právě CIA rozpoutala diskreditační kampaně proti těm, kteří zpochybňovali oficiální verzi atentátu na prezidenta Kennedyho, k čemuž došlo v roce 1963, a později i atentátů na jeho bratra Bobbyho, Martina Luthera Kinga a muslimského lídra Malcolma X. Dokumenty, které toto tvrzení dokazují, lze ještě dnes najít na internetu. U nich CIA doporučuje používání nálepek, jako jsou ´konspirační teorie´ a ´konspirační teoretik´. Mnohem efektivněji se totiž dosáhne toho, aby široká veřejnost ignorovala, co bylo odkryto a prozrazeno z vylhaných, oficiálních verzí. Dnešní ´žurnalisté´, po všech těch desetiletích, stále opakují tyto zesměšňující termíny CIA, aniž by sami měli tušení, jak se vůbec dostaly do obecného povědomí. Krycí příběhy jsou stále donekonečna opakovány, až jim veřejnost uvěří a prostě je bere jako daný fakt.
Toto je prastará technika kontroly vnímání skutečnosti. Opakuj svou lež dostatečně dlouho a často, a většina veřejnosti ti nakonec uvěří. Naštěstí, a je to častěji než kdy dříve, se ´hlupáci´ – jak nás Skrytá ruka vnímá – čím dál méně nechávají obelhávat a méně věří lžím, které jsou jim sevírovány. Díky tomu se cenzurovaná alternativní média i všeobecné opovržení k systematickému lhaní stávají více a více veřejné.“
Konec citace.
Můj pohled novináře
V dávných dobách, kdy se novináři snažili zjistit, kde se skrývá pravda, tak se jim říkalo investigativní novináři (vyšetřující novináři). Podle Wikipedie: Investigativní žurnalistika je forma žurnalistiky, která vyšetřuje, zkoumá, analyzuje a zveřejňuje závažné zločiny, politickou korupci, korporační, finanční a organizovaný zločin, porušování lidských práv či válečné zločiny.
Dříve si takových novinářů společnost vážila a brala je jako hlídací psy demokracie. Dnes se tato skupina novinářů dehonestuje a bývá mainstreamem označována za „konspirační teoretiky“. Ba co víc, vlády dnes na tyto novináře pořádají hon v podobě „Zákona o dezinformacích“ a plánují si platit různé Manipulátory a Demagogy, kteří mají za úkol tyto novináře diskreditovat. Nebude chybět málo a může se stát, že současné diktátorské režimy na Západě budou tyto novináře zavírat do vězení, což Zákon o dezinformacích umožňuje.
Když si připomeneme celosvětové události od útoku na Obchodní centrum 11. září až po útok na Irák pod záminkou ohrožení „zbraněmi hromadného ničení“, které se v Iráků nikdy nenašly, tak zjistíme, že taktika problém-reakce-řešení je opakovaně používána, aby vlády získaly souhlas veřejnosti k prosazení svých Agend, protože jak říká David Icke, „bez toho by to nefungovalo“.
Typickým příkladem techniky problém-reakce-řešení je falešná pandemie Covidu, kterou jsme zažili snad všichni na světě:
1) Jediné správné řešení – Pouze vakcína vás zachrání. Žádné jiné východisko z lockdownů není.
2) Třídní nepřítel – Neočkovaní zabíjejí lidi (těhotné maminky, děti, důchodce atd.)
3) Neustále opakování – 24/7 v televizi bylo zpravodajství o Covidu, počtu nakažených, strašení, ukazování na třídní nepřátele a nabádání k vakcinaci.
Závěr
Věřím, že po přečtení tohoto článku jste získali určitý konceptuální nadhled a dovolím si tvrdit, že pokud se tohle naučíte, tak do budoucna získáte nepřekonatelnou obranu před manipulací světových elit a jejich marionet, které si přezdívají „vláda“.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře