Prezentační banner filmu Vlny.
Film Vlny, herce a režiséra Jiřího Mádla, který měl premiéru 15. Srpna 2024, je silným a provokativním dílem, které zkoumá tíživá témata diktatury a svobody. Mádl se ve svém filmu vrací k období, kdy byl Sovětský svaz globální mocností a jeho diktatura ovlivňovala životy milionů lidí. Na první pohled se zdá, že film odkazuje na minulost, ale pod povrchem se skrývá ostrá kritika současného světa, který v mnohém nese podobné rysy.
1) Strach ze ztráty zaměstnání, když nepůjdeš s režimem
V tomto filmu je klíčovým motivem strach jednotlivců ze ztráty zaměstnání, pokud se nepodvolí diktátu vládnoucí moci. Tato situace nebyla jen typická pro Sovětský svaz, kde disidenti a lidé s odlišnými názory čelili vyhazovu z práce a následnému ostrakizování. Dnes, jak film ukazuje, je tento fenomén opět aktuální.
Ve společnosti, která se považuje za svobodnou, je u lidí stále častější strach z toho, že ztratíme kariéru a sociální postavení v případě, že člověk vyjádří názor, který se neslučuje s převládajícím diskursem. Mnozí se tak pod tlakem přizpůsobují, aby si zajistili ekonomickou stabilitu a nevystavili se riziku společenské izolace.
Mohli jsme to vidět za Covidu, kdy řada lékařů a odborníků z řady medicíny přišli o práci, protože vyjádřili jiný názor na roušky, testy, vakcíny a celkové řešení zdravotní krize, než měl mainstream. Nově se tento problém přesunul k názorům o válce na Ukrajině, kdy byl vyhozen z VŠE ekonom Miroslav Ševčík za to, že se účastnil demonstrace proti vládě Petra Fialy.
Nejde však jen o ztrátu zaměstnání, ale také ztráty v podnikání. Například zemědělci, kteří protestovali proti současné vládě ztratili nárok na dotace. Některé firmy, jako například Rohlík (generální ředitel a zakladatel Rohlíku.cz Tomáš Čupr je členem Aspen Institutu), se zapojili do perzekucí nespokojených zemědělců a přestali kvůli jiným politickým názorům od nich odebírat produkty. Lidé na to rychle reágovali tím, že „od Rohlíku.cz už neodebírali ani rohlík“, čímž dali jasně najevo, že se nenechají ekonomicky diskriminovat kvůli politickým názorům.
2) Cenzura
Cenzura, která je ve filmu Vlny výrazně přítomná, byla v Sovětském svazu nástrojem k udržení kontroly nad obyvatelstvem. Umělci, novináři i obyčejní lidé čelili přísným restrikcím, pokud šířili jakýkoliv obsah, který neodpovídal oficiální linii strany. Krásně je to ve filmu ukázáno, když šéfredaktor Československého rozhlasu Milan Weiner musí jít pokaždé na kobereček k řediteli, když použije západní zdroj informací.
Dnešní cenzura má sice jinou podobu, ale její principy zůstávají podobné. Alternativní weby jsou blokovány a cenzurovány za to, že používají jako zdroj informací zprávy z Východu. Moderní platformy sociálních médií, a dokonce i tradiční média, selektivně určují, jaké informace se dostanou k veřejnosti. Pod záminkou „boje proti dezinformacím“ se tak často cenzurují alternativní pohledy a kritika vůči vládnoucím strukturám.
3) Pronásledování disidentů
Novináři ve filmu Vlny čelí tvrdému pronásledování za své názory a uvádění jiných zdrojů informací, než povolila Komunistická strana. Je zde třeba ukázáno, jak STB pronásleduje a vyhrožuje redaktorovi Tomáši Havlíkovi s tím, že pokud nebude spolupracovat a udávat své spolupracovníky, tak mu „zmlátí bratra, nebo jej nechají zmizet“. Jedna z hlavních postav, tak čelí Sophiině volbě, jak se s touto situací vypořádat.
Při sledování filmu si uvědomíte, že téma politického pronásledování se přenáší do současnosti, kde i dnes můžeme pozorovat stigmatizaci a marginalizaci těch, kteří se odváží jít proti proudu. Ať už se jedná o novináře, kteří odhalují nepohodlné pravdy, nebo aktivisty, kteří bojují proti korupci, nebo diktatuře současné vlády, tito lidé čelí různým formám represí, od dehonestace v médiích až po soudní spory a další formy nátlaku.
4) Zavíraní politických vězňů
Zatímco v Sovětském svazu byli političtí vězni běžnou realitou, při sledování filmu Vlny si uvědomíte, že tento jev nezmizel ani dnes. I v moderní době existují případy, kdy jsou lidé zavíraní, nebo minimálně taháni po soudech, na základě politických názorů nebo aktivit, které nejsou v souladu s oficiální politikou současné vlády. Můžu namátkou jmenovat Martina Čermáka, Patrika Tušla, nebo nově Pavla Zítka.
Závěr
Film Vlny od Jiřího Mádla nutí diváky přemýšlet o současném stavu světa a o tom, jak se formy diktatury mění, ale podstata moci a kontroly zůstává stejná. Sovětský svaz může být minulostí, ale jeho metody nacházejí paralely i v dnešní západní společnosti.
Strach, cenzura, pronásledování a politické věznění nejsou jen fenomény minulosti, ale i přítomnosti. To co jsme nenáviděli na Sovětském svazu dnes tiše schvalujeme ve formě Západní ideologie, která se tváří jako liberální, ale opak je pravdou – tím také narážím na to, že ve filmu se Komunistická strana prostřednictvím rozhlasu také snažila prezentovat jako ta dobrá.
Ať už jde o východní nebo západní svět, zavírání lidí za jejich přesvědčení stále přetrvává, jen v různých podobách. Film vám tak otevírá oči, že to co se dělo kdysi, se nám opět snaží vkrást do naších životů.
Hodnocení: 90%
Facebook komentáře