Sudbury a Summerhill – Školy, které lépe připravují děti do života

Autor: Martin Kirschner.

Mnozí pedagogičtí odborníci se shodují na tom, že starý vzdělávací model je nefunkční. Model, kdy se dítě učí nějaké informace, které dítě jenom papouškuje je zažitý, a dítěti tyto informace málokdy pomůžou se v životě prosadit.

Toho jsou si vědomi pedagogičtí odborníci ze škol Summerhill a Sudbury Valley School. V těchto školách si děti sami určují, co se chtějí učit. Pedagogové jenom asistují, když děti chtějí s něčím poradit, ale nijak do jejich výuky nezasahují.

Dítě je tak vedeno k tomu samostatně přemýšlet, čímž se u něj rozvíjí tvůrčí a rozhodovací schopnosti. Z dětí, které takovou školu vystudují, se stávají úspěšní lidé, kteří pak ovládají sociální dovednosti a dovedou se do společnosti lépe zařadit, vést a spolupracovat.

Summerhill

Summerhillská škola je nezávislá britská internátní škola, která byla založena v roce 1921 Alexanderem Sutherlandem Neillem s přesvědčením, že vzdělávání by mělo být prováděno tak, aby bylo přizpůsobeno dítěti spíše než komukoliv jinému (systému) v procesu vzdělávání.

Summerhill sídlí v britské městě Westward. Ne vždy tomu ale tak bylo. Škola se několikrát v historii přestěhovávala z různých zemích, protože nebyla přijata. Nejdříve byla založena v německém Hellerau, ale panu Sutherlandovi se nelíbila doktrína "Neu Scheule", která byla příliš striktní a škola se musela podle této doktríny řídit. Následně byla škola přesunuta do rakouského města Sonntagberg. Kvůli nepochopení a nepřátelství místních obyvatel však škola byla znovu přesunuta do Angile, kde se v průběhu historie ještě několikrát přestěhoval, než se definitivně usadila v anglickém Westwardu.

Škola funguje jako demokratické společenství. Provoz školy je projednáván ve školních shromážděních, kterých se může účastnit každý, zaměstnanci stejně jako žáci, a na kterých má každý stejný hlas. Tato setkání slouží jako zákonodárný i soudní orgán.

Díky tomu se už od útlého věku pěstuje u dětí pocit, že jsou sounáležitosti skupiny a že na jejich hlasu, přáních a názorech záleží. Ze školy tak odcházejí sebevědomí a suvérenní jedinci.

Summerhill je známý svou filozofií, že děti se učí nejlépe, pokud jsou osvobozeny od donucování. Všechny lekce jsou volitelné a žáci si mohou vybrat, jak naloží se svým časem. Neillův Summerhill je založen s přesvědčením, že „funkcí dítěte je žít svůj vlastní život – nikoli život, o kterém si jeho nervózní rodiče myslí, že by mělo žít, a také ne život podle účelů vychovatele, který si myslí, že je zná nejlépe“.

Ovšem i svoboda by měla mít svá pravidla a řád. Tato škola při vytváření svých pravidel a udílení sankcí školní setkání obecně uplatňuje zásady A. S. Neilla „Svoboda, nikoli svévole“ (napsal knihu se stejným názvem). Základem je, že můžete dělat, co si přejete, pokud to nezpůsobí újmu ostatním.

Video dokument v češtině o této škole můžete shlédnout zde:

Sudbury Valley School

Sudbury Valley School byla založena v roce 1968 v americkém Framinghamu jako první škola tohoto typu v USA. V současné době existuje po celém světě kolem 30 poboček této školy, které se zjednodušeně nazívají Sudbury.

Ačkoliv tyto pobočky jsou na sobě nezávislé a nemají centrální řízení, tak si navzájem pomáhají a podporují se. Přestože nebyla přijata žádná striktní pravidla škol Sudbury, tyto školy se řídí slovy jako je svoboda, důvěra, vzájemná úcta, odpovědnost a demokracie.

Na škole Sudbury mají studenti plnou odpovědnost za své vlastní vzdělání a na škole funguje přímá demokracie, přičemž studenti a zaměstnanci školy jsou si rovni.

Studenti se mohou individuálně rozhodnout, co dělat se svým časem, a přiklánějí se k tomu, aby jejich učení probíhalo jako nepřímý výsledek běžných zážitků, spíše než prostřednictvím činnosti v kurzech.

Neexistují zde žádné předem určené vzdělávací osnovy, předepsané kurikulum nebo standardizované předpisy. Je to způsob demokratické výchovy.

Sudbury školy jsou založeny na přesvědčení, že:

1) děti již zvládají základní chování potřebné v dospělosti 

2) přiznání plných demokratických práv v dětství je nejlepší příprava na život v demokracii.

Studentům je svěřena odpovědnost za své vlastní vzdělání: Jediná osoba, která navrhne, co se student naučí, je student sám. Výjimkou je situace, kdy student žádá o přiřazení do určité třídy nebo si dojednává výuku. Školy Sudbury nemají studenty porovnávat a hodnotit – škola nevyžaduje žádné testy, hodnocení ani opisy.

„Jen málo dětí vyhledá něčí pomoc, když se rozhodnou učit. Zdá se, že každé dítě má svou vlastní metodu. Některé se učí tím, že mu někdo předčítá, zapamatováním si příběhu, který pak nakonec čte samo. Některé se učí z krabic od cereálií, jiní z návodů ke hrám, další z dopravního značení. Některé se učí hláskováním, další slabikováním, jiní čtou celá slova. Abych byl upřímný, jen zřídka se dozvíme, jak se jim to povedlo, a oni nám to málokdy řeknou.“ říká představitel školy Sudbury

Sudbury Valley School tvrdí, že všichni jejich studenti se naučili číst, a kromě toho tam nebyly žádné případy dyslexie. Zatímco se studenti učí číst v širokém věkovém rozmezí, zdá se, že žádnou nevýhodou netrpí, pokud se naučí číst později. Nikdo, kdo se setká s jejich staršími studenty, neumí odhadnout, v jakém věku se poprvé naučili číst.

Zde se můžete podívat výpověď studentky, která absolvovala jak klasickou školu, tak školu Sudbury. Ve videi srovnává rozdíly mezi těmito způsoby výuky a popisuje, co ji to do života dalo studium na Sudbury škole:

Závěr

A co vy? Poslali byste děti do klasické školy, která z nich vychová poslušné budoucí otroky, kteří budou pracovat za peníze a žít nenaplněný život. Nebo je pošlete do školy Summerhill, nebo Sudbury, kde z nich vychovají samostatně myslící a nezávislé bytosti?

Klasický školský systém učí děti neudělat chybu. Když udělají chybu, tak dostanou špatnou známku. Je to dokonalá příprava na vytvoření poslušného člověka, který pracuje pro peníze a příjme to, že když udělá chybu, tak se mu sníží výplata. Takový člověk ani neprotestuje, protože to bere jako zcela normální, jelikož tím byl školským systémem vychovaný.

Naopak na školách Summerhill a Sudbury se děti učí prostřednictvím chyb (pokusů a omylů). Děti se učí dobrovolně, dokud se danou věc nenaučí. Využívá se přirozené zvědavosti dětí, která je pobízí k tomu se učit. Pokud dětem hned něco nejde, tak se to naučí později a nejsou pokutovány špatnými známkami. I díky tomu se děti nebudou bát v životě neuspět hned napoprvé, jít si za svými sny a dělat co je baví.