autor: Petr Cassanova.
Motto: Je těžké porazit člověka, který se nikdy nevzdá.
Pavel, pracovně úspěšný kluk, mi zničehonic napsal, že si chce vzít život. Má prý problém, který ho svírá ze všech stran a je neřešitelný. Sešli jsme se. Uznal jsem, že jeho problém opravdu neřešitelný je – za předpokladu, že bude používat ty myšlenky, které problém vytvořily. Pavel měl sen, který doslova PROSNIL. Žena, kterou roky miloval, ale nikdy jí to nedokázal dát najevo, se totiž jednoho dne zabila v autě. Pavel má pro ni celé ty roky diamantový prsten: „Teď tu sedím a čekám, že si pro něj přijde.“
Tisíce lidí každé ráno vstávají s vírou, že dnes je den, kdy jim život konečně začne něco splácet. Ale život nikomu nic nedluží. Život není ani rozvážková služba. Je to prodavač ve stánku, do kterého si člověk musí dojít. Život nemá ruce, aby zvedl telefon, odpověděl na e-mail. Objednávky si s každým vyřizuje do očí. A počítá jen má dáti – dal. V jeho obchodních podmínkách je jediná věta: Kdo pro svůj sen něco neudělá, nikdy ho mít nebude.
Když jsme vydali aktuální číslo magazínu FC (už skoro vyprodané, děkuji), začaly se mi vršit e-maily, ve kterých píšete: Chci změnit život! Nechci už čekat! Ale prostě se bojím, že to nezvládnu. Jak tedy mohu začít???
Kdykoli tohle čtu, vím, že první krok je nutné udělat v hlavě. Sepsal jsem tedy 13 základních startérů, které jsou univerzálně vhodné, ať jsou Vaším cílem peníze, štěstí, spokojený vztah či „obyčejná“ chuť užít si každý den.
S čím je dobré začít?
1. ZAČNĚME trávit čas se správnými lidmi
To jsou lidé, kteří nás nabíjejí, posouvají a podporují. Já jim říkám „lícoví“. Kdykoli máme „den Sovy“ a demotivující pocit, že život má jen rub, oni nás vezmou za ruku, obejdou s námi celou minci života a ukážou nám také její druhou stranu.
A v čem nám jsou největší oporou: mají rádi nejen tu osobu, kterou jsme teď, ale i tu, kterou budeme kdykoli v budoucnu.
2. ZAČNĚME čelit svým problémům
Není to PROBLÉM, co říká, kdo vlastně jsme, ale PŘÍSTUP, kterým na problém reagujeme, a ZPŮSOB, kterým se z problému zotavujeme. Problémy jen tak nevyhnijí, jestliže nejednáme. Spíše začnou nepříjemně zahnívat a hnisat.
Proto pojďme do nich. Udělejme, co můžeme. Nezáleží na délce kroků, které činíme. Záleží na směru.
3. ZAČNĚME být k sobě upřímní v každém ohledu
Ať už jde o to, co potřebujeme změnit… čeho chceme dosáhnout… nebo kým se chceme stát…, vždycky k sobě buďme naprosto upřímní. Slaďme se se svou duší, s hodnotami, které máme, s cíli, po jejichž splnění toužíme. Tím lépe pochopíme jak to, kdo vlastně jsme a kudy jsme se propletli do současné situace, tak to, kam směřujeme a jak se tam chceme dostat.
Není nám vlastní honit se za penězi? Tak se za nimi nehoňme. Nebo naopak potřebujeme majetek, kariéru, uspokojené ego ke své spokojenosti? Tak fajn. Ale přiznejme si to a začněme být NEOMLUVITELNĚ sami sebou. Je to jen náš život a POUZE MY budeme se svým Já prokazatelně do konce života.
4. ZAČNĚME svou spokojenost vnímat jako prioritu
Na tom, co potřebujeme, záleží v našem životě NEJVÍC. Kdykoli budeme uspokojovat primárně potřeby druhých, budeme sabotovat potřeby svoje.
Možná si říkáte: K čemu nás ten Casanova nabádá? K sobectví? Právě naopak. Pamatujme si, že JE možné souběžně pečovat o sebe i všechny blízké kolem sebe. Ba dokonce – kdykoli se nejprve postaráme o sebe, získáme kapacitu se o to lépepostarat o druhé. Nikdo z nás totiž není schopen dát druhým to, co sám nemá. Abychom cokoli mohli dát, musíme to nejprve mít. Jestliže neumíme plavat, jak chceme ve vodě zachraňovat své děti?
Ruku na srdce: Proč se trápíme pro ty, kdo se netrápí pro nás? Proč přemýšlíme, jak se ještě více obětovat pro ty, kdo nás jen obětují? Proč se domníváme, že zvýšíme svou hodnotu v jejich očích tím, že se budeme stále více znehodnocovat a ponižovat? Kdykoli se snažíme být tím, kým (pro druhého) nejsme, ztrácíme čas a sami sebe. Buďme především sami sebou. Utíkejme od svého vnitřního neštěstí, negací, všeho, co nám brání být nejlepší verzí svého Já. Stanovme si vlastní podmínky, za kterých budeme žít. My jsme zákonodárce, soudce i vykonavatel pravidel svého života. Pro cokoli se rozhodneme, to bude naše pravda. A pokud do někoho neustále investujeme své srdce, jemu to nestačí a neustále nám ho hází zpátky, pak nevěšme hlavu:
Já, když mi jízdenkový automat vrací minci, kterou do něj házím, ji prostě do něj házet přestanu. A přejdu k jinému automatu, který mi už jízdenku vydá. Odkud jsme vzali pocit, že náš „jízdenkový automat“, před kterým trčíme už léta, musí být jediný na světě? Co pro nás znamenal předtím, než jsme ho viděli?
5. ZAČNĚME si všímat života a přítomnosti
Věříte na zázraky? Všechny se dějí v přítomnosti. Ne v minulosti, ne v budoucnosti.
TEĎ je jediný okamžik, který Vám s určitostí mohu zaručit. TEĎ je náš život. Přestaňme tedy naivně snít o všem, co se „určitě“ stane v budoucnosti. Stejně tak přestaňme viset na tom, co se stalo nebo nestalo v minulosti. Učme se existovat TEĎ a TADY a žijme život takový, jaký je. A takový, jaký je, zajišťujeme každým svým přítomným činem.
Nenadávejme na život, jaký je. Stoupněme si před zrcadlo a zeptejme se toho strejdy/té tetky tam: Hele, co s tím uděláme?
6. ZAČNĚME být k sobě zdvořilejší
Upřímně – kdyby s námi přítel mluvil stejným způsobem, kterým někdy promlouváme k sobě, jak dlouho bychom mu umožnili, aby zůstal naším přítelem?
Pamatujme si, že způsob, kterým se sebou zacházíme, nastavuje standardy pro ostatní. Jestliže nedokážeme mít rádi sami sebe, i ostatní se nám začnou vyhýbat. To je Zákon odpudivosti.
7. ZAČNĚME oceňovat všechny lekce, kterými nás život vyučuje
Chyby jsou jasným důkazem, že se snažíme o něco, co se nám ještě nepovedlo. Super! A mějme na paměti: Kdykoli zaregistrujeme, že jsme delší čas neprohráli, pak se pravděpodobně nesnažíme o nic limitního (na hranici svých možností), tudíž se nic nového neučíme a nikam nerosteme.
Zkusme, zakopněme, spadněme – pak vstaňme a zkusme to znovu. Oceňujme se za to, že se sami dokážeme donutit k dělání chyb. Protože chybami se člověk učí. Chybami roste. Chybami se zlepšuje. Každičký úspěch stojí na konci dlouhé řady neúspěchů. A kdykoli něčeho dosáhneme, zpětně si uvědomme, že na začátku byla naše odvaha nebát se další chyby.
8. ZAČNĚME si vychutnávat to, co máme
Problém chronicky nešťastných lidí spočívá v přesvědčení, že budou šťastni až poté, co dosáhnou nějaké vyšší úrovně. Na to, aby se cítili šťastnější, potřebují lepší auto, větší byt, vyšší pracovní pozici, objemnější šrajtofli. Neberu jim to. Jen je ale upozorňuji na to, že dokud této úrovně nedosáhnou, sami se odsuzují k neštěstí. A to je škoda, protože nikdo z nich neví, jak dlouho jim takový vzestup potrvá. A zda vůbec se podaří.
Není lepší užívat si UŽ cestu nahoru? Co kdybychom začali vnímat jako úspěch už to, že stoupáme vzhůru, ne až okamžik, kdy dostoupáme vzhůru? Nejsem studovaný matematik, ale myslím, že podle mého návrhu budeme déle šťastni. Nejen v cíli, ale i po celou cestu.
Navíc vycházím ze své zkušenosti, respektive ze zkušenosti všech náročných lidí, které znám. Kdykoli si vytkneme, například na výletě, že si odpočineme, až dojdeme na horizont – tam, kde se sbíhají koleje –, v cílovém místě zjistíme, že se koleje sbíhají vlastně zase až na obzoru… Ano, dosažením původního cíle se cíl obvykle posouvá. Mohlo by se tedy dost dobře stát, že šťastni nebudeme vlastně nikdy. Protože z většího bytu může být sen o malém domě. A více než malý dům se nám bude líbit ten velký, sousedův…
Co kdybychom tedy pejskovi poradili, aby přestal donekonečna prohánět svůj ocas, protože ho nikdy nedohoní? Co kdybychom během pronásledování stále vyšších cílů začali oceňovat i to, co PRŮBĚŽNĚ máme a kým se PRŮBĚŽNĚ stáváme?
9. ZAČNĚME dávat svým nápadům a snům šanci
Jsou lidé, kteří čekají, až dostanou vysněnou šanci. Sorry, ale ti mohou čekat navždy.
A pak jsou lidé, kteří popadnou takovou šanci, jaká momentálně je. Možná není taková, jakou si představovali ve svých snech, ale to vůbec nevadí. Nic není dokonalé. Ale všechno se dá zdokonalováním domodelovat, vylepšit.
Jestliže začneme něco zkoušet, nemůžeme si být stoprocentně jisti, že to vyjde. Nicméně můžeme si být stoprocentně jisti, že to nevyjde, jestliže to nezačneme zkoušet. Lidé, kteří ve svých bláhových pokusech uspěli, vytrvali jen díky uvědomění, že vlastně nemají co ztratit: Buď dalším pokusem už najdou správnou cestu, nebo si znovu odškrtnou jednu slepou uličku, kterou cesta nevede. Zkrátka, buď uspějí, nebo se něco naučí.
Zkoušení je vždycky win-win situace, která člověka v KAŽDÉM PŘÍPADĚ posune.
10. ZAČNĚME navazovat vztahy, které mají racionální důvod
Trhli jste sebou?
Copak by například skutečná láska nebo skutečné přátelství měly vycházet z rozumu?
Povím Vám některé z racionálních důvodů, které by jakýkoli Váš vztah měl mít. Například: Je to člověk, který respektuje, kdo jsem; na koho mohu být pyšný; koho obdivuji; koho miluji; koho si vážím pro jeho přístup k životu nebo ke mně; kdo mi oplácí to, jak se k němu chovám já…
Možná se domníváte, že těchto lidí už kolem sebe máte dost. Ale takových lidí není nikdy dost. Proč? Lidé a jejich priority se neustále mění. Není divu, jsme součástí přírody, která se sama neustále mění. Květiny vzkvétají a vadnou podobně jako vztahy. Ne všichni lidé, kteří patřili do naší minulosti, mají automaticky smysl i v naší budoucnosti. Podobně jako průvodce lesem nemusí být už dobrým průvodcem ve městě. A jestliže se vyvíjíme my, potřebujeme i jiné okolí.
Tak jako jsme připraveni se učit něco nového a být připraveni na nové výzvy, nebraňme se poznávání nových lidí, kteří nám pomohou měnit se ve směru našich priorit.
11. ZAČNĚME soupeřit se svou včerejší verzí
Všímejme si druhých lidí. Ale jen potud, abychom se jimi inspirovali, oceňovali je a učili se od nich. Soupeřit s nimi je naprostá ztráta času. Jediný relevantní souboj, který má v našem životě hodnotu, je s naší vlastní osobou.
I když děláme kolektivní sport, ba i individuální sport, snažme se posouvat SVÉ limity, být lepší než včera, prolamovat osobní rekordy. To je nejobjektivnější údaj o našem růstu. Ze svých „soupeřů“ si berme všechna pozitiva – jak jsou produktivní, pracovití, úspěšní. Blahopřejme jim k jejich vítězstvím. Kdo ví, třeba si právě v nich získáme přátele, kteří i nás budou podporovat, oceňovat za to, co dokážeme.
Ve skutečnosti s nikým druhým nejsme v přímém vzájemném souboji. Všichni totiž máme svůj život a v něm naopak jeden společný cíl: žít nejblíže snu, který v sobě chováme.
12. ZAČNĚME poslouchat sami sebe
Diskutujme všechny své nápady s nejbližší osobou, kterou máme. Tedy se sebou. Vnímejme svůj druhý hlas, svou intuici. Udržme si maximální jednoduchost ve svém těle, to znamená: Říkejme, co si myslíme. A jednejme podle toho, co říkáme. Všechno ostatní je příliš složité a zdraví škodlivé.
A pokud nám tělo dává signál, že se necítí dobře, zpomalme. Dejme sami sobě příležitost odpočinout si. Prospěje nám to osvěžit mysl i produktivitu. A provést malou vnitřní inventuru, na kterou v záchvatu aktivity obvykle zapomínáme: uvědomit si, k jakým výsledkům vedou naše kroky a zda vůbec jdou ve směru našich cílů.
13. ZAČNĚME milovat krásu maličkostí
Místo toho, abychom čekali, až se jednou za čas povede nějaká velká věc, nalézejme radost v maličkostech, které se dějí denně. Okamžiky jako klidný šálek kávy, nějaká delikátní chuť nebo vůně, vědomí energie proudící z cizí dlaně nebo zvuk povzbudivých slov. Šmankote, máme pět smyslů a kolik z nich je najato ve službách naší spokojenosti?
Přemýšlejme více o tom, co nás dělá šťastnými. A nejen nás, i naše okolí.
Zdroj: https://www.firstclass.cz/2015/10/13-zpusobu-jak-zmenit-svuj-zivot-hned-ted/2/#sthash.OeoasJNM.dpbs
Motto: Je těžké porazit člověka, který se nikdy nevzdá.
Pavel, pracovně úspěšný kluk, mi zničehonic napsal, že si chce vzít život. Má prý problém, který ho svírá ze všech stran a je neřešitelný.
Sešli jsme se. Uznal jsem, že jeho problém opravdu neřešitelný je – za předpokladu, že bude používat ty myšlenky, které problém vytvořily.
Pavel měl sen, který doslova PROSNIL. Žena, kterou roky miloval, ale nikdy jí to nedokázal dát najevo, se totiž jednoho dne zabila v autě.
Pavel má pro ni celé ty roky diamantový prsten: „Teď tu sedím a čekám, že si pro něj přijde.“
Kdo četl první kapitolu mé knihy a podobný příběh nelítostný jako život sám, ví, že nestačí si jen přát. Je nutné konat. VČAS konat. I s rizikem, že to nevyjde.
Tisíce lidí každé ráno vstávají s vírou, že dnes je den, kdy jim život konečně začne něco splácet. Ale život nikomu nic nedluží. Život není ani rozvážková služba. Je to prodavač ve stánku, do kterého si člověk musí dojít. Život nemá ruce, aby zvedl telefon, odpověděl na e-mail. Objednávky si s každým vyřizuje do očí. A počítá jen má dáti – dal. V jeho obchodních podmínkách je jediná věta: Kdo pro svůj sen něco neudělá, nikdy ho mít nebude.
Když jsme vydali aktuální číslo magazínu FC (už skoro vyprodané, děkuji), začaly se mi vršit e-maily, ve kterých píšete: Chci změnit život! Nechci už čekat! Ale prostě se bojím, že to nezvládnu. Jak tedy mohu začít???
Kdykoli tohle čtu, vím, že první krok je nutné udělat v hlavě. Sepsal jsem tedy 13 základních startérů, které jsou univerzálně vhodné, ať jsou Vaším cílem peníze, štěstí, spokojený vztah či „obyčejná“ chuť užít si každý den.
S čím je dobré začít?
1. ZAČNĚME trávit čas se správnými lidmi
To jsou lidé, kteří nás nabíjejí, posouvají a podporují. Já jim říkám „lícoví“. Kdykoli máme „den Sovy“ a demotivující pocit, že život má jen rub, oni nás vezmou za ruku, obejdou s námi celou minci života a ukážou nám také její druhou stranu.
A v čem nám jsou největší oporou: mají rádi nejen tu osobu, kterou jsme teď, ale i tu, kterou budeme kdykoli v budoucnu.
2. ZAČNĚME čelit svým problémům
Není to PROBLÉM, co říká, kdo vlastně jsme, ale PŘÍSTUP, kterým na problém reagujeme, a ZPŮSOB, kterým se z problému zotavujeme. Problémy jen tak nevyhnijí, jestliže nejednáme. Spíše začnou nepříjemně zahnívat a hnisat.
Proto pojďme do nich. Udělejme, co můžeme. Nezáleží na délce kroků, které činíme. Záleží na směru.
3. ZAČNĚME být k sobě upřímní v každém ohledu
Ať už jde o to, co potřebujeme změnit… čeho chceme dosáhnout… nebo kým se chceme stát…, vždycky k sobě buďme naprosto upřímní. Slaďme se se svou duší, s hodnotami, které máme, s cíli, po jejichž splnění toužíme. Tím lépe pochopíme jak to, kdo vlastně jsme a kudy jsme se propletli do současné situace, tak to, kam směřujeme a jak se tam chceme dostat.
Není nám vlastní honit se za penězi? Tak se za nimi nehoňme. Nebo naopak potřebujeme majetek, kariéru, uspokojené ego ke své spokojenosti? Tak fajn. Ale přiznejme si to a začněme být NEOMLUVITELNĚ sami sebou. Je to jen náš život a POUZE MY budeme se svým Já prokazatelně do konce života.
4. ZAČNĚME svou spokojenost vnímat jako prioritu
Na tom, co potřebujeme, záleží v našem životě NEJVÍC. Kdykoli budeme uspokojovat primárně potřeby druhých, budeme sabotovat potřeby svoje.
Možná si říkáte: K čemu nás ten Casanova nabádá? K sobectví? Právě naopak. Pamatujme si, že JE možné souběžně pečovat o sebe i všechny blízké kolem sebe. Ba dokonce – kdykoli se nejprve postaráme o sebe, získáme kapacitu se o to lépepostarat o druhé. Nikdo z nás totiž není schopen dát druhým to, co sám nemá. Abychom cokoli mohli dát, musíme to nejprve mít. Jestliže neumíme plavat, jak chceme ve vodě zachraňovat své děti?
Ruku na srdce: Proč se trápíme pro ty, kdo se netrápí pro nás? Proč přemýšlíme, jak se ještě více obětovat pro ty, kdo nás jen obětují? Proč se domníváme, že zvýšíme svou hodnotu v jejich očích tím, že se budeme stále více znehodnocovat a ponižovat? Kdykoli se snažíme být tím, kým (pro druhého) nejsme, ztrácíme čas a sami sebe. Buďme především sami sebou. Utíkejme od svého vnitřního neštěstí, negací, všeho, co nám brání být nejlepší verzí svého Já. Stanovme si vlastní podmínky, za kterých budeme žít. My jsme zákonodárce, soudce i vykonavatel pravidel svého života. Pro cokoli se rozhodneme, to bude naše pravda. A pokud do někoho neustále investujeme své srdce, jemu to nestačí a neustále nám ho hází zpátky, pak nevěšme hlavu:
Já, když mi jízdenkový automat vrací minci, kterou do něj házím, ji prostě do něj házet přestanu. A přejdu k jinému automatu, který mi už jízdenku vydá. Odkud jsme vzali pocit, že náš „jízdenkový automat“, před kterým trčíme už léta, musí být jediný na světě? Co pro nás znamenal předtím, než jsme ho viděli?
5. ZAČNĚME si všímat života a přítomnosti
Věříte na zázraky? Všechny se dějí v přítomnosti. Ne v minulosti, ne v budoucnosti.
TEĎ je jediný okamžik, který Vám s určitostí mohu zaručit. TEĎ je náš život. Přestaňme tedy naivně snít o všem, co se „určitě“ stane v budoucnosti. Stejně tak přestaňme viset na tom, co se stalo nebo nestalo v minulosti. Učme se existovat TEĎ a TADY a žijme život takový, jaký je. A takový, jaký je, zajišťujeme každým svým přítomným činem.
Nenadávejme na život, jaký je. Stoupněme si před zrcadlo a zeptejme se toho strejdy/té tetky tam: Hele, co s tím uděláme?
– See more at: https://www.firstclass.cz/2015/10/13-zpusobu-jak-zmenit-svuj-zivot-hned-ted/#sthash.KoXzKK7l.dpuf
Motto: Je těžké porazit člověka, který se nikdy nevzdá.
Pavel, pracovně úspěšný kluk, mi zničehonic napsal, že si chce vzít život. Má prý problém, který ho svírá ze všech stran a je neřešitelný.
Sešli jsme se. Uznal jsem, že jeho problém opravdu neřešitelný je – za předpokladu, že bude používat ty myšlenky, které problém vytvořily.
Pavel měl sen, který doslova PROSNIL. Žena, kterou roky miloval, ale nikdy jí to nedokázal dát najevo, se totiž jednoho dne zabila v autě.
Pavel má pro ni celé ty roky diamantový prsten: „Teď tu sedím a čekám, že si pro něj přijde.“
Kdo četl první kapitolu mé knihy a podobný příběh nelítostný jako život sám, ví, že nestačí si jen přát. Je nutné konat. VČAS konat. I s rizikem, že to nevyjde.
Tisíce lidí každé ráno vstávají s vírou, že dnes je den, kdy jim život konečně začne něco splácet. Ale život nikomu nic nedluží. Život není ani rozvážková služba. Je to prodavač ve stánku, do kterého si člověk musí dojít. Život nemá ruce, aby zvedl telefon, odpověděl na e-mail. Objednávky si s každým vyřizuje do očí. A počítá jen má dáti – dal. V jeho obchodních podmínkách je jediná věta: Kdo pro svůj sen něco neudělá, nikdy ho mít nebude.
Když jsme vydali aktuální číslo magazínu FC (už skoro vyprodané, děkuji), začaly se mi vršit e-maily, ve kterých píšete: Chci změnit život! Nechci už čekat! Ale prostě se bojím, že to nezvládnu. Jak tedy mohu začít???
Kdykoli tohle čtu, vím, že první krok je nutné udělat v hlavě. Sepsal jsem tedy 13 základních startérů, které jsou univerzálně vhodné, ať jsou Vaším cílem peníze, štěstí, spokojený vztah či „obyčejná“ chuť užít si každý den.
S čím je dobré začít?
1. ZAČNĚME trávit čas se správnými lidmi
To jsou lidé, kteří nás nabíjejí, posouvají a podporují. Já jim říkám „lícoví“. Kdykoli máme „den Sovy“ a demotivující pocit, že život má jen rub, oni nás vezmou za ruku, obejdou s námi celou minci života a ukážou nám také její druhou stranu.
A v čem nám jsou největší oporou: mají rádi nejen tu osobu, kterou jsme teď, ale i tu, kterou budeme kdykoli v budoucnu.
2. ZAČNĚME čelit svým problémům
Není to PROBLÉM, co říká, kdo vlastně jsme, ale PŘÍSTUP, kterým na problém reagujeme, a ZPŮSOB, kterým se z problému zotavujeme. Problémy jen tak nevyhnijí, jestliže nejednáme. Spíše začnou nepříjemně zahnívat a hnisat.
Proto pojďme do nich. Udělejme, co můžeme. Nezáleží na délce kroků, které činíme. Záleží na směru.
3. ZAČNĚME být k sobě upřímní v každém ohledu
Ať už jde o to, co potřebujeme změnit… čeho chceme dosáhnout… nebo kým se chceme stát…, vždycky k sobě buďme naprosto upřímní. Slaďme se se svou duší, s hodnotami, které máme, s cíli, po jejichž splnění toužíme. Tím lépe pochopíme jak to, kdo vlastně jsme a kudy jsme se propletli do současné situace, tak to, kam směřujeme a jak se tam chceme dostat.
Není nám vlastní honit se za penězi? Tak se za nimi nehoňme. Nebo naopak potřebujeme majetek, kariéru, uspokojené ego ke své spokojenosti? Tak fajn. Ale přiznejme si to a začněme být NEOMLUVITELNĚ sami sebou. Je to jen náš život a POUZE MY budeme se svým Já prokazatelně do konce života.
4. ZAČNĚME svou spokojenost vnímat jako prioritu
Na tom, co potřebujeme, záleží v našem životě NEJVÍC. Kdykoli budeme uspokojovat primárně potřeby druhých, budeme sabotovat potřeby svoje.
Možná si říkáte: K čemu nás ten Casanova nabádá? K sobectví? Právě naopak. Pamatujme si, že JE možné souběžně pečovat o sebe i všechny blízké kolem sebe. Ba dokonce – kdykoli se nejprve postaráme o sebe, získáme kapacitu se o to lépepostarat o druhé. Nikdo z nás totiž není schopen dát druhým to, co sám nemá. Abychom cokoli mohli dát, musíme to nejprve mít. Jestliže neumíme plavat, jak chceme ve vodě zachraňovat své děti?
Ruku na srdce: Proč se trápíme pro ty, kdo se netrápí pro nás? Proč přemýšlíme, jak se ještě více obětovat pro ty, kdo nás jen obětují? Proč se domníváme, že zvýšíme svou hodnotu v jejich očích tím, že se budeme stále více znehodnocovat a ponižovat? Kdykoli se snažíme být tím, kým (pro druhého) nejsme, ztrácíme čas a sami sebe. Buďme především sami sebou. Utíkejme od svého vnitřního neštěstí, negací, všeho, co nám brání být nejlepší verzí svého Já. Stanovme si vlastní podmínky, za kterých budeme žít. My jsme zákonodárce, soudce i vykonavatel pravidel svého života. Pro cokoli se rozhodneme, to bude naše pravda. A pokud do někoho neustále investujeme své srdce, jemu to nestačí a neustále nám ho hází zpátky, pak nevěšme hlavu:
Já, když mi jízdenkový automat vrací minci, kterou do něj házím, ji prostě do něj házet přestanu. A přejdu k jinému automatu, který mi už jízdenku vydá. Odkud jsme vzali pocit, že náš „jízdenkový automat“, před kterým trčíme už léta, musí být jediný na světě? Co pro nás znamenal předtím, než jsme ho viděli?
5. ZAČNĚME si všímat života a přítomnosti
Věříte na zázraky? Všechny se dějí v přítomnosti. Ne v minulosti, ne v budoucnosti.
TEĎ je jediný okamžik, který Vám s určitostí mohu zaručit. TEĎ je náš život. Přestaňme tedy naivně snít o všem, co se „určitě“ stane v budoucnosti. Stejně tak přestaňme viset na tom, co se stalo nebo nestalo v minulosti. Učme se existovat TEĎ a TADY a žijme život takový, jaký je. A takový, jaký je, zajišťujeme každým svým přítomným činem.
Nenadávejme na život, jaký je. Stoupněme si před zrcadlo a zeptejme se toho strejdy/té tetky tam: Hele, co s tím uděláme?
– See more at: https://www.firstclass.cz/2015/10/13-zpusobu-jak-zmenit-svuj-zivot-hned-ted/#sthash.KoXzKK7l.dpuf
Motto: Je těžké porazit člověka, který se nikdy nevzdá.
Pavel, pracovně úspěšný kluk, mi zničehonic napsal, že si chce vzít život. Má prý problém, který ho svírá ze všech stran a je neřešitelný.
Sešli jsme se. Uznal jsem, že jeho problém opravdu neřešitelný je – za předpokladu, že bude používat ty myšlenky, které problém vytvořily.
Pavel měl sen, který doslova PROSNIL. Žena, kterou roky miloval, ale nikdy jí to nedokázal dát najevo, se totiž jednoho dne zabila v autě.
Pavel má pro ni celé ty roky diamantový prsten: „Teď tu sedím a čekám, že si pro něj přijde.“
Kdo četl první kapitolu mé knihy a podobný příběh nelítostný jako život sám, ví, že nestačí si jen přát. Je nutné konat. VČAS konat. I s rizikem, že to nevyjde.
Tisíce lidí každé ráno vstávají s vírou, že dnes je den, kdy jim život konečně začne něco splácet. Ale život nikomu nic nedluží. Život není ani rozvážková služba. Je to prodavač ve stánku, do kterého si člověk musí dojít. Život nemá ruce, aby zvedl telefon, odpověděl na e-mail. Objednávky si s každým vyřizuje do očí. A počítá jen má dáti – dal. V jeho obchodních podmínkách je jediná věta: Kdo pro svůj sen něco neudělá, nikdy ho mít nebude.
Když jsme vydali aktuální číslo magazínu FC (už skoro vyprodané, děkuji), začaly se mi vršit e-maily, ve kterých píšete: Chci změnit život! Nechci už čekat! Ale prostě se bojím, že to nezvládnu. Jak tedy mohu začít???
Kdykoli tohle čtu, vím, že první krok je nutné udělat v hlavě. Sepsal jsem tedy 13 základních startérů, které jsou univerzálně vhodné, ať jsou Vaším cílem peníze, štěstí, spokojený vztah či „obyčejná“ chuť užít si každý den.
S čím je dobré začít?
1. ZAČNĚME trávit čas se správnými lidmi
To jsou lidé, kteří nás nabíjejí, posouvají a podporují. Já jim říkám „lícoví“. Kdykoli máme „den Sovy“ a demotivující pocit, že život má jen rub, oni nás vezmou za ruku, obejdou s námi celou minci života a ukážou nám také její druhou stranu.
A v čem nám jsou největší oporou: mají rádi nejen tu osobu, kterou jsme teď, ale i tu, kterou budeme kdykoli v budoucnu.
2. ZAČNĚME čelit svým problémům
Není to PROBLÉM, co říká, kdo vlastně jsme, ale PŘÍSTUP, kterým na problém reagujeme, a ZPŮSOB, kterým se z problému zotavujeme. Problémy jen tak nevyhnijí, jestliže nejednáme. Spíše začnou nepříjemně zahnívat a hnisat.
Proto pojďme do nich. Udělejme, co můžeme. Nezáleží na délce kroků, které činíme. Záleží na směru.
3. ZAČNĚME být k sobě upřímní v každém ohledu
Ať už jde o to, co potřebujeme změnit… čeho chceme dosáhnout… nebo kým se chceme stát…, vždycky k sobě buďme naprosto upřímní. Slaďme se se svou duší, s hodnotami, které máme, s cíli, po jejichž splnění toužíme. Tím lépe pochopíme jak to, kdo vlastně jsme a kudy jsme se propletli do současné situace, tak to, kam směřujeme a jak se tam chceme dostat.
Není nám vlastní honit se za penězi? Tak se za nimi nehoňme. Nebo naopak potřebujeme majetek, kariéru, uspokojené ego ke své spokojenosti? Tak fajn. Ale přiznejme si to a začněme být NEOMLUVITELNĚ sami sebou. Je to jen náš život a POUZE MY budeme se svým Já prokazatelně do konce života.
4. ZAČNĚME svou spokojenost vnímat jako prioritu
Na tom, co potřebujeme, záleží v našem životě NEJVÍC. Kdykoli budeme uspokojovat primárně potřeby druhých, budeme sabotovat potřeby svoje.
Možná si říkáte: K čemu nás ten Casanova nabádá? K sobectví? Právě naopak. Pamatujme si, že JE možné souběžně pečovat o sebe i všechny blízké kolem sebe. Ba dokonce – kdykoli se nejprve postaráme o sebe, získáme kapacitu se o to lépepostarat o druhé. Nikdo z nás totiž není schopen dát druhým to, co sám nemá. Abychom cokoli mohli dát, musíme to nejprve mít. Jestliže neumíme plavat, jak chceme ve vodě zachraňovat své děti?
Ruku na srdce: Proč se trápíme pro ty, kdo se netrápí pro nás? Proč přemýšlíme, jak se ještě více obětovat pro ty, kdo nás jen obětují? Proč se domníváme, že zvýšíme svou hodnotu v jejich očích tím, že se budeme stále více znehodnocovat a ponižovat? Kdykoli se snažíme být tím, kým (pro druhého) nejsme, ztrácíme čas a sami sebe. Buďme především sami sebou. Utíkejme od svého vnitřního neštěstí, negací, všeho, co nám brání být nejlepší verzí svého Já. Stanovme si vlastní podmínky, za kterých budeme žít. My jsme zákonodárce, soudce i vykonavatel pravidel svého života. Pro cokoli se rozhodneme, to bude naše pravda. A pokud do někoho neustále investujeme své srdce, jemu to nestačí a neustále nám ho hází zpátky, pak nevěšme hlavu:
Já, když mi jízdenkový automat vrací minci, kterou do něj házím, ji prostě do něj házet přestanu. A přejdu k jinému automatu, který mi už jízdenku vydá. Odkud jsme vzali pocit, že náš „jízdenkový automat“, před kterým trčíme už léta, musí být jediný na světě? Co pro nás znamenal předtím, než jsme ho viděli?
5. ZAČNĚME si všímat života a přítomnosti
Věříte na zázraky? Všechny se dějí v přítomnosti. Ne v minulosti, ne v budoucnosti.
TEĎ je jediný okamžik, který Vám s určitostí mohu zaručit. TEĎ je náš život. Přestaňme tedy naivně snít o všem, co se „určitě“ stane v budoucnosti. Stejně tak přestaňme viset na tom, co se stalo nebo nestalo v minulosti. Učme se existovat TEĎ a TADY a žijme život takový, jaký je. A takový, jaký je, zajišťujeme každým svým přítomným činem.
Nenadávejme na život, jaký je. Stoupněme si před zrcadlo a zeptejme se toho strejdy/té tetky tam: Hele, co s tím uděláme?
– See more at: https://www.firstclass.cz/2015/10/13-zpusobu-jak-zmenit-svuj-zivot-hned-ted/#sthash.KoXzKK7l.dpuf
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře