Milióny zfanatizovaných Němců vzdávalo hold Adolfu Hitlerovi, jak svému „spasiteli“.
V roce 2024 vyšel film Goebbels, který nyní můžete vidět v kinech. Film podává svědectví o tom, jak nacistický režim dokázal zmanipulovat obrovské množství Němců a nasměrovat jejich myšlení k totalitní ideologii plné nenávisti.
Film se zaměřuje především na propagandistické metody Josepha Goebbelse, který byl klíčovým mužem v oblasti nacistické propagandy. Goebbels, coby ministr propagandy, dokázal mistrně využívat média, především pak film, k tomu, aby manipuloval veřejné mínění a posiloval fanatismus.
V čem spočívala Goebbelsová propaganda a jak si dokázal získat „srdce“ miliónů Němců? Může se historie opakovat?
Propaganda ve filmu Žid Süss
Jedním z nástrojů Goebbelsovy propagandy byl film Žid Süss, který byl natočen v roce 1940. Tento film, který je považován za jeden z nejtoxičtějších příkladů antisemitské propagandy, vykresluje Židy jako podvodníky, manipulátory a hrozbu pro německou společnost
Ve filmu si zahrál Žida Süsse herec rakouského původu Ferdinand Marian. O tomto herci byl natočen samostatný životopisný film Žid Süss – Film bez svědomí kde je ukázáno, jak tento herec přijal pod nátlakem životní nabídku od Goebbelse, aby si zahrál Žida Süsse, ale až po natočení filmu si uvědomil, jaké monstrózní propagandě posloužil.
Nacistický režim prezentoval film Žid Süss tak, že je založený na reálných historických událostech. Hlavní postava filmu Žid Süss vychází z reálné postavy v historii, která se jmenovala Joseph Ben Issachar Süßkind Oppenheimer. Oppenheimer je ve filmu líčen jako bezohledný zloděj a zkažená perverzní osoba, která usiluje o finanční zotročení německé společnosti.
Ačkoliv je film nafouknutý, aby splnil cíle propagandy, jenž měly vyvolat nenávist vůči židům, tak do jisté míry popisuje historické události, které se začaly odehrávat od roku 1733 v německém městě Stuttgart, kde Süss začal působit jako finanční poradce Karla Alexandra vévody z Württembergu. Ve filmu je ukázána židovská povaha všechno zdanit/zpeněžit a už v té době zotročit svět skrze finanční systém.
Film měl za cíl posílit v lidech nenávist vůči Židům a přesvědčit diváky o nutnosti tzv. „očisty“ společnosti od těchto „parazitů“.
Dokument Věčný Žid
Dalším důležitým nástrojem nacistické propagandy byl dokumentární film Věčný Žid, rovněž natočený v roce 1940. Tento snímek byl propagován jako „dokument“ o židovské kultuře, ale ve skutečnosti byl vytvořen s jediným cílem: vykreslit Židy jako nepřítele německého lidu.
Ve filmu jsou Židé ukazováni v ponižujících a stereotypních rolích, s cílem posílit strach a odpor vůči židovské komunitě. Dokument byl předkládán německé veřejnosti jako objektivní pravda, což zvýšilo jeho účinek a umožnilo, aby byl široce distribuován po celém Německu.
I přes nádech propagandy a zkreslení informací v tomto dokumentu se i zde můžete dozvědět pravdu.
V tomto dokumentu je v jedné části ukázána historie rodiny Rothschildů a to, jak si založili banky v Německu, Italii, Rakousku, Francii a Velké Británii, díky čemuž finančně ovládli svět.
V dokumentu jsou citovány verše z Talmudu, které říkají, že gojim (označení pro příslušníka jiného nežidovského národa, nebo náboženství) můžou židé půjčovat na úrok, lhát jim, zabíjet je nebo je finančně vykořisťovat. Zda je to pravda si můžete ověřit citacemi z Talmudu, které sdílel web Česká věc.
V závěru dokumentu je dále ukázána rituální porážka, přesněji řečeno židovská šchita, kterou Židé praktikovali a praktikují dodnes podle židovských náboženských předpisů (halachy). Cílem této porážky je podříznout zvířeti krk a v agónii jej nechat vykrvácet. Podobně to mají i muslimové, kteří dělají Halal porážku. Věří se totiž, že čím více zvíře trpí, tím více jeho síla je předána do masa. Na podobném principu funguje sběr adrenochromu, který se sbírá z umučených dětí a celebrity, politici a „elity“ berou tento adrenochrom, aby získali sílu a mládí. V podstatě se jedná o energetické upírství.
Další informace o židovských praktikách sdílel Noglobe Domo (doporučuji přečíst anglický popis k jednotlivým obrázkům):
Mistrná kombinace propagandy a pravdy dokázala zajistit to, že milióny Němců souhlasili s holokaustem židů.
Závěr
Filmy jako Žid Süss a Věčný Žid byly součástí promyšlené kampaně, která měla v Němcích vzbudit strach, nenávist a pocit, že musí jednat, aby uchránili svou kulturu a identitu. Goebbels a jeho spolupracovníci mistrně využívali film jako médium schopné vyvolat emocionální reakce, a tak systematicky manipulovali názory veřejnosti.
Film Goebbels z roku 2024 přináší nové pohledy na to, jak hluboce byly tyto propagandistické snímky zakomponovány do každodenního života Němců. Odráží, jak snadno mohou být média, film a politici použiti k šíření ideologie a jak důležitou roli sehrávají v utváření názorů veřejnosti.
Mnoho historiků, psychologů a filozofů se ptá, jak je možné, že národ velmi inteligentních lidí, hudebníků a myslitelů se nechal zmanipulovat nacistickou propagandou. Pokud se podíváte na film Žid Süss a dokument Věčný Žid, tak to pochopíte.
Po shlédnutí těchto filmů jsem pochopil, že většina Němců byla bytostně přesvědčená, že páchá dobro, když bojuje proti „židovskému zlu“. Tyto filmy totiž přímo útočí na nejzákladnější lidské touhy (touha po svobodě, spravedlnosti) a emoce (láska, soucit, nenávist).
Historické události, jako druhá světová válka a holokaust nám ukazují, že touha po „lepším světě“, nebo „vyšším dobru“ se můžou někdy zvrhnout k vytvoření ještě většího pekla na zemi. A proto bych nerád viděl v budoucnu, že se například z neočkovaných lidí udělá „hrozba společnosti“, kterou je třeba eliminovat, protože šíří nemoci – což se také tvrdilo o Židech v nacistických dokumentech.
Schválně se na tyto filmy podívejte a napište do komentáře, jak byste na ně reagovali, kdybyste žili jako Němec v nacistickém Německu a nevěděli co bude následovat. Vytvořila by se u vás nenávist vůči Židům, nebo byste si říkali, že je to propaganda a Židé jsou normální lidské bytosti?
