Ekonom Silvio Gesell.
O ekonomovi Silviovi Gesellovi jsem poprvé slyšel ve filmu Zázrak z Wörgelu, který byl natočen podle skutečných událostí. Tento film přibližuje fascinující experiment z rakouského městečka Wörgl v době Velké hospodářské krize, který byl přímo inspirován Gesellovými myšlenkami. Film ukazuje, jak jednoduchá změna starosty Michaela Unterguggenbergera – v podobě tištění peněz mimo banky – dokázala oživit místní ekonomiku, a přiměla mě podívat se na Gesellovy myšlenky blíže.
V 16. minutě filmu Unterguggenberger najde ve staré truhle knihu od Silvia Gesella, která se stane podnětem ke změně finančního systému města Wörgel:
Kdo je Silvio Gesell
Silvio Gesell (1862–1930) byl německý ekonomický teoretik, podnikatel a politik německo-francouzského (valonského) původu. Je zakladatelem teorie o „volném hospodářství“ (německy Freiwirtschaft). Přestože ve své době byl spíše opomíjen, v současnosti jeho dílo nabývá na významu.
Narodil se v Německu, ale velkou část života strávil v Argentině, kde provozoval obchod. Právě tam pozoroval hospodářské cykly, krize, spekulace a problémy spojené s peněžním systémem.
Wikipedie píše: „Hlavním Gesellovým cílem bylo hospodářství bez rušivých konjunkturních výkyvů a spravedlivý sociální řád. Proto zastával názor, že je třeba usilovat o stabilní hodnotu peněz, spojenou s volnými měnovými kurzy a zrušením krytí zlatem. To by s sebou neslo jednak rozvolnění spojení množství peněz a zásob zlata v centrálních bankách, jednak zrušení jejich povinnosti směňovat na požádání peníze za zlato. Zároveň požadoval odstranění systému úroků, který je podle něj hlavní příčinou hospodářských krizí; to mělo umožnit zavedení tzv. kazících se peněz (též volné peníze či bezúročná měna).“
Myšlenku toho, že úroky jsou příčinou hospodářských krizí, zastává také německý ekonom Andreas Clauss.
Bez formálního ekonomického vzdělání napsal Gesell několik významných děl, z nichž nejdůležitější je Přirozený hospodářský řád (Die natürliche Wirtschaftsordnung). Hlavní myšlenkou tohoto jeho díla je vytvoření ekonomického systému, který by fungoval podle přírodních principů spravedlnosti, svobody a efektivity, bez umělých privilegií a monopolů bank.
Proč kritizoval tehdejší finanční systém?
Gesell viděl v tehdejším peněžním systému zásadní nespravedlnost a „podvod“. Hlavní problém podle něj spočíval v tom, že peníze mají oproti zboží a službám obrovskou výhodu:
- Zboží (jídlo, oblečení, stroje) časem ztrácí hodnotu – kazí se, opotřebovává se nebo zastarává.
- Peníze naopak hodnotu drží nebo ji dokonce zvyšují díky úrokům.
Tato nerovnost umožňuje majitelům peněz (bankám, věřitelům a spekulantům) držet peníze mimo oběh („hoarding“) a požadovat za jejich půjčení úrok. Gesell tvrdil, že právě tento mechanismus vede k:
- Umělému nedostatku peněz v ekonomice,
- Vysokým úrokovým sazbám,
- Recesím a krizím („chudoba uprostřed hojnosti“),
- Nerovnosti mezi pracujícími a vlastníky kapitálu.
V Gesellově době (konec 19. a začátek 20. století) bylo soukromé vlastnictví půdy jedním z hlavních zdrojů bohatství vyšších tříd, zejména šlechty a velkostatkářů. Majitelé velkých pozemků často vůbec nepracovali na půdě sami. Jednoduše půdu vlastnili a pronajímali ji rolníkům, farmářům nebo továrnám. Gesell proto kritizoval soukromé vlastnictví půdy, které umožňovalo pozemkovým vlastníkům získávat rentu bez práce.
Podle něj tyto dva faktory (monopolizované peníze půjčované s úrokem a půda vlastněná šlechtou odebirájící peníze chudých pracujících) brání vzniku skutečně svobodné a spravedlivé ekonomiky. Když se nad tím zamyslím, tak tento systém v podstatě funguje dodnes: peníze jsou do oběhu dávany formou dluhů s úroky a lidé platí nejrůznější poplatky za bydlení, což z ekonomiky odčerpává peníze k nadnárodním korporacím (pojišťovny, banky, pojišťovny, vodárny, plynárny, teplárny, energetické společnosti). Korporace tak nahradily tehdejší šlechtu a velkostatkáře.
Jaká řešení navrhoval?
Gesell přišel s konceptem Freiwirtschaft – „svobodné ekonomiky“, založené na dvou pilířích:
- Freigeld (volné peníze) – neboli peníze s „demurrage“ (poplatkem za držení). Peníze by měly časem ztrácet hodnotu, podobně jako zboží. V praxi by to fungovalo tak, že by držitelé bankovek museli pravidelně platit malý poplatek (např. 1 % měsíčně) za přilepení známky, aby bankovka zůstala platná. Cílem bylo donutit peníze k rychlému oběhu – lidé by je raději utratili nebo investovali, než aby je schovávali. To by snížilo úroky až na nulu a urychlilo ekonomickou aktivitu.
- Freiland (volná půda) – zestátnění půdy. Půda by byla veřejným majetkem a pronajímána na konkurenčním základě. Výnosy by sloužily veřejnému prospěchu a odstranily by spekulace s pozemky.
Gesell věřil, že tyto reformy by vytvořily „přirozený hospodářský řád“, kde by peníze sloužily výhradně jako prostředek směny, nikoliv jako nástroj k obohacení bez práce.
Dědictví a experiment v Wörglu
Jeho myšlenky ovlivnily i významné ekonomy jako Johna Maynarda Keynese nebo Irvinga Fishera. Nejznámější praktickou ukázkou byl právě Zázrak z Wörglu v roce 1932–1933, kde místní měna – kterou si starosta vytvořil, když bylo potřeba udělat nějakou práci – rychle oživila ekonomiku, snížila nezaměstnanost a podpořila investice do infrastruktury. Experiment byl bohužel zakázán centrálními úřady.
Nemusíme se všemi jeho návrhy souhlasit. Ani já nesouhlasím. Například jeho „poplatek za držení“ je obdoba záporných úroků, které se plánuji při spuštění CBDC. Podle mě není nic špatného na spoření peněz. Pokud budou peníze kvůli spoření chybět v oběhu, tak se prostě vytisknou nové a dají se do oběhu formou platů státních zaměstnanců, nebo se sníží daně. Stejně tak nesouhlasím se zestátněním pudy i když to Gesell zřejmě myslel dobře, protože poukazoval na to, že velkostatkáři a šlechta odčerpávají peníze z oběhu a hromadí bohatství – dnes je nahradili nadnárodní korporace. Můžeme si však z jeho systému to nejlepší, jako například to, že peníze vznikají, až když je potřeba udělat nějakou prací a nikoli dluhem vytvářeným bankami.
Silvio Gesell zůstává dodnes inspirací pro lidi hledající alternativy k současnému finančnímu systému založenému na dluhu a úrocích. Ať už s jeho návrhy souhlasíme či nikoliv, jedno je jisté: prokoukl mechanismy, které dodnes ovlivňují naši ekonomiku, a odvážně navrhl řešení, která provokují k přemýšlení.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Facebook komentáře