Hlavní budova elitní vysoké školy Hardward Business School.
Harvard Business School (HBS) představuje vrchol elitního manažerského vzdělávání. Zatímco běžné vysoké školy nebo střední školy často kladou důraz na standardizovanou výuku, přednášky a pasivní příjem znalostí, HBS funguje jako intenzivní tréninková aréna pro budoucí lídry světového byznysu. Studenti zde nejen studují, ale procházejí rituálem, který formuje jejich myšlení, chování i síť kontaktů.
Níže bych s vámi chtěl sdílet citace z knihy Ticho – Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit od autorky Susan Cain, která v této knize detailně popisuje, jak tato elitní škola připravuje budoucí světové lídry.
„Harvard Business School
To první, čeho si všímám v areálu Harvard Business School, je, jak lidé chodí. Nikdo se neloudá, neprochází ani neotáčí. Všichni si to rázují energicky vpřed. Během mé návštěvy je podzim, vzduch je svěží a těla studentů jako kdyby při přecházení univerzitním areálem vibrovala zářijovou elektřinou. Když si navzájem zkříží cestu, nespokojí se s pokývnutím hlavou – vyměňují si vášnivé pozdravy, ptají se, jak se měl v létě ten na stáži v bance J. P. Morgan, či onen na vysokohorské túře v Himalájích.
Stejně se chovají i uvnitř své společenské Mekky, v luxusně vyzdobeném studentském středisku ve Spanglerově centru. Jsou zde hedvábné závěsy od stropu až k podlaze v barvě zelené mořské pěny, drahé kožené pohovky, obří televizory Samsung s vysokým rozlišením, které potichu vysílají novinky z univerzitního areálu, a vysoké stropy, ze kterých visí výkonné lustry. Stoly a pohovky jsou rozmístěné většinou po obvodu místnosti, a tak je uprostřed výrazně nasvícené molo, po kterém svěže pochodují studenti. Zdá se, že si ani nevšímají, jak jsou všechny oči upřeny na ně. Obdivuji jejich nenucenost.
Studenti vypadají ještě lépe než jejich okolí, pokud je něco takového vůbec možné. Nikdo nemá víc než dvě kila nadváhy, žádné kožní problémy ani nevhodné doplňky. Ženy jsou něco mezi hlavní roztleskávačkou a nejlepší studentkou školy. Mají na sobě perfektně padnoucí džínsy, tenounké blůzky a elegantní boty na vysokých podpatcích, které na vyleštěné dřevěné podlaze Spanglerova centra příjemně klapou. Některé se procházejí jako modelky na přehlídce, až na to, že jsou společenské a aktivní, nikoliv rezervované a netečné. Muži mají perfektní sestřihy a sportovní postavy. Vypadají jako lidé, kteří jednou něco povedou, ale přátelským stylem skautského vedoucího. Mám pocit, že kdybych se jednoho z nich zeptala na cestu, s ochotným úsměvem by mě pozdravil a začal by mi pomáhat s hledáním mého cíle – ať už by znal směr, nebo ne.
Harvard Business School rozhodně není nějaké obyčejné místo. Škola byla založena v roce 1908, v té době vyrazil na cesty Dale Carnegie jako obchodní cestující a až o tři roky později začal vyučovat ve svém prvním kurzu mluvení na veřejnosti. Škola vnímá sama sebe jako „spičku ve vzdělávání, která změní svět“. Absolventem je prezident George W. Bush, stejně jako impozantní řada prezidentů světových bank, amerických ministrů financí, starostů New Yorku, generálních ředitelů společností jako General Electric, Goldman Sachs, Procter & Gamble i nechvalně známý Jeffrey Skilling, padouch ze skandálu kolem Enronu. Mezi lety 2004 a 2006 bylo 20 procent nejlepších tří vysokých manažerů ze žebříčku Fortune 500 absolventy HBS.
Absolventi HBS ovlivňují váš život způsobem, jaký si ani nedokážete představit. Rozhodují o tom, kdo půjde do války a kam. Rozhodovali o osudu automobilového průmyslu v Detroitu. Hrají hlavní role v téměř každé krizi, která otřásá Wall Streetem, Main Streetem i Pennsylvania Avenue. Pokud pracujete v americké korporátní sféře, existuje vysoká pravděpodobnost, že absolventi Harvard Business School dávají podobu i vašemu každodennímu životu: rozhodují, kolik soukromí potřebujete na svém pracovišti, kolika teambuildingových setkání se musíte každoročně zúčastnit a zdali je nejsnazší být kreativními prostřednictvím brainstormmingu, nebo o samotě. S ohledem na rozsah jejich vlivu by stálo za to se podívat, kdo se sem zapisuje a čeho si cení při dokončení školy.
Profesor obvykle zahajuje výuku tím, že nějaký student na jeho pokyn přednese případovou studii dne. Ta vychází ze skutečného, v podnikání běžného scénáře, řekněme například, že generální ředitelka chce změnit strukturu platů ve své společnosti. Ústřední postava případové studie, v tomto případě generální ředitelka, je označována jako „protagonistka“. „Kdybyste vy byla protagonistka, co byste dělala?“, ptá se profesor.
Podstatou výuky na HBS je, že vedoucí pracovníci musejí jednat sebevědomě a musejí činit rozhodnutí, i když nemají úplné informace. Výuková metoda se točí kolem prastaré otázky: Pokud nemáte všechna fakta – a to často nemáte – měli byste čekat a jednat až v okamžiku, kdy nasbíráte co největší množství dat? Anebo budete váhat, a riskovat tak důvěru druhých i to, že můžete ztratit tah na branku? Odpověď není jednoznačná. Pokud budete přesvědčivě hovořit na základě špatných informací, můžete dovést své lidi ke katastrofě. Pokud ale projevíte nejistotu, utrpí morálka, investoři se odvrátí a vaše organizace se může zhroutit.
Výuková metoda HBS se bezvýhradně přiklání na stranu jistoty. Generální ředitelka sice nemusí znát tu nejlepší cestu vpřed, ale stejně musí nějak jednat. Očekává se, že studenti HBS postupně vyjádří své názory. V ideálním případě student, který je právě na řadě, už předtím probral případovou studii se svým učebním týmem, a je tedy připraven učinit jako protagonista ty nejlepší kroky. Jakmile skončí, vyzve profesor ostatní studenty, aby předložili vlastní stanoviska. Polovina prospěchu studentů a větší část jejich společenského postavení vychází z toho, zdali se vrhnou do těchto šarvátek. Jestli student hovoří často a energicky, stává se z něj hráč. Pokud ne, ustupuje do ústraní.“
Škola se též výrazně snaží udělat z tichých studentů řečníky. Profesoři mají své vlastní „učební týmy“, ve kterých se navzájem obohacují technikami s cílem zapojit málomluvné studenty. Když studenti ve třídách nemluví, není to vnímáno jen jako jejich nedostatek, ale též jako nedostatek profesorů. „Pokud někdo nemluví ani na konci semestru, je problematický,“ řekl mi profesor Michel Anteby. „To znamená, že jsem neodvedl dobrou práci.“
Škola dokonce organizuje živé informační panely a webové stránky o tom, jak se dobře zapojovat do diskuse na hodinách.
Učitelé žáky učí:
„Mluvte s přesvědčením. I když něčemu věříte jen na padesát pět procent, říkejte to, jako kdybyste tomu věřili na sto.“
„Pokud se připravujete na hodinu sami, pak to děláte špatně. Na HBS by nikdo nic neměl dělat sám.“
„Nepřemýšlejte nad dokonalou odpovědí. Je lepší zapojit se a něco říct, než nevydat ani hlásku.“
Školní noviny The Harbus také šíří rady otiskováním článků s názvy jako Jak dobře myslet a mluvit – hned teď a tady!, nebo Jak rozvíjet své vystupování, když jste středem pozornosti: Arogantně, nebo jen sebevědomě?
Tato pravidla přesahují stěny učeben. Po vyučování většina studentů obědvá v jídelně Spanglerova centra, ve které je podle jednoho absolventa „středoškolštější atmosféra než na střední škole“. Studenti HBS vyrážejí několikrát v týdnu večer ven ve velkých skupinách.
„Společenský styk je zde extrémní sport,“ říká mi jeden student. Lidé se chodí bavit pořád. Když jeden večer nejdete ven, nazítří se vás lidé ptají, kde jste byli. Lidé, kteří organizují společenské události – šťastné hodinky, večere, oslavy – jsou na vrcholu společenské hierarchie. „Profesoři nám říkají, že naši spolužáci jsou lidé, kteří nám přijdou na svatbu,“ říká Don. „Když odejdete z HBS, aniž byste si vybudovali rozsáhlou společenskou síť, je to, jako kdybyste při studiu na HBS selhali.“
Hlavní rozdíly ve vyučování
Metoda případových studií (Case Method) vs. klasické přednášky
Na HBS tvoří případové studie základ výuky. Studenti analyzují reálné business situace a musí aktivně diskutovat, obhajovat svá rozhodnutí a reagovat na argumenty ostatních. Na běžných školách převažují pasivní přednášky a memorování.
Kult extraverze a veřejného projevu
HBS oceňuje energické, charismatické vystupování, rychlé reakce a leadership v diskusi. Introverti jako Don Chen jsou tlačeni ke změně, aby obstáli v dravém prostředí businessu. Běžné školy kladou menší důraz na sociální performanci.
Síťování a společenský tlak
Výuka na HBS je propojena s intenzivním společenským životem, eventy a budováním kontaktů a přátelství, které se přenášejí i po škole. Právě kontakty a přátelství je to nejdůležitější. Nemusíte všechno znát a vědět, protože pokud pracujete v týmu, tak máte větší šanci najít řešení. Naopak na mainstreamových školách je sociální aspekt sekundární až nežádoucí. Pokud si na mainstreamových školách pomáháte, tak je to označeno za „podvádění“, nebo „opisování“. Mainstreamové školy vychovávají masu lidí tak, aby zůstala rozdělená.
Chyby se netrestají
HBS neznámkuje chyby, ale sebevědomé vystupování. Zopakujme si radu profesora: „Mluvte s přesvědčením. I když něčemu věříte jen na padesát pět procent, říkejte to, jako kdybyste tomu věřili na sto.“ HBS není o učení se nedosažitelné bezchybnosti a učení se informací, kdy 90% z nich stejně po škole zapomenete. Je o učení se sebevědomému vystupování. Zvažte, jak daleko to má od výuky mainstreamových škol, které hodnotí každou chybu.
Harvard Business School není jen o znalostech – je to továrna na lídry, kde se formuje nejen mysl, ale i sebevědomá osobnost a síť kontaktů. To, co ve své knize popisuje Cainová o způsobu výuky na elitních školách do jisté míry koreluje s informacemi ruského vědce Kara-Murzy, které jsem popsal v minulém článku.
