Autor: Martin Kirschner.
Občas se mezi námi najdou rebelové, kteří odmítají respektovat systémová pravidla, které je podle jejich názorů svazují a zotročují. Jedním z těchto rebelů je americký spisovatel z 19. století Henry David Thoreau, který se rozhodl vyjádřit svou občanskou neposlušnot tím, že neplatil daně.
Ve své stejnojmené knize „Občanská neposlušnost“ je na sraně 30 pasáž, kde podrobně vysvětluje, proč se k takovému činu odhodlal. Thoreau ve své knize popisuje situace, které se dost podobají tomu, jak dnešní vlády jednají se svými občany:
Citát z knihy:
„Daň na hlavu neplatím už šest let. Onehdy mne za to zavřeli do vězení, a sice na jednu noc; a zatímco jsem stál a hleděl na kamenné zdi, dvě tři stopy silné, na dveře ze dřeva a železa silné asi stopu a na železné mříže krájející světlo na kousky, nedokázal jsem než žasnout nad hloupostí instituce, která se mnou zacházela jako s hromadou masa, již je třeba zavřít na zámek.
Přemítal jsem, že patrně konečně usoudila, že toto je nejlepší využití, jaké pro mne má, a že ji nikdy dřív nenapadlo, že bych jí mohl být nějak k užitku. Došlo mi, že je-li mezi mnou a mými spoluobčany kamenná zeď, je to další překážka, kterou budu muset přelézt nebo se skrz ni probourat, aby byli stejně svobodní jako já.
Ani na okamžik jsem si nepřipadal zbavený svobody, zdivo jevilo se mi jako učiněné plýtvaní malty a kamením. Měl jsem pocit, jako bych já jediný ze svých spoluobčanů zaplatil daň. Oni očividně vůbec nevěděli, jak se mnou mají jednat, avšak počínali si jako nevychovanci.
V každé výhružce i v každé lichotce hrubě se mýlili; domnívali se totiž, že toužím hlavně po tom stát na druhé straně té kamenné zdi. Musel jsem se pousmát při pohledu na to, jak důkladně a pracně zamykají dveře za mými úvahami, které je však provázely zpátky ven bez překážek a zábran a jako jediné představovaly skutečné nebezpečí.
A ježto jsem pro ty lidi byl nepřístupný, rozhodli se alespoň potrestat mé tělo; jako malí kluci, když nemohou nabančit někomu, na koho mají spadeno, jdou a zkopou jeho psa. Viděl jsem, že stát je hloupý, ustrašený jako osamělá žena se stříbrnými příbory, a že nerozená nepřítele od přátel, a tak jsem ztratil poslední zbytky úcty k němu a pouze jej litoval.
Tudíž stát nikdy neútočí na rozum člověka, na jeho duševní či morální cítění (Poznámka MK: No kdyby žil Thoreau dnes, tak by nejspíš změnil názor), ale pouze na jeho tělo, na jeho smysly. Není vyzbrojen větším důvtipem či poctivostí, ale větší fyzickou silou. Nenarodil jsem se, aby mne k něčemu nutili. Budu si dýchat jak se mne bude chtít. Ať se ukáže kdo je nejsilnější. Jaká síla má převahu?
Pouze ten může mne nutit, kdo se řídí vyšším principem nežli já. Nutí mne být jako oni. Neslyšel jsem o nikom, koho by dav lidí donutil dělat to či ono. Co by to bylo za život? Když mi nějaká vláda řekne: „Peníze, nebo život!“, proč bych jí měl honem dávat své peníze? Možná je v nějaké nepříjemné tísni a neví, co si počít, jenže s tím já jí nepomůžu. Musí si pomoci sama; jako to dělám já.
Bědovat nad tím je ztráta času. Já nejsem zodpovědný za úspěšný chod soukolí společnosti. Nejsem synem jeho konstruktéra. Dívám se na to tak, že když žalud či kašatan spadnou na zem vedle sebe, neoddá se jeden z nich nečinnosti, aby ustoupil tomu druhému, ale oba se dál řídí svými vlastními pravidly a vyklíčí a zapustí kořeny a rostou, jak nejlépe dovedou, až jeden zastíní ten druhý a tím ho zahubí. Pakliže rostlina nedokáže žít v souladu se svou přirozeností, hyne; a stejně tak i člověk.“
Konec citace.
Tak co na to říkáte? Zkušenost, kterou popisuje Thoreau s americkou vládou nápadně připomíná to, co předvádí vláda České Republiky. Popisuje zde výhružky tehdejší vlády „Peníze, nebo život!“, kdy dnes by se to dalo přeložit jako „Pokuta, nebo exekuce!“, když neustále v televizi slýcháme za co všechno můžeme dostat pokutu, když něco uděláme, nebo když něco neuděláme.
Dále popisuje, že instituce (Stát) s ním zacházela jako s hromadou masa. Dnes to přesně můžeme vidět, jak vláda zachází s každým občanem, jako s kusem masa, kdy plošně všem nařídí karanténu, roušky, testování a vakcíny bez ohledu na to, jaké má člověk fyzické, nebo duchovní predispozice a kam směřuje svůj život. Já bych zvolil přesnější výraz, že vláda se ke svým občanům chová, jako ke stádu dobytka.
Další neuvěřitelná podobnost je, když Thoreau říká, že se nenarodil k tomu, aby jej stát do něčeho nutil a že si bude dýchat jak chce. Trošku si pohrávám s myšlenkou, že tento spisovatel snad nahlédl do budoucnosti a toto poselství chtěl sdělit budoucím generacím.
Závěr
Mě se moc líbí myšlenka státu Liberland „Žij a nechej žít.“ Od toho se pak odvíjí vláda této země vůči svým občanům. Když už jsme u toho občanství, tak věděli jste, že si můžete v Liberlandu vyřídit rezidenční kartu a nebo přímo získat občanství?
Rezidenti Liberlandu si můžou v této zemi založit firmu. Liberlandské firmy odvádí daně státu Liberland dobrovolně. Navíc stát Liberland podporuje kryptoměny a decentralizovaný ekonomický systém.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře