Autor: Martin Kirschner.
Spousta lidí je závislá na finančně reptiliánském systému, který reptiliáni zavedli ve všech svých vesmírných koloniích, aby zotročily tamní obyvatele. Jedná se o systém, který je na první pohled nenápadný a plíživý. Málokdo si uvědomuje prohnilost tohoto systému formou úročených půjček a neustále inflace (ožebračování lidí). Přidejte k tomu daně, pokuty, neustále poplatky za cokoliv a máte dokonalého otroka, který je na systému tak závislý, že je pro něj prakticky nemožné jej opustit.
Tento systém byl v dnešní době dotažen k takovému „mistrovství“, že nad tím přestává rozum stát. Kamkoliv jdete, tak musíte platit například za PCR testy, nebo se nechat vakcínovat. Aby člověk zůstal ve hře, tak se kolikrát i podvolí. Co mu také zbývá, pokud nechce skončit jako bezdomovec, nebo žít v pralese. Je to podobné jako ve hře monopoly. Bohužel v této hře zbyde pouze jeden výherce. V České Republice to bude nejspíš Babiš.
Pokud se bavíme o pralese, tak v něm žijí indiáni. Jsou to svobodní lidé a nejsou tak snadno vydíratelní, protože nejsou na systém napojení. Jídlo si obstarají z přírody a jejich domov z nich netahá peníze skrze vodárenské, plynové a energetické společnosti. Daň z vlastní nemovitosti státu také neplatí. Jejich největším bohatstvím je jejich rodina a to, že drží při sobě. Ne vždy tomu tak bylo a byla doba kdy Jezuité, kteří slouží reptiliánům, se pokusili indiány zotročit. Toto historické období nám pomůže lépe pochopit, jak postupně byla zotročená celá civilizace.
Citát je z knihy „Můj otec byl MIB“ od Jana van Helsinga. Citát je ze strany 114:
Citát z knihy:
„Předmětem Jezuitského zájmu se stala také Jižní Amerika a to na rozdíl od Ameriky Severní, kde se misijní činnost pořádně rozběhla až v 19. století. Hlavní jihoamerickou zemi působení řádu se stala Paraguay, jejíž území se ovšem v 17. století rozkládá od Atlantiku až k Andám a patřily tak k němu i části dnešní Brazílie, Uruguaye a Argentiny.
Tamější indiánské obyvatelstvo bylo tvořeno poddajnými kočovnými kmeny, jež byly ochotny se podřídit cizí vládě. Paraguay proto mohla být na počátku 17. století prohlášena hlavou jezuitů za řadovou provincii, kde byla zahájena katolická náboženská výchova místního obyvatelstva s cílem naučit je usedlému způsobu života.
V patriarchální společnosti nově vznikajících obcí byly úmyslně ignorovány tradiční svobody. Veškerý majetek obyvatel, například pole, chatrče, hospodářská zvířata, zbraně či pracovní nástroje, se stal Božím vlastnictvím, v místní jazyce označovaným jako tupambac. Věřící nemohli svobodně rozhodovat o sobě ani o svém volném čase. Výchovu a vzdělání domorodců prováděli jezuité na základě stejných principů, jež se od oné doby aplikují po celém světě – všude a na každém jedinci.
Cílem je odstranění vlastního názoru i osobní iniciativy a zdůraznění absolutní poslušnosti vůči vrchnosti, což jezuité označily jako „nejvyšší formu svobody“ a „osvobození z vlastních okovů“. Indiáni byli těmito jezuitskými metodami praktikovanými v zemi více než sto padesát let „osvobozování“ natolik, že se mnozí z nich po ukončení činnosti jezuitských redukci a vyhnání členů řádu v druhé polovině 18. století rozprchli do pralesa a vrátili se ke svým tradičním náboženským obřadům, jako by se nic nestalo.“
Konec citátu
Stejně jako u indiánů, tak i v Evropě byly stejným způsobem zotročeny divoké (rozuměj svobodné) kmeny Keltů, Slovanů a Germánů. Církev jim vštěpila do mysli poslušnost a nutnost podřídit se bohu/vrchnostem a bezpodmínečně plnit jejich příkazy. Za tu dobu si tito lidé po celé generace vytvořili epigenetický kód otroka předávaný z generace na generaci. Jedná se o duchovní zotročení. Není divu, že dnes lidé udělají cokoliv, co jim „vrchnost“ nařídí. Dále toto téma rozebírám v článku Jak se dělají novodobí otroci.
S tím také souvisí současný finanční systém dluhu a inflací. Právě proto dnes spousta lidí utíká do kryptoměn. Kryptoměny (hlavně decentralizované) se nedají tisknout do nekonečna a je jich omezené množství. Proto z matematického hlediska se neustále zhodnocují a to někdy i raketovým tempem.
Možná bychom se také mohli poučit od indiánů, kteří nakonec utekly do pralesa, čímž získaly zpátky svou svobodu. Pro nás západní lidi je něco takového prakticky nemožné i vzhledem k tomu, že tady pralesy nemáme a spát venku v mrazech je něco jiného, než spát někde v pralese kde je pořád kolem 30° C. Na druhé straně pořídit si domek v přírodě, který není napojený na systém může člověku dát velký stupeň svobody.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře