Vynálezce PCR testu Kary Mullis.
V knize Tajný kult světové vlády (autor David Icke) je věnována významná pozornost příběhu nositele Nobelovy ceny za chemii a vynálezci PCR testu, Karymu Mullisovi. Mullis se stal jedním z nejhlasitějších kritiků oficiální teorie o existenci viru HIV jako příčině AIDS. Podle Icka jeho pátrání odhalilo, že celá konstrukce „HIV = AIDS“ stojí na chybějících důkazech a opakovaných předpokladech místo vědeckých faktů.
Jak vznikla teze o existenci viru HIV
Icke zmiňuje Mullise a jeho knihu Dancing Naked in the Mind Field (česky Tančit nahý v poli mysli), kde Milles:
„Uvedl, že v roce 1984 přijal jako další vědecký fakt, že Luc Montagnier z francouzského Pasteurova institutu a Robert Gallo z amerického Národního ústavu zdraví nezávisle na sobě objevili, že ‚retrovirus‘ nazvaný HIV (virus lidské imunitní nesotatečnosti) způsobuje AIDS. Koneckonců, píše Mullis, byli to specialisté na retroviry. Takto fungují vědecké a lékařské pyramidy. Něco se oznámí nebo předpokládá a pak se z toho stane ´to ví každý´ čistě díky opakovaní tohoto předpokladu, jako by to byl fakt. Naprostá blbost se stává známou pravdou bez jakýchkoli podpůrných důkazů a pouze opakováním blbosti. Tak se z neexistujícího ´viru´ stal ´virus´, který změnil svět.“
Mullis začal hledat původní vědecké práce těchto zmíňovaných vědců, které by tento předpoklad potvrzovaly.
Žádný přímý důkaz o existenci viru HIV
Podle Ickea provedl Mullis důkladné pátrání a byl šokován. Mullis píše:
„Provedl jsem počítačové rešerše. Ani Montagnier, ani Gallo, ani nikdo jiný neměl zveřejněné práce popisující experimenty, které vedly k závěru, že HIV pravděpodobně způsobuje AIDS. Přečetl jsem si články v časopise Science, díky nimž se stali známými jako lékaři zabývající se AIDS, ale jediné, co tam dotyční uvedli, bylo, že u některých pacientů s AIDS našli důkazy o dřívější infekci něčím, co byl pravděpodobně virus HIV. Našli protilátky. Protilátky proti virům byly vždy považovány za důkaz minulého onemocnění, nikoliv současného onemocnění. Protilátky signalizovaly, že virus byl poražen. Pacient se zachránil. V těchto dokumentech nebyl žádný náznak toho, že by tento virus způsoboval AIDS. Neprokazovaly, že by každý, kdo má protilátky trpěl touto nemocí. Ve skutečnosti našli několik zdravých lidí s protilátkami.“
Následně se Mullis ptal virologů přímo, zda mají nějaký přímý důkaz o existenci viru HIV.
Setkání s Montagnierem a Duesbergem
Icke píše: „Mullis se zeptal, proč byla jejich práce publikována, když Montagnier a Gallo tento důkaz ve skutečnsoti nenašli – a proč tak tvrdě bojovali o uznání tohoto objevu?“
Mullis popsal jednání s vědci: „Každý na to něco řekl. Každý měl odpověď doma, v kanceláři, v nějakém šuplíku. Všichni to věděli a slibovali, že hned po návratu mi pošlou papíry. Ale já jsem nikdy žádné papíry nedostal. Nikdo mi nidy neposlal zprávu o tom, že AIDS je způsoben virem HIV.“
Icke popisuje, jak se Mullisovi nakonec podařilo zeptat se samotného Montagniera: „Mullis říká, že to bylo naposledy, kdy položil svou otázku aniž by projevil hněv. Montagnier mu řekl, že by se měl odvolat na zprávu CDC. ‚Četl jsem ji,‘ řekl Mullis, ‚a ta na otázku neodpovídá.‘ Pokud odpověď neznal Montagnier, kdo ji sakra znal?“
Klíčovým momentem bylo, když Mullis vyslechl rozhovor s Peterem Duesbergem, významným virologem z Berkeley, který tvrdil, že žádné platné důkazy neexistují. Icke tento moment popsal: „Mullis říká, že konečně pochopil, proč nemohl najít odkazy, které by spojovaly HIV s AIDS – žádné totiž nebyly! Nikdo nikdy nedokázal, že HIV způsobuje AIDS, přestože z něj vznikl celosvětový průmysl v hodnotě mnoha miliard liber a média to denně opakovala jako fakt ve svých článcích a vysíláních, která děsila lidi kvůli AIDS a vyvolala dojem, že pozitivní test na HIV (viz. PCR testy na Covid) znamená rozsudek smrti“.
Souvislost s Covid pandemii – PCR testy
Icke dále spojuje tento mechanismus s pozdější „pandemii covidu“, kde se podle autora stejným způsobem zneužíval PCR test (jehož autorem byl právě Mullis) k vytváření iluze šířícího se viru bez splnění Kochových postulátů či jiných standardních vědeckých kritérií.
Širší kontext v knize
Icke používá příběh Karyho Mullise jako příklad, jak podle něj funguje „vědecká“ a mediální pyramida: předpoklad se opakuje tak často, až se stane „faktem“, přestože původní empirický důkaz chybí. Mullis sám označoval situaci kolem HIV za tragédii vědy, kde miliardy dolarů a lidské životy byly ovlivněny narativem postaveným na slabých základech.
Možná budete namítat, že znáte lidi nemocné na „AIDS“, kteří mu podlehli. A jste si tím jistí? Co když ty lidi zabil už samotný fakt, že jim byla diagnostikována „smrtelná nemoc“. Psychosomatika dokáže v tomto smyslu zapracovat a nemoc u člověk vytvoří. Další příčinou jsou farmaceutické léky na AIDS s vedlejšími účinky.
Pořád stejný scénář, jako za Covidu, nebo jiné „pandemie“. Mění se jen názvy.
Závěr článku
Příběh Karyho Mullise, který je prezentován v knize Davida Icka, slouží jako varování před slepou vírou v autority a oficiální narativy. Mullis, nositel Nobelovy ceny a vynálezce technologie, která byla zneužita a později stala základem testování „viru Covid“, strávil roky hledáním důkazu viru HIV, který podle něj nikdy nenašel.
Ať už s jeho závěry souhlasíte či nikoliv, jeho pátrání ukazuje důležitost kritického myšlení a požadavku na solidní vědecké důkazy – i když to znamená postavit se proti celému establishmentu.
Mimochodem, existenci HIV viru také zpochybnil sociolog, spisovatel a analytik vědeckých dezinformací Mgr. David Šubík:
