Zvykové právo (anglicky Common Law) představuje jeden z nejstarších a nejpřirozenějších právních systémů lidské společnosti. Na rozdíl od moderního statutárního práva (zákonů schválených parlamenty a vládami), které je smluvní a korporátní povahy, zvykové právo vychází z jednoduchého, avšak hlubokého principu: neubližovat druhým.
Jak píše David Icke ve své knize Tajný kult světové vlády: „Zvykové právo je založeno na jednoduché premise neubližovat. Neuznává trestné činy bez oběti, při nichž nedochází ke způsobení škody zatímco statutární právo ano.“
Tento princip je diametrálně odlišný od dnešního systému, kde se lidé stávají objekty tisíců nařízení, regulací a pokut i bez toho, že by způsobili jakékoli škody na majetku nebo poškození zdraví druhých lidí.
Common Law (Zvykové právo) vs. Statute Law (Statutární pravo)
Icke jasně rozlišuje oba systémy tyto práva:
„Statutární právo se vztahuje téměř na všechno. Kupodivu je to právo moře, které bylo na břeh vyneseno Kultem, aby převážilo nad právem pevniny, kterým je zvykové právo. Neměli na to právo, a jako vždy to udělali. Museli. Nemohli lidem vnutit svou vůli prostřednictvím zvykového práva, které se vztahuje pouze na neubližování. Statutární právo se vztahuje na všechny zákony chrlící se z vlád a jejich agentur, včetně totalitních zákonů a nařízení týkajících se ´covidu´. Klíčové je zdrůraznit, že statutarní právo je smluvní právo. Platí mezi smluvními korporacemi. Většina policistů to ani neví. I oni musí být držení v nevědomosti.“
Toto je klíčový bod celé teorie. Statutární právo (zákony, nařízení, vyhlášky) platí pouze tehdy, pokud člověk dobrovolně vstoupí do smluvního vztahu s korporací – státem, který je firma. Stát, policie, soudy a další instituce jsou podle Ickeho soukromými korporacemi, které hají zájmy eltit, a nikoliv zájmy lidu.
Icke píše: „Všechny instituce jsou soukromými korporacemi, a tím myslím vlády a jejich orgány, místní zastupitelstva, policii, soudy, armádu, státy USA, prostě všechno.“
Iluze korporátní osoby (anglicky strawman, česky slaměný panák)
Jedním z nejzajímavějších témat, které Icke rozebírá, je rozlišení mezi živým člověkem a jeho právní fikcí (slaměným panákem):
„Mé jméno podle zvykového práva je David Vaughan Icke. Název korporace vytvořené vládou v době mého narození se jmenuje ´pan David Vaughan Icke´ a obvykle se píše velkými písmeny jako PAN DAVID VAUGHAN ICKE. To nejsem já, živý, dýchající člověk. Jedná se o fiktivní právnickou osobu. Vtip spočívá v tom, abyste si mysleli, že David Vaughan Icke a PAN DAVID VAUGHAN ICKE jsou totéž. “
Tento „korporátní dvojník“ s jehož celé jméno je psáno velkými písmeny vzniká prostřednictvím rodného listu (birth certificate), který Icke přirovnává k obchodnímu rejstříku. Soudy, policie a úřady pak jednají výhradně s touto fiktivní entitou, nikoli s živým mužem či ženou. Pokud máte například diplomatický pas, tak v tomto pasu se vaše jméno píše s malými písmeny – jste živý člověk. Díky tomu užíváte „diplomatickou imunitu“, což ale není nic jiného než to, že je s vámi jednáno podle zvykového práva, což je privilegium, na které by měli mít všichni lidé nárok.
Poslanec Vlastimil Válek například využívá diplomatický pas k tomu, aby jej nekontrolovali na letišti, vyhnul se daním a jiným kontrolám vztahující se na korporátní otroky. V tomto videu se o tom mluví od minuty 0:40:
Řád maltézských rytířů používá diplomatické pasy například na to, aby je nikdo nekontroloval na letišti a mohli přenášet obří sumy v hotovosti mezi státy, za což by běžnému korporátnímu otroku hrozilo, že mu celou hotovost na letišti zabaví. V tomto videu se o tom mluví v čase od 13:30:
Za éry Covidu použivali politici diplomatické pasy, takže je nikdo nekontroloval jestli jsou očkovaní, testování, mají roušku, nebo dodržují jiná „pandemická“ opatření. Prostě s diplomatickým pasem byli živí lidé na které se korporátní právo nevztahuje.
Icke také říká, že soudy se nevztahují na živé lidi, ale na právnické osoby:
„Když vás policie obviní a postaví před soud, stíhá právnickou osobu, a ne živého, dýchajícího muže nebo ženu. Musí vás obelstít, abyste se identifikovali jako korporátní subjekt a uzavřeli s nimi smlouvu. Jinak nemají žádnou pravomoc.“
Například se vás snaží obelstít tím, že když se nenecháte naočkovat, tak tím „ubližujete druhým“ a svou existencí „pácháte trestný čin“.
Jak se bránit?
Icke nabízí praktické radu, jak se vyhnout pastem smluvního práva:
- Neuznávat se za korporátní osobu (trvat na tom, že jste živý člověk).
- Jasně deklarovat: „neuzavírám s vámi smlouvu, nemám s vámi kontrakt, já vás neznám“
- Používat jazyk zvykového práva namísto legalese (právnické hantýrky). Když se vás policista zeptá „souhlasíte, rozumíte“ tak odpovíte: „nesouhlasím, nerozumím“
Icke poukazuje na to, že tady máme dva systémy s dvěma rodnými listy (korporátní a zvykový), přičemž on sám má rodný list podle zvykového práva: „Jako živý člověk mám rodný list podle zvykového práva, který je zdarma k dispozici na stránkách commonlawcourt.com.“
Většina lidí má však rodný list vedený u korporace státu, kdy jsou aktivum – lidský zdroj příjmů, nebo také otrok. Vaš rodný list je ve skutečnosti akciový list, který vlastní stát (korporace).
Proč je to důležité dnes?
Icke varuje, že celý systém statutárního práva slouží k postupnému omezování svobody prostřednictvím smluv, nařízení a psychologických triků. Pandemická opatření, povinnosti jako například dokazování původu peněz, regulace a další „zákony“ jsou podle něj příkladem, jak se vládnoucí korporace snaží rozšířit svou pravomoc nad živými lidmi.
Zvykové právo tak představuje návrat k přirozené svobodě – právo žít svobodně pokud skutečně neubližujete druhým a bez nutnosti neustále uzavírat smlouvy s korporátním státem. V době rostoucí centralizace moci a korporátního ovládání společnosti může porozumění rozdílu mezi těmito dvěma právními systémy představovat jeden z klíčů k zachování osobní suverenity.
Jak shrnuje David Icke: „Zvykové právo říká neubližuj, a to se týká fyzické újmy, finanční újmy atd.“ Současně vyzval k vytvořeni systému nekorporatních strážníků, kteří se budou řídit zvykovým právem a nebudou brát provize za nahánění domělých „pachatelů“ podle korporatního práva.
„Čas pasivity tváří v tvář fašismu skončil. Nás je mnoho, jich je málo a musíme toho maximálně vyžít, než nám žádná svoboda nezbude a naše děti a vnuci boudou čeliti pokračující totalitní noční můře. No tak, lidi – je čas!“, vyzývá lidstvo Icke.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Facebook komentáře