Občanská neposlušnost podle Henryho Davida Thoreaua. Inspiratívní pohled na podstatu demokracie

Mik Herman.

Esej Henry Davida Thoreaua z roku 1849 je ve své přímosti zajímavým a inspiratívním pohledem na podstatu demokracie jako takové. Henry David Thoreau (1817-1862) ji napsal pod názvem Občanská neposlušnost (Civil Disobedience) a inspiroval tímto dílem dokonce i Lva Nikolajeviče Tolstého, Martina Luthera Kinga. Thoreauovy myšlenky se staly základem filosofie nenásilí M. K. Gándhího.

Později se občanská neposlušnost stala nástrojem protestních hnutí, např. mírové hnutí proti válce ve Vietnamu v 60. letech v USA ale i v dnešní době narůstající hnutí proti Wall Street, které se na podzim 2011 během několika týdnů rozšířilo z New Yorku do několika set měst USA, Kanady i světa.

Thoreau v eseji vysvětluje svůj pohled na chování jednotlivce ve společnosti. Chápe lidské svědomí jako nejvyšší mravní sílu a moc, která, když je v rozporu s vládnoucí výkonnou mocí, se musí ozvat hlasitě a zřetelně. “Mou povinností je v každém případě dbát na to, abych se nepropůjčil bezpráví, které odsuzuji.” říká ve své eseji. Své úvahy začíná větou hodnou liberála: “Ta vláda je nejlepší, která vládne nejméně.” Následuje výčet argumentů proti silnému státu, který není zárukou toho, že zákony budou moudré a budou respektovat právo občanů na spokojený život. V kontexu je třeba také připomenout, že esej je ovlivněná kritikou otrokářství a války s Mexikem, dvou velkých společenských problémů v době, kdy Thoreau žil a se kterými bytostně nesouhlasil. Proto také vyzývá, že nejrozumnější věc, kterou člověk může udělat, je neodvést státu ani dolar. Thoreau ale zdaleka nebyl prvním, kdo z politických a morálních důvodů odmítl platit daně – už o dvě stě let dříve bojkotoval svou vládu Angličan John Fountaine.

Thoreau jde ale dál a poukazuje na své vlastní příklady občanské neposlušnosti.
Odmítl například zaplatit daň z hlavy, kvůli nesouhlasům s politikou vlády a dokonce šel za to do vězení. Zastával názor, že člověk nemůže být nucený být členem žádné státní ani náboženské společnosti, do které se sám nepřihlásil. Pokud občan si nepřeje, aby peníze z jeho daní byly používány na šíření zla a válek, mělo by to být respektováno, jinak je jeho povinností daně státu nedávat. Svoje názory rozvíjí především v knize Walden, ve které popisuje jak sám a bez cizí pomoci žil v lese u rybníka, na okraji města Concord v Massachusetts, aniž by po někom něco chtěl. V knize vyslovuje na svou dobu revoluční názor, aby příroda byla vždy vlastněna kolektivně a chráněna.

Thoreau uznává pokrok, jako hybnou sílu, která pozitivně mění společnost a která je postavena nad jedince.

Přesto samotnou demokracii, ke které došla americká společnost, nepovažuje za ideální řešení a hledá jiný model neboť jak sám říká: “Skutečně svobodný a osvícený stát nebude nikdy existovat, dokud stát neuzná jednotlivce jako vyšší a nezávislou moc, v níž jeho vlastní moc a autorita má svůj původ, a podle toho s ním nebude jednat.“

Přesto Thoreau uznává jedinečnost Americké vlády i ústavy, ale zároveň tvrdí, že by lidé s nimi neměli souhlasit jak slovy tak činy, pokud jejich naplňování v praxi jsou proti kvalitě života většiny. Je třeba také říct, že se distancuje od anarchistů, nepřeje si konec vlády, ale okamžité nastolení lepší vlády. Tím posouvá svoje názory poněkud do oblasti utopie, protože si neuvědomil, že nemůže být nastolena lepší vláda, pokud není lepší společnost.

Dnes chápeme občanskou neposlušnost jako systematické vyhýbání se nařízením vládnoucí garnitury, která nenaplňuje občanské představy o chodu společnosti.
Právo na občanskou neposlušnost (resp. právo na odpor) upravuje Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky – konkrétně článek 23 Listiny základních práv a svobod, v němž je zakotven občanský princip ochrany práv a svobod proti jejich porušování ze strany státní moci. Tento článek listiny ustanovuje, že občané se svých základních práv mohou dovolat přímo, pokud tato jsou bezprostředně ohrožena, a není možno se jich dovolat zákonnou cestou.

Legitimní prostředky občanské neposlušnosti jsou například: účast (či naopak neúčast) na určitých shromážděních, vyjadřování (či nevyjadřování) se k určitým tématům, odmítnutí emigrace, odmítnutí amnestie (tedy trvání na řádném dokončení trestního řízení), odmítnutí pracovat (např. prostřednictvím stávky), paralyzování řízení lpěním na byrokratických detailech, zesměšňování různých symbolů, neuposlechnutí výzvy orgánu statní moci (např. policisty), provokativní (z pohledu autorit) chování či vyjádření neloajality.

Zdroj a pokračování na citarna.cz

Pokud se vám moje články líbí, tak zvažte prosím podporu ve formě daru. Děkuji! Podpořit VIP Noviny.