V červnu 1971, na vrcholu vietnamské války, americký vládní vojenský analytik z Rand Corporation a vedoucí výzkumný pracovník na Massachusetts Institute of Technology, Dr. Daniel Ellsberg, zveřejnil pro New York Times a Washington Post to, co se stal známým jako „Pentagon Papers“. Jednalo se o 47 svazků důvěrných záznamů obsahujících asi 7000 stran tajných vládních zpráv, které dokumentovaly zapojení USA do „špinavých triků“ a nezákonných akcí za předsednictví Trumana, Eisenhowera, Kennedyho, Johnsona a Nixona.
Dokumenty prokazovaly, že po sobě jdoucí američtí prezidenti lhali americkému lidu o tom, že byly organizovány falešné vlajky, šířeny „falešné zprávy“ a byly vydávany falešné příběhy po sobě jdoucími ministry obrany. Jak napsal redaktor New York Times, „Johnsonova administrativa systematicky lhala nejen veřejnosti, ale také Kongresu o předmětu transcendentálního národního zájmu“.
Racionální důsledky Pentagon Papers tehdejšímu prezidentu Richardu Nixonovi stručně formuloval jeho šéf štábu H. R. Haldeman. Závěrem bylo, že prostřednictvím takového zveřejnění by americký lid měl pocit, že „Nemůžete věřit vládě; nemůžete věřit tomu, co říkají; a nemůže se spolehnout na jejich úsudek; … protože by tím pádem těžce utrpěla absolutní neomylnost prezidentů, která byla v tehdejší Americe akceptována, protože by se ukázalo, že … prezident se může mýlit.“
Hned nato Nixon požádal o soudní příkaz, který by zabránil dalšímu zveřejnění, ale prohrál spor u Nejvyššího soudu USA, který rozhodl poměrem 6:3, že zveřejnění bylo legální, protože svoboda tisku je jedním z „moderních pilířů“ Práva Prvního Dodatku.
Zpětně si uvědomujeme, že Dr. Ellsberg jednal eticky a prokázal nezbytnou službu americkému lidu tím, že odhalil zločiny, které byly páchány jménem USA, ale byly zakrývány nebo popírány po sobě jdoucími vládami. Dr. Ellsberg, když se dne 28. června 1971 vzdal okresnímu soudu Spojených států pro okres Massachusetts, tak řekl: „Cítil jsem, že jako americký občan, jako odpovědný občan, již nemohu dále spolupracovat na zatajování těchto informací před americkou veřejností. . Udělal jsem to jasně na vlastní nebezpečí a jsem připraven příjmout všechny důsledky tohoto rozhodnutí. Jak jsem já sám napsal v knize o vládních tajemstvích, mlčenlivost umožňuje páchání zločinu a usnadňuje negacionismus.
Ellsberg byl následně obžalován podle zastaralého zákona o špionáži (1917, přijatého po vstupu USA do první světové války) na základě obvinění ze špionáže, krádeže a spiknutí, což mohlo znamenat 115 let vězení. Během svého soudního procesu v roce 1973 se Ellsberg pokusil vysvětlit své činy, a to tak, že dokumenty byly nezákonně utajovány, protože nebyly chráněny před nepřítelem, ale před americkou veřejností. Soud však tento argument označil za „irelevantní“ a Ellsberg byl umlčen dříve, než mohl začít.
V roce 2014 Ellsberg v The Guardian napsal, že jeho „naštvaný právník“ řekl, že „nikdy neslyšel o případu, kdy by obžalovanému nebylo dovoleno sdělit porotě, proč udělal to, co udělal.“ Soudce odpověděl: „No, už jsme slyšely dost.“ A tak to bylo s každým dalším obviněným, které přednesl oznamovatel“. Nicméně Ellsbergův právník Charles Nesson, který byl hardvardským profesorem, úspěšně prokázal, že došlo k nezákonným vládním odposlechům a že obžaloba má proto neopravněné důkazy. Soud trval čtyři měsíce a skončil zrušením všech obvinění. Dr. Ellsberg se stal nejslavnějším informátorem v historii USA a někteří lidé pochopili, že existují nezbytné limity pro utajení a pro to, co vlády mohou dělat. Informátoři nebyli ani zdaleka zrádci, ale byli občany se svědomím a občanskou odpovědností, skutečnými obránci lidských práv.
Kdo dnes čte Pentagon Papers, může mít pocit „déjà vu“ – ale když si přečtete 50 lety staré zprávy, zažijete z vládních představitelů zklamání, pak smutek a pak hněv. Vaše idealizace vlády v rámci právního státu, vlády oddané blahu amerického lidu, oddané budování spravedlivého světa, se vám zhroutí. Ať se vám to líbí nebo ne, budete se muset smířit s tím, že osoby, kterým jste doposud věřili, zklamaly vás i celou Ameriku.
Válka ve Vietnamu nebyla „občanská válka“, ale jasná agrese Spojených států proti lidu Vietnamu, nikoli pro jejich nebo naše blaho, ale pro uspokojení ideologů z amerických zájmových skupin, vojensko-průmyslovém komplexu, jež odsoudil Eisenhower v roce 1961, a těch, kteří si vymysleli teorii „domina“. Lži a falešné vlajky byly všude v médiích a mnoho američanů ze střední a vysoké školy se dobrovolně přihlásilo do boje za „demokracii“ ve Vietnamu. Mnoho z nich bylo zabito. Vzdali se svých životů nikoli pro „demokracii“ nebo „spravedlnost“, ale pro geopolitické iluze některých megalomanů a „intelektuálů“ ve Washingtonu se špatnými úmysly. Připomeňme si citát připisovaný Samuelu Johnsonovi „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“ (1791).
V roce 2017 vydala společnost 20th Century FOX historické drama The Post (Akta Pentagon: Skrytá válka) v režii Stevena Spielberga, které se zaměřuje na roli, kterou sehrál Washington Post při obhajobě svobody tisku a práva amerického lidu vědět, co se děje ménem USA. Dialogy mezi skutečnými postavami stojí za to si poslechnout. Meryl Streep ztvárnila vydavatelku Washington Post Katharine Grahamovou a Tom Hanks sehrál výkonného redaktorat Bena Bradleeho.
Nyní pojďme rychle vpřed k „Pouštní bouři“ a válce proti Iráku kvůli jeho invazi do Kuvajtu v roce 1990, uvězněním Saddáma Husajna americkými úředníky, propagandistickým lžím používaným k přesvědčení amerického lidu, že Saddám byl další Hitler (mimichodem o kom dnes tvrdí, že je Putler?). Vzpomeňte si na začátek bombardování Jugoslávie NATO v roce 1999, záměrné přehánění etnických čistek v Kosovu a přežitky praktikované po válce, aby tuto válku zpětně ospravedlnili. Změňte jména a místa a máme podobné scénáře vládního pochybení, utajování, zastírání, falešných vlajek, falešných vyprávění a příběhů o zvěrstvech jako v Pentagon Papers. Můžeme dnes sledovat pokračující informační válku, jejímž cílem je ospravedlnit nárok USA na světovou hegemonii – jak se to snaží ospravedlnit v očích amerického lidu, aby se zdálo přijatelné, že to, co vláda USA říká, je pravda a že to, co dělá, je spravedlivé.
Důkazy jsou po celém internetu a v odborných knihách. Jen je potřeba otevřít oči, číst a diskutovat s přáteli. Nejprve však musíme shodit klapky z očí a přijmout to, co americký lid přijal v roce 1971, že vláda Spojených států systematicky lže. Podobné scénáře jsme viděli ohledně jejich válek v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi (2011), Sýrii (probíhá), dále pokud jde o události na Majdanu v roce 2014, na Krymu a Donbasu, a v zástupné válce USA/NATO na Ukrajině od roku 2022. Plaveme v oceánu oficiálních lží. Nejvíce zjevné je zapojení USA do vyhození ropovodů Nordstream a jejich popírání, že to neudělali.
Nyní přejděte zpět k oficiální manipulaci s veřejným míněním odhalené v Pentagon Papers. Proč jsme se z těchto odhalení nic nenaučili? A po do očí bijících lžích, které nám naše vlády řekly o Saddámu Husajnovi a jeho zbraních hromadného ničení, po trapném lhaní před Radou bezpečnosti OSN, po odhalení válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Iráku a Afghánistánu skrze Wikileaks, jak můžeme věřit čemukoli, co nám říká ministerstvo zahraničí nebo Pentagon?
Čím to je, že mnoho Američanů stále chce věřit neuvěřitelným popřením ministerstva zahraničí a Pentagonu, pokud jde o Nordstream? Čím to je, že mainstreamová média dnes již nejsou hlídacím psem, ale fungují jako nástroj pro vládní propagandu, nebo ještě hůř, když se média stávají útočným psem, který zastrašuje a cenzuruje ty, kdo nesouhlasí s oficiálním vyprávěním? Co se stalo s New York Times, Washington Post a většinou „kvalitního tisku“ za posledních 50 let? Zdá se, že pouze americká vláda se poučila z Pentagon Papers, přizpůsobila se, aby lépe kontrolovala riziko prozrazení, lépe zastírala zločiny a naučila se, jak udržet mainstreamová média na vodítku, takže když prominentní profesor Kolumbijské univerzity a poradce čtyř generálních tajemníků OSN, Jeffrey Sachs, nesouhlasí s oficiální linií, je označen za dezinformátora za to, že řekl jasnou věc – že za vyhozením Nordstreamu stály USA. I přestože odhalení dokumentů Pentagon Papers má obrovský a naléhavý význam pro naše vnímání války na Ukrajině, americká vláda určuje takt a ti, kteří nechtějí tančit jak ona píská, jsou ignorováni, očerňováni a zesměšňováni.
Daniel Ellsberg byl a je na správné straně historie a zdravého rozumu, když nám připomíná, že navzdory veškerému řízení vlády USA skrze příběhy platí: „Prohraná válka je stejně zisková jako ta vítězná“… Je to starý latinský slogan, Cui Bono, kdo z toho má prospěch?…USA nejsou evropským národem a v Evropské unii nemají žádnou zvláštní roli. Ale v NATO – jak říká mafie Cosa Nostra, naše věc – NATO do značné míry ovláddají a NATO jim dává záminku a důvod, proč nyní můžou prodat obrovské množství zbraní zemím bývalé Varšavské smlouvy…Rusko je proto nepostradatelným nepřítelem.
Dnes více než kdy jindy potřebujeme svobodný tisk, ale nemáme ho. Potřebujeme investigativní novináře, jako je například Seymour Hersh, ale jde o téměř vyhynulý druh. Potřebujeme energická alternativní média, která nám poskytují informace, které „kvalitní tisk“ potlačuje. Potřebujeme akademiky s odvahou a intelektuální poctivostí, jako jsou profesoři Nils Melzer, John Mearsheimer, Jeffrey Sachs, Richard Falk, kteří akceptují fakt, že musí zaplatit cenu za svůj závazek k pravdě a právnímu státu. Potřebujeme informátory, kteří přesně vědí, co se stalo s bombardováním portubí Nordstream. Mlčení v takových případech není čestné. Znamená to krytí teroristických aktivit.
Potřebujeme dokumenty a hollywoodské filmy, které budou vzdělávat širokou veřejnost o tom, co se dnes děje a jak to ovlivní budoucnost nejen Američanů, ale i zbytku světa. Potřebujeme nové filmové trháky na 20th Century Fox, jako je The Post, s příběhy o lžích a zakrývání předválečného období v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii a na Ukrajině. Potřebujeme seriózní dokumenty o programu „mimořádného vydávání“, o mučení v Abú Ghrajbu a na Guantánamu, o bombardování ropovodů Nordstream. Kdo se představí v rolích George W. Bushe, Baraka Obamy, Donalda Trumpa, Joe Bidena, Antonyho Blinkena a Victorie Nulandové? Kdo ztvární role Juliana Assange, Edwarda Snowdena, Chelsea Manningové, Jeffreyho Sterlinga, Johna Kiriakoua? Film by neměl být natočen s jednoduchým binárním dějem – dobro versus zlo. Měl by být natočen se všemi složitostmi, kde jsou vyvážené různé zájmy, jako například, že objasňí krizi svědomí vládních úředníků, kteří obětují pravdu ve prospěch, „vlastenectví“, kteří si myslí „moje země dělá dobro nebo zlo“ a kteří nejsou schopni pochopit že dlouhodobé vlastenectví vyžaduje pravdu a moudrost. Takový film by měl také zviditelnit existenciální strach informátorů, kteří podstupují obrovské osobní riziko – protože musí, protože je svědomí nutí jednat.
Mezi ponaučením, které se stále musíme naučit, je to, že protože všechny vlády lžou, některé více, některé méně, musíme požadovat transparentnost a odpovědnost od všech našich volených úředníků a institucí. I tehdy musíme pěstovat zdravou skepsi k tomu, co čteme v médiích. Víme, že nám bylo lháno již dříve a musíme počítat s tím, že nám bude lháno i v budoucnu. Dlužíme sobě i naší civilizaci, abychom byli ve střehu ohledně korupce některých institucí a všeobecné ztráty důvěry v důsledku porušování zásad právního státu. Potřebujeme více informátorů, ne méně. Potřebujeme také zákon na ochranu informátorů, aby již nebyli vystaveni pronásledování a krutému zacházení. Musíme mít odvahu pochopit, že stejné síly, které nám přinesly katastrofy ve Vietnamu a Afghánistánu, nám pravděpodobně přinesou další katastrofy na Ukrajině a jinde. Musíme se naučit akceptovat, že unipolární svět je dinosaurus a že přežití lidstva vyžaduje kompromis, rozumnou dohodu založenou na Chartě OSN, a podpořenou smyslem pro bratrství a mezinárodní solidaritu.
Pentagon Papers nám vysvětluje, že všechny války, které vedly USA byly již několik let dopředu naplánovány a čekalo se pouze na vhodnou záminku k válce proti jinému státu. Stát, který prohlašuje „chyťte teroristu“ je tím největším světovým teroristou. Ve filmu Akta Pentagon se dozvíte, jak USA lžou celému světu, aby obhájily své válečné snahy. Film jsem vám jako dárek nahrál na náš Oddysee kanál. Pusťte si jej přes prohlížeč Internet Explorer, aby vám šel zvuk.
Překlad a redakčně upravil: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: counterpunch.com
