Téměř ve všech kulturách světa najdeme lidi s fascinujícími životními příběhy, kteří se rozhodli žít jinak, v různorodých komunitách nebo osamoceně. Tyto příběhy ztělesňují bohaté dědictví mužů a žen od starověku až po moderní dobu, kteří se snažili ulehčit svou existenci tím, že se hlásili k morálním hodnotám a dokazovali, že lidé jsou víc než jen fyzická hmota. Můžeme jim říkat poustevníci, svatí lidé nebo moderní lidé, ale jedna věc je jasná, příběhy poustevníků mají inspirovat a zobrazovat alternativní vizi lidského života, plného smysluplného obsahu.
Od počátku věků má společnost struktury založené na hierarchii a akumulaci moci a bohatství. Korupce a nespravedlnost postihly příliš mnoho jejích členů a někteří se odmítli této scénografie zúčastnit. Jejich rozhodnutí? – Žít v ústraní.
Poustevníci byli první, kdo přistoupil k tak extrémnímu životnímu stylu, ale myšlenka žít mimo síť s malými prostředky se začala vracet k životu před několika desítkami let. Mnoho lidí se rozhodlo žít v míru s planetou, v izolovaných oblastech, uvnitř malé komunity nebo jen sami někde na vrcholu hory. V této volbě našli smysl, lepší existenci a šťastnější život. Někteří se stávají poustevníky z náboženských důvodů, jiní se rozhodnou takto žít jako protest proti společnosti. Bez ohledu na důvody, náboženské či světské, hledali poustevníci cestu ze společnosti a její bídy.
Zdá se, že jejich příběhy jsou dnes aktuální více než kdy jindy. Současná společnost trpí nadměrnou spotřebou, znečištěním a plýtváním a ztrácí osobní spojení s přírodou. V dávných dobách si lidé předávali příběhy o lidech, kteří se proslavili svým životním stylem. Ne přepychovým, ale poustevnickým a nezávislým, řídicím se osobními duchovními hodnotami. Příklady úspěšných komunit, které žili paralelním životem, byly křesťanské mnišské řády a v poslední době komunity jako Amishové v USA. Tento model samozřejmě vyvolává mnoho etických otázek. Pokud člověk rozpozná chyby ve společnosti, má se stáhnout do ústraní, nebo by se měl snažit je napravit? Pravdou je, že to má více než jednu odpověď a ve skutečnosti je odpověď silně spojena se sociálním, politickým, kulturním a ekonomickým kontextem.
Životní styl poustevníků
Slovo poustevník pochází z řeckého „eremos“ a označuje pusté místo bez lidí, tedy stav samoty. V dávných dobách byli poustevníci zbožní jedinci, kteří hledali dočasnou nebo trvalou samotu na divokých místech. Poustevníci existovali ve všech hlavních civilizacích a jejich místo pro modlení nebo meditaci je známé jako poustevna.
Raní křesťané byli první, kdo si zvolil asketický život před pohodlím a sociálním jistotám. Většina z nich prodá svůj majetek a rozdá své jmění chudým a odejde do divočiny. Čím méně toho člověk má, tím snáze přeruší pouta s hmotným světem a osvobodí se prostřednictvím osvícení. Křesťané uprchli do pouště, aby hledali místa bez pronásledování a sociálních norem a žili nezávisle. Hlavním účelem tohoto životního stylu byla modlitba a duchovní povznesení. Někteří poustevníci nejen že žili v izolaci, ale také se postili, jedli méně a jen to, co kolem sebe našli nebo vypěstovali. Poustevníci se stali vzorem svatosti pro ostatní křesťany a izolace byla vnímána jako radost. Pokud se shromáždili v malé komunitě, všichni členové sdíleli stejné hodnoty a našli by štěstí v tom, že jsou spolu jako bratři a sestry.
Ačkoli se nám tyto příklady mohou zdát vzdálené, myšlenka odejít hledat něco uvnitř nás samých je velmi aktuální. Sebeizolace jako způsob života, alternativní farmáři a eko stoupenci se stahují na odlehlá místa a budují si vlastní ráje. Dodržují jednoduchá pravidla, živí se tím, co chovají, a omezují kontakt s lidmi, společností a jejím hlukem. Sociální sítě také sdílejí mnoho příběhů lidí, kteří cestují po světě a hledají autenticitu a smysl. Žijí s málem, nehledají pohodlí a svou existenci zakládají na prožívání, nikoli na hromadění. Přesto většina z nich přiznává, že se systému nemohou vyhýbat navždy a vidí toto období jako přechodné vedoucí k naplňujícímu účelu a hledání opravdové vášně, práce nebo místa, kam zapadnout.
Slavní poustevníci světa
Svatý Pavel z Théb (226-341 př. n. l.), široce známý jako „první poustevník“, neopustil město svého narození kvůli touze po samotě, ale spíše proto, aby unikl před pomstou svého bratra a křesťanským pronásledováním. Stal se poustevníkem, žil v jeskyni a jedl chléb, který mu přinesl havran. Kvůli jeho důvodům, proč vstoupil do tohoto života, však byla vize duchovních motivů poustevníků někdy zpochybňována.
Simeon Stylites je autentickým příkladem poustevníka, který žil během byzantského věku poblíž Aleppa v Sýrii. Žil 37 let na malé plošině na vrcholu sloupu a později inspiroval další lidi, aby následovali jeho příkladu. Po přečtení Blahoslavenství se ve 13 letech oddal Bohu. Simeon praktikoval extrémní askezi: po celou dobu se na 1,5 roku zavřel do chýše, žil v malé jeskyni na Simeonově hoře a nakonec postavil plošinu na sloupu a tam žil po zbytek svého života. Simeon se stal velmi slavným a lidé za ním chodili pro radu, protože jeho přežití v chatě považovali za zázrak.
Antonín Veliký (251 – 356 n. l., také známý jako Otec všech mnichů, odešel do pustiny (asi 270 n. l.), což je rozhodnutí, které jen posílilo jeho věhlas. Nejslavnější epizodou jeho poustevnického života je pobyt v egyptské poušti, kde byl pokoušen ďáblem. Tato scéna inspirovala mnoho ztvárnění ve výtvarném umění a literatuře.
Ne všichni poustevníci si však svobodně volí asketický život. Robinson Crusoe si nezvolil samotu, ale rozhodně je jednou z nejoblíbenějších postav novodobých poustevníků. Byl nucen zažít samotu a nakonec našel svou víru, když byl izolován na ostrově.
V moderním světě existuje několik příkladů lidí, kteří se z různých důvodů stahují ze společenského života a zažívají osamělý životní styl.
Japonští Hikikomori jsou dobře známí svým dobrovolným uvězněním, stavem izolace většinou ve svých pokojích. V důsledku tlaku vnějšího světa se rozhodli neúčastnit se společenských událostí. Zpočátku se zdají být nešťastní, postupně ztrácejí své přátele a stávají se nejistými a stydlivými. Nakonec se tito novodobí poustevníci schovají do izolace svých ložnic.
Známým poustevníkem moderní doby je novinář Brendon Grimshaw, který v letech 1962 až 2012 vlastnil ostrov v Indickém oceánu. Přestěhoval se na ostrov z Velké Británie a žil izolovaně až do své smrti. Grimshaw znovu zalesnil ostrov, vybudoval 4,8 kilometru přírodních stezek a podařilo se mu udělat z ostrova Moyenne národní park.
Význam být poustevníkem dnes
Z moudrosti našich předků se učíme, že našli význam ve svých rozhodnutích a někteří z nich dokonce dosáhli stavu svatosti, která křesťanskou církev předurčila k tomu, aby ji později kanonizovala. Ale dnes už náboženství není středem naší existence a náš obecný životní styl je složitější než kdy jindy, extrémně náročný a stresující. Jak ukazuje populace Hikikomori, tlak takového života předurčil mladé lidi k omezení kontaktu s ostatními lidmi a společností obecně. Není to nemoc, ale možná reakce na agresivní způsob života. Technologie samozřejmě usnadňují mnoho věcí a přinášejí svět k nám, takže opouštět své hnízdo není tolik potřebné.
Po vzoru hippies začali lidé cestovat po planetě a hledat nedotčená místa a autentické životní zkušenosti. Dnes je nomádský životní styl populárnější než kdy jindy, lidé ze všech koutů Země si sbalí pár nezbytných věcí a jdou pěšky nebo řídí dodávku při hledání svobody, klidu a smysluplné sociální interakce. Zdá se, že už nepotřebujeme být uprostřed davu, ale hledáme partu lidí, se kterými můžeme sdílet své zájmy, nápady a podobné hodnoty. Nová generace se také více zabývají zdravím planety, ekologií a tím, jak znečištění a stres ovlivňují kvalitu našeho života. Rozhodnutí žít dnes jako poustevník v odlehlých oblastech Aljašky (například) svým způsobem ukazuje spalující touhu objevit pravdu. Tato podobnost s dávnými poustevníky potvrzuje, že tam venku musí být pravda, která dá smysl našemu životu na Zemi a umožní nám jít vpřed. Tato pravda je osobní a jedinečná pro každého z nás a nakonec nám pomůže se rozhodnout, kterou cestou je nejlepší jít, abychom se stali lepšími, šťastnějšími a naplněnými jednotlivci.
Překlad: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: different-level.com
