Ve světě, kde je čas jedním z nejcennějších zdrojů, se stále častěji setkáváme s fenoménem „small talku“ – krátkými, často povrchními rozhovory o nepodstatných tématech, jako je počasí, drby nebo banální novinky. Ačkoliv může small talk sloužit jako nástroj sociální interakce, jeho nadměrné využívání nás může připravit o čas, energii a příležitost k hlubším, nebo transakčním rozhovorům. Tento článek zkoumá, proč mluvení o nepodstatných věcech může být kontraproduktivní a jak najít rovnováhu mezi zdvořilostí a smysluplnou komunikací.
Co je small talk a proč ho používáme?
„Small talk je krátká, nezávazná konverzace, která k nám přišla začátkem 90. let z Ameriky. Můžeš ji použít kdekoliv, kde zrovna narazíš na známého či neznámého člověka. Jejím úkolem je prolomit ledy. Využívá se samozřejmě i v obchodním světě. Než se na schůzce přejde přímo na věc, prohodí se pár vět o nějakém krátkém tématu, aby se navodila ta správná nálada. Je to taková předehra, která umí správně uvolnit atmosféru a udá tón následující komunikaci“, píše Tereza Straková na webu Pražský Bar Camp.
Small talk je lehká konverzace, která se obvykle točí kolem neutrálních a bezpečných témat. Při small talku by se měl člověk vyhnout tématům jako jsou osobní finance, nebo politika – i když ne každý to dodržuje. Jeho hlavním účelem je prolomit ledy, vyplnit ticho nebo udržet sociální interakci bez nutnosti zacházet do osobních či kontroverzních otázek. Například na pracovní schůzce můžeme začít otázkou „Jaké bylo dnes ráno?“ nebo na společenské události zvolit klasické „Už jste tady někdy byli?“ nebo typický Angličan „To je ale dneska krásné počasí, není-liž pravda“.
Tento typ komunikace má ve společnosti své místo – pomáhá navázat prvotní kontakt, zmírnit napětí a vytvořit příjemnou atmosféru. Problém nastává, když se small talk stane v našem životě dominantní formou komunikace, která nám brání věnovat se hlubším a smysluplnějším rozhovorům.
Moje zkušenost s američanem
Jak jsem psal, tak Small Talk vynalezli v Americe. Když jsem byl na Svatojakubské pouti, tak jsem měl možnost potkat jednoho Američana, mladého kluka, který pořád u stolu mluvil, neusále jako kolomlýnek a snažil se u toho vypadat nadšeně a zábavně. Já jsem však pozoroval, že mluvil neustále proto, že o sobě pochyboval. Kdyby přestal mluvit, tak by se nejspíš cítil nejistě a divně. Později, když jsem měl možnost s ním kousek putovat pouti, tak jsme se na toto téma dokonce začali bavit, poté, co jsem ho přerušil a upozornil ho na jeho bezduchou mluvu.
Řekl mi, že v USA je absolutně tabu, když někdo sedí u stolu a delší dobu nemluví, obzvláště když jste mezi neznámými lidmi – což je v USA běžné, když se tam lidé neustále kvůli práci stěhují z místa na místo. Řekl, že lidé si vás okamžitě zaškatulkují jako nějakého podivína a špatného člověka, když nic neříkáte a pak už obvykle nedostanete šanci lidi přesvědčit, že jste ve své podstatě dobrý člověk. Z toho vyplývá, že Američané používají Small Talk a povrchní konverzace neustále, aby se mezi ostatními necítili divně. Tento typ konverzace však postrádá hloubku a účel.
Ztráta času a energie
Small talk vyžaduje zapojení mentální energie. I když se zdá nenáročný, neustálé přemýšlení o tom, co říct, aby konverzace nepůsobila trapně a nestála řeč, může být vyčerpávající. Například introverti často popisují small talk jako emocionálně vyčerpávající, protože preferují hlubší a smysluplné interakce. Extroverti sice mohou small talk zvládat lépe, ale i oni mohou pociťovat frustraci, pokud se konverzace nikam neposouvá.
Já osobně dávám přednost transakčním konverzacím a nejsem zcela jistě sám. Typickým příkladem transakčního komunikátora, je současný americký prezident Donald Trump. Ten pokud s ním nekomunikujete o obchodě, nebo tématu, které zlepší životy všech lidí, tak se s vámi nemá o čem bavit. Prázdné řeči s vámi vést rozhodně nebude, protože si váží svého času – vím to, protože jsem četl všechny jeho knihy.
Zajímavý je také pohled investora Ondřeje Koběrského, který ve svém videu ( v čase 4:30) mluví o Small Talku jako o ztrátě času:
Obecně lze tedy říct, že z pohledu osobního rozvoje a úspěšných lidí je Small Talk nešvarem, který vede ke ztrátě energie a času, který by mohl být využít na budování lepšího života pro sebe a svou rodinu. Úspěšní lidé nebudou s vámi ztrácet čas povrchní komunikaci, klábosením o drbech, nebo poslouchání vašich nářků nad nepřízní osudu, když sami nemáte vůli něco se svým životem dělat.
Omezení hlubšího spojení
Dalším problémem je, že small talk často brání navázání hlubšího vztahu. Když se omezíme na povrchní témata, ztrácíme příležitost poznat druhou osobu na hlubší úrovni – její hodnoty, zájmy nebo příběhy. Například místo otázky „Jaké je dneska počasí?“ bychom mohli zvolit „Co tě v poslední době inspirovalo?“. Druhá otázka otevírá prostor pro smysluplnou odpověď, která může vést k zajímavější a obohacující konverzaci.
Sociální antropoložka Dr. Gillian Sandstrom z University of Essex ve své studii z roku 2022 zdůraznila, že hlubší rozhovory vedou k větší spokojenosti a pocitu sounáležitosti. Naopak lidé, kteří se omezují na small talk, často pociťují osamělost, protože jejich interakce jsou často povrchní.
Small talk v pracovním prostředí
Na pracovišti může být small talk obzvlášť problematický. I když může pomoci budovat základní vztahy mezi kolegy, přílišná zaměřenost na nepodstatné věci může odvádět pozornost od klíčových úkolů. Například pětiminutový rozhovor o víkendových plánech před každou schůzkou může v pracovním týdnu představovat dvacet pět minut, které by tým mohl věnovat řešení pracovních problémů.
Navíc v prostředí, kde je důležitá efektivita – například při jednání s klienty nebo při vedení týmu – může small talk působit jako ztráta času. Klienti mohou preferovat přímý a věcný přístup, zatímco nadřízení mohou vnímat přílišné „klábosení“ jako neprofesionální. Samozřejmě nic není absolutní, obzvláště, když jste v jiném kraji – „jiný kraj, jiný mrav“, říká české přísloví. V Asijských zemích je Small Talk před obchodním jednáním vítaným zpestřením a Asiati často začínají rozhovor větou „Jak se má vaše rodina?“. V Asii se naopak pokládá za neslušné přejít ihned k obchodnímu jednání.
Jak najít rovnováhu?
I přes to, že má small talk své nevýhody, tak to neznamená, že bychom jej měli úplně vyloučit. Má své místo v sociálních interakcích, zejména při prvním setkání nebo v situacích, kde je třeba zachovat zdvořilost. Klíčem je najít rovnováhu a vědět, kdy přejít k hlubšímu a smysluplnějšímu dialogu. Zde je několik tipů:
Ptejte se otevřeně: Místo „Jaké je dneska počasí?“ zkuste „Co tě v poslední době inspirovalo?“. Otevřené otázky zvou k hlubším odpovědím.
Buďte autentičtí: Pokud vás téma nezajímá, nemusíte ho násilně udržovat. Místo toho zvolte téma, které vás skutečně zajímá, a sdílejte svůj pohled.
Nastavte si hranice: Pokud cítíte, že small talk zabírá příliš mnoho času, jemně přesměrujte konverzaci na hlavní téma, například: „Mimochodem, jak pokračuje ten projekt, o kterém jsme mluvili?“.
Využijte ticho: Není třeba vyplňovat každou pauzu v konverzaci jenom proto, aby nestála řeč. Naučte se necítit se trapně a nenásledovat společenská očekávaní, když nemáte co říct. Ticho může být inspirující a dá vám prostor pro přemýšlení o smysluplnějších tématech.
Závěr
Small talk má své místo v každodenních interakcích, ale jeho nadměrné využívání nás může připravit o čas, energii a příležitost k hlubšímu spojení s druhými. V době, kdy je efektivita a autenticita stále více ceněna, je důležité zaměřit se na smysluplnou komunikaci, která přináší hodnotu nám i našemu okolí. Příště, až budete chtít jako Angličané začít rozhovor o počasí, zkuste místo toho začít otázkou, která vás skutečně zajímá – možná budete překvapeni, kam vás konverzace zavede. A když vás nic zajímat nebude, tak pamatujte, že mluvení je možnost, nikoliv povinnost.
Facebook komentáře