Evropská unie představuje Evropský akt o svobodě médií (European Media Freedom Act – EMFA) jako nástroj na ochranu plurality a nezávislosti médií. Ve skutečnosti však tento zákon představuje další krok v centralizované kontrole informačního prostoru, který cílí především na oslabení dosahu a financování alternativních a nezávislých médií, jež nesdílejí mainstreamový narativ. EMFA v kombinaci s DSA (Digital Services Act) vytváří mechanismy, které umožňují potlačovat „nepohodlné“ hlasy pod záminkou boje proti dezinformacím.
Ekonomka Markéta Radhi Šichtářová kritizuje na videu v 17. minutě zákon EMFA, kdy říká, že se jedná o další nástroj cenzury a kontroly informací ze strany EU:
Zákaz přebíraní informací ze zahraničí
V zákonu EMFA se píše: „Zákon o svobodě sdělovacích prostředků posiluje roli a spolupráci mezi regulačními orgány médií, a to i v záležitostech týkajících se informačního prostoru EU, a doplňuje opatření přijatá k rozvoji souboru nástrojů EU pro manipulaci se zahraničními informacemi a jejich zasahování do nich.“
EMFA upozorňuje, že „dobré fungování vnitřního trhu mediálních služeb je narušováno poskytovateli, včetně poskytovatelů ovládaných určitými třetími zeměmi, kteří se systematicky zapojují do dezinformací nebo manipulace s informacemi a vměšování, a využívají svobody vnitřního trhu za účelem zneužití, čímž brání řádnému fungování dynamiky trhu.“
Jinými slovy, pokud jako médiúm budete přebírat informace ze zahraničí (například z Ruska), nebo jste oficiálně zahraniční médium, tak můžete být označení, že ohrožujete „dynamiku trhu“ a můžete být sankcionováni skrze „vnitrostátní opatření“, které by „mohly nutit mediální podniky, které již na určitém trhu působí, aby jej opustily“.
Konec anonymity médií
Možná znáte různé alternativní média typu Aeronet, Tadesco a jiné, kde často šéfredaktoři, nebo majitelé novin píší články pod pseudonymem. S tím je konec. Nově se musí majitelé těchto novin veřejně zaregistrovat a odhalit svou pravou identitu, pokud chtějí čerpat peníze z reklam.
V zákonu EMFA se píše: „Příjemci mediálních služeb musí s jistotou vědět, kdo média vlastní a kdo za nimi stojí, aby tak mohli rozpoznat případné střety zájmů a porozumět jim. To je předpokladem pro vytváření informovaných názorů a tím i pro aktivní účast na demokracii.“
Regulační orgány mají pak vést databázi těchto lidí: „Aby členské státy dále přispěly k vysoké úrovni transparentnosti vlastnictví médií, měly by rovněž pověřit vnitrostátní regulační orgány nebo subjekty nebo jiné příslušné orgány a subjekty vytvořením databází vlastnictví médií. Tyto databáze by měly fungovat jako jednotné kontaktní místo, které příjemcům mediálních služeb umožní snadno zjistit příslušné informace týkající se daného poskytovatele mediálních služeb.“
V praxi to bude znamenat to, že tito vlastníci médii můžou být v daném registru označeni za „dezinformátory“ a inzerenti budou vědět, že si tam nemají objednávat reklamu – v opačném případě budou sami čelit sankcím.
Finanční likvidace alternativních médií: reklama jen pro „správná“ média
Jedním z klíčových nástrojů je omezení příjmů z reklamy. Inzerenti budou pod tlakem – přímo či nepřímo – vyhýbat se spolupráci s médii označenými za „šiřitele dezinformací“. Inzerentům, kteří budou s takovými médii spolupracovat hrozí pokuty, ztráta dotací a regulatorní postihy. EMFA zdůrazňuje transparentnost státní reklamy (state advertising), která má být přidělována podle „transparentních, objektivních, přiměřených a nediskriminačních kritérií“.
EMFA zákon oficiálně deklaruje to, že veřejné prostředky mají směřovat k široké pluralitě médií, ale v praxi to znamená preferenci těch, které splňují kritéria „profesionálních standardů“ a „redakční nezávislosti“. Tato kritéria však bude určovat Evropská unie. Alternativní média, která kritizují EU politiku, migraci, zelenou agendu či pandemická opatření, se ocitnou mimo tok financí, protože budou označena za „šiřitele dezinformací“.
EMFA zákon píše: „Tato spolupráce je klíčová pro zajištění toho, aby subjekty na mediálním trhu (působící často v různých mediálních odvětvích), které se systematicky dopouštějí dezinformací nebo manipulace s informacemi a vměšování, neměly prospěch z rozsahu vnitřního trhu mediálních služeb.“
Evropská komise v materiálech k EMFA opakovaně zdůrazňuje boj proti dezinformacím: regulátoři mají řešit média, která jsou „systematicky šířícími dezinformace, včetně manipulace s informacemi a jejich vměšování, a zneužívajícími svobody vnitřního trhu“ .
Blokace účtů, pokuty a represe majitelů
Majitelé a provozovatelé alternativních médií čelí hrozbě přímých sankcí. Za šíření „dezinformací“ (termín široce interpretovatelný) hrozí vysoké pokuty. V extrémních případech se mluví o blokaci bankovních účtů a finančních toků – mechanismy, které již existují v rámci protiteroristických předpisů proti praní špinavých peněz a lze je snadno rozšířit na „hybridní hrozby“ zahrnující informační manipulaci.
Tady bych chtěl sdílet svou zkušenost s Raiffeisenbankou, která se na mě dopouštěla podvodu a lichvy, přičemž to opakovaně omlouvala právě zmíněným „bojem proti praní špinavých peněz a financování terorismu“. To znamená, že finanční represe vůči majitelům alternativních novin se již dějí pod různými záminkami.
EMFA posiluje roli a pravomoce národních regulátorů a nově zřízené Evropské rady pro mediální služby (European Board for Media Services), kteří koordinuje postupy proti médiím financovaným z třetích zemí nebo těm, jež ohrožují „veřejnou bezpečnost“. Jak uvádí Šichtářová, tak těmito regulátory by v některých zemích EU mohly být i neziskovky.
Omezení dosahu na sociálních sítích a cenzura
Evropská komise vydala pokyny pro platformy, že mají omezovat dosah alternativních médií, blokovat jim účty a prioritizovat „důvěryhodné“ zdroje. EMFA uvádí, že zavádí strukturovaný dialog mezi platformami, médii a občanskou společností s cílem „chránit společnost před škodlivým obsahem, včetně dezinformací a zahraniční informační manipulací“.
Ačkoli některé články (např. Article 18) mají chránit „profesionální žurnalistiku“ před neoprávněným mazáním obsahu, v praxi budou privilegia přiznávána jen těm médiím, která informují podle bruselských standardů a nešíří „dezinformace“. Alternativní média budou systémově znevýhodněna – nižší dosah, shadowbany, demonetizace.
Cíl je jasný: Monopol na informace
EMFA není o svobodě médií, ale o vytvoření „správného“ informačního monopolu, kde přežijí jen média loajální k EU agendě.
EU dokonce nařizuje pozitivně diskriminovat „veřejnoprávní“ média tím, že jim státy musí vyplácet peníze: „Je rovněž nezbytné zaručit, aby poskytovatelé veřejnoprávních mediálních služeb těžili z transparentních a objektivních pravidel financování, které zaručují přiměřené a stabilní finanční zdroje pro plnění jejich veřejné služby, umožňují předvídatelnost jejich plánování a umožňují jim se v rámci své veřejné služby rozvíjet.“
Pod záminkou plurality a boje proti dezinformacím se zavádějí nástroje ekonomického tlaku, regulatorní represe a digitální cenzury. Alternativní média, která dávají prostor odlišným názorům, mají být finančně vykrvácena, jejich majitelé postiženi pokutami, nebo blokacemi účtů v bankovnictví, nebo na sociálních sítích a obsah marginalizován.
Skutečná svoboda slova a plurality vyžaduje otevřenou debatu, nikoli bruselské direktivy a „fact-checkery“ placené z veřejných peněz. EU pod rouškou ochrany demokracie se snaží čím dál více posílit svou kontrolu nad obyvatelstvem – od špehování komunikace lidí (Chat Control), přes cenzuru na sociálních sítích (DSA) až po finanční a dosahovou likvidaci alternativních a nezávislých médií (EMFA a CBDC).
Myslím, že definitivně nadešel čas vystoupit z EU a opustit tento fašistický moloch.
