Pravděpodobně jste slyšeli, že 97 % vědců souhlasí s tím, že lidé můžou za změnu klimatu. Možná jste také slyšeli, že ti, kteří se neřídí mantrou klimatické apokalypsy, jsou „popírači vědy“.
Pravdou je, že je to naopak. Mnohem více vědců se staví proti tvrzení, že by lidská činnost měla za následek změnu klimatu.
Mnoho vědců, inženýrů a energetických expertů, kteří tvoří CO2 Coalition, je často dotazováno na něco ve smyslu: „Takže věříte na změnu klimatu?“ Naše odpověď? „Ano, samozřejmě, že ano: děje se to již stovky milionů let.“ Je důležité klást správné otázky. Otázka nezní: „Dochází ke změně klimatu?“ Skutečná otázka vážného významu zní: „Je změna klimatu nyní ovlivňována především lidskou činností?“ Po této otázce by mělo následovat: „Je naše měnící se klima prospěšné nebo škodlivé pro ekosystémy a lidstvo?
Existuje několik vědeckých pravd, které jsou měřitelné a snadno prokazatelné, a u kterých jsem přesvědčen, že s nimi souhlasí nejméně 97 % vědců. Zde jsou dvě:
- Koncentrace oxidu uhličitého v posledních letech roste.
2. Teploty měřené teploměry a satelity obecně rostou v nárazech a počátcích již více než 150 let.
Co nelze měřit, je skutečné procento oteplování, které lze přičíst zvýšenému antropogennímu (lidmi způsobenému) CO2. Neexistují žádné vědecké důkazy nebo metody, které by mohly určit, kolik z oteplování, které jsme měli od roku 1900, bylo přímo způsobeno námi.
Víme, že teplota se během tisíciletí velmi měnila. Víme také, že prakticky po celou tu dobu bylo globální oteplování a ochlazování poháněno výhradně přírodními silami, které nepřestaly působit ani na začátku 20. století.
Tvrzení, že většinu moderního oteplování lze přičíst lidské činnosti, je vědecky nepodložené. Pravdou je, že nevíme. Musíme být schopni oddělit to, co víme, od toho, co je pouze domněnka.
Co je základem pro názor „97% konsensu“? Je to pravda?
Nápověda: Nemůžete hláskovat konsensus bez „kon“.
Pokud by všech 97 % vědců skutečně věřilo, že mírné oteplování, které jsme viděli za posledních 150 let způsobuje lidská činnost, bylo by rozumné, aby to člověk zvážil při rozhodování, čemu věřit. Protože většina by se mýlila.
Věda, na rozdíl od náboženství, není systémem víry. Vědci, stejně jako kdokoli jiný, můžou říct, že věří věcem – ať už jim skutečně věří nebo ne – pro sociální pohodlí, politické výhody nebo finanční zisk. Z tohoto a dalších dobrých důvodů nemůže být věda založena na víře vědců. Je to disciplinovaná metoda zkoumání, pomocí které vědci používají již existující teorii na pozorování a měření, aby rozvíjeli nebo odmítli teorii, aby tak mohli co nejjasněji a nejistěji rozluštit rozdíl mezi tím, co řecký filozof Anaximander nazval „to, co je a to co není“.
Abu Ali ibn al-Haytham, irácký přírodní filozof z 11. století, který založil vědeckou metodu na východě, kdysi napsal: „Hledač pravdy [jeho krásný popis vědce] nevěří v žádný pouhý konsensus, jakkoli je vážený nebo rozšířený. Místo toho podléhá tomu, co se o něm dozvěděl vyšetřováním, inspekci a zkoumáním. Cesta k pravdě je dlouhá a těžká, ale je to cesta, kterou se musíme vydat.“
Dlouhá a těžká cesta k vědecké pravdě nemůže být následována triviální pomůckou pouhého počtu hlav těch, kteří jsou financovaní vládou. Proto pouhá skutečnost, že se klimatičtí aktivisté tak často odvolávají na předpoklady a (jak uvidíme) domněnky „konsensusu“, je pro nás varovnou vlajkou. Mnohem méně věří domnělým vědeckým pravdám na kterých lpí, než by chtěli, abychom jim věřili my. „Konsensus“ je zde berlička pro chabou vědu.
Jaký je tedy původ pojmu „97% konsensus“? Je to podložené výzkumem a daty?
Prvním pokusem prokázat „konsenzus“ o změně klimatu byl článek z roku 2004, který Al Gore citoval ve své údajně populárně naučné knize „Nepříjemná pravda“ – Gore navštěvoval třídu přírodních věd na Harvardu, kde dostal známku D. Autorka citovaného článku Naomi Oreskesová tvrdila, že 75 % z téměř 1 000 prací, které recenzovala o otázce změny klimatu, souhlasilo s tvrzením „konsensu“, který zvýhodňuje Mezivládní porotu pro změnu klimatu („IPCC“): „Většina pozorovaného oteplování za posledních 50 let bylo pravděpodobně způsobeno zvýšením koncentrací skleníkových plynů.“ Prohlásila, že nikdo nesouhlasil s tímto způsobem uvažování.
Článek Oreskesové se dostal do pozornosti Klause-Martina Schulteho, významného londýnského chirurga, který se začal zajímat o nepříznivé zdravotní účinky svých pacientů plynoucích z jejich víry v apokalyptické globální oteplování.
Profesor Schulte se rozhodl aktualizovat článek Oreskesové. Zjistil však, že pouze 45 % z několika stovek dokumentů podpořilo stanovisko „konsensu“. Dospěl k závěru: „Zdá se, že v recenzované vědecké literatuře existuje jen málo důkazů pro míru znepokojení nad otázkou změny klimatu, kterou vyjadřují média a politici a která se nyní přenáší do lékařského světa a zkušeností pacientů .“
Hlavní článek, který je často propagován na podporu myšlenky „97% konsensu“, napsal John Cook a jeho veselá skupina klimatických extrémistů. Publikován byl v roce 2013 a je to nejrozšířenější práce na téma klimatického konsenzu. Článek byl stažen více než 1,3 milionkrát.
Cook provozuje web o klimatu, který je bonmotem rétoriky klimatického strachu a specializuje se na útoky – často osobní a zlomyslné – na všechny, kteří efektivně vedou ostatní, aby se odklonili od dogmatu o hrozící klimatické katastrofě.
Projekt sebe prezentuje jako „projekt občanské vědy dobrovolníků přispívajících na web“. Tým tvořilo 12 klimatických aktivistů, kteří si své klimatické předsudky nenechali pro sebe. Tito dobrovolníci, z nichž mnozí neměli žádné vědecké vzdělání, uvedli, že „zkontrolovali“ závěry z 11 944 recenzovaných článků týkajících se změny klimatu nebo globálního oteplování, publikovaných během 21 let (1991–2011), aby posoudili, do jaké míry podporují „konsensuální názor“ na změnu klimatu.
Jak řekl Cookův list: „Analyzovali jsme velký vzorek vědecké literatury o globální CC [změně klimatu], publikované v průběhu 21 let, abychom určili úroveň vědeckého konsenzu, že lidská činnost velmi pravděpodobně způsobuje většinu současného GW (antropogenní globální oteplování, neboli AGW).“
Závěr článku zní: „Mezi souhrny, které se přikláněly k AGW [antropogennímu globálnímu oteplování], 97,1 % podpořilo vědecký konsenzus. … Mezi články vyjadřujícími postoj k AGW drtivé procento (97,2 % na základě vlastního hodnocení, 97,1 % na základě souhrnného hodnocení) podporuje vědecký konsenzus ohledně AGW.
Článek tvrdil – nepravdivě, jak se ukázalo –, že 97 % článků, které recenzenti zkoumali, výslovně podpořilo názor, že za většinu globálního oteplování během posledních 150 let mohou lidé.
Když se podíváme na data, zjistíme, že 7 930 článků nezaujalo k tomuto tématu vůbec žádný postoj a byly z tohoto důvodu svévolně vyloučeny z počítání. Pokud jednoduše přidáme zpět všechny recenzované články, 97 % konsensus prohlášených Cookem a jeho spoluautory klesne na 32,6 %.
Bližší pohled na článek ukazuje, že takzvaných „97 %“ zahrnovalo tři kategorie souhlasu se změnou klimatu způsobené člověkem. Pouze první kategorie znamenala výslovné prohlášení, že lidé jsou primární příčinou nedávného oteplování. Druhá a třetí kategorie by zahrnovala většinu skeptiků ke katastrofickému antropogennímu oteplování, včetně vědců z CO2 Coalition, kteří připouštějí, že rostoucí CO2 způsobuje pravděpodobně mírné oteplování; množství, které je z přirozených příčin teplejšího počasí pravděpodobně zanedbatelné. Pouze vržením široké sítě mohl Cook dospět k závěru, že existuje nějaký typ „konsensu“.
Agnotologie je definována jako „studium toho, jak vzniká nevědomost prostřednictvím oběhu dezinformací, které mají za cíl uvést lidi v omyl“. Takto David Legates a jeho spoluautoři (2015) označují Cookův článek a podobné falešné pokusy, které mají za cíl propagovat představu širokého vědeckého konsensu ohledně tématu hrozící, člověkem způsobené klimatické apokalypsy.
Přezkoumali skutečné dokumenty používané Cookem a zjistili, že pouze 0,3 % z 11 944 souhrnů a 1,6 % z menšího vzorku vyjádřilo souhlas s „konsensem“, a zbytek byly vyloučené články nevyjadřující žádný názor podporující člověkem způsobené globální oteplování tak, jak bylo definováno. Pozoruhodně zjistili, že Cook a jeho asistenti sami označili pouze 64 prací – neboli 0,5 % z 11 944 prací, u kterých uvedli, že je zkontrolovali – jako jednoznačně uvádějící, že nedávné oteplování bylo z většiny způsobeno člověkem. Přesto uvedli, jak v samotném dokumentu, tak následovně, že našli „97% konsensus“, který výslovně uvádí, že nedávné oteplování bylo většinově způsobeno člověkem.
„Agnotologie má velký potenciál pro zneužití, přičemž „vyrobený“ konsensus může být použit k potlačení diskuse, debaty a kritického myšlení.“ — Legates 2013
Zdá se, že Cook a jeho spoluautoři manipulovali s daty, aby představili zcela nepravdivé vyprávění podporující názor katastrofálního oteplování způsobeného lidmi.
Všimněte si, že nové oficiální stanovisko „konsensu“ – podporovaného pouze 0,3 % z 11 944 recenzovaných dokumentů – neříká nic jiného, než že nedávné oteplování bylo většinově způsobeno člověkem. I kdyby tomu tak bylo – a naprostá většina vědců by na tuto otázku neřekla žádný názor, protože odpověď na ni je mimo naše současné znalosti – nenaznačovalo by to, že globální oteplování je nebezpečné.
„Pokud řeknete dostatečně velkou lež a budete ji neustále opakovat, lidé tomu nakonec uvěří.“ – Joseph Goebbels
Z informací, které jsme právě přezkoumali, je procento vědců, kteří souhlasí s myšlenkou katastrofického globálního oteplování způsobeného člověkem, výrazně nižší, než je inzerováno. Bylo učiněno několik nestranných pokusů posoudit, jaké by mohlo být skutečné číslo. Jednou z největších petic týkajících se změny klimatu byla Oregonská petice podepsaná více než 31 000 americkými vědci, včetně 9 029 držitelů titulů PhD, která zpochybňuje myšlenku antropogenního klimatického alarmismu.
Nedávno, v roce 2016, George Mason University (Maibach 2016) provedla průzkum u více než 4 000 členů Americké meteorologické společnosti a zjistila, že 33 % věří, buď že změna klimatu neprobíhá, nebo je nanejvýš z poloviny způsobena člověkem, nebo je většinově způsobená přírodou nebo nevěděli. Je výstižné, že pouze 18 % členů věří, že změně klimatu lze zabránit zásadně, nebo dokonce úplně (jak říká Bill Gates „nulové emise“).
Věda nepostupuje prostřednictvím konsensu a tvrzení o konsensu nemá místo v žádné racionální vědecké debatě. Ptáme se: Co nám data říkají? Co to znamená? Můžeme výsledky reprodukovat? Pokud se ti, kdo propagují klimatický strach způsobený člověkem, potřebují uchýlit ke zjevně chybnému konsenzuálnímu názoru, spíše než argumentovat přednostmi vědy, nepřipustili už, že jejich argument nelze vyvrátit otevřenou debatou?
„Cookův 97% nesmyslný [úmyslně chybný] dokument ukazuje, že klimatická komunita má před sebou ještě dlouhou cestu k odstranění špatného výzkumu a špatného chování. Pokud chcete věřit, že klimatičtí výzkumníci jsou nekompetentní, zaujatí a tajnůstkářští, Cookův dokument je skvělým příkladem.“ — Profesor Richard Tol
„Ujasněme si to: práce vědy nemá nic společného s konsensem. Konsensus je věcí politiky. Věda naopak vyžaduje pouze jednoho badatele, který má prokazatelně pravdu, což znamená, že má výsledky, které jsou ověřitelné se zřelelem na skutečný svět. Ve vědě je konsensus irelevantní. Důležité jsou reprodukovatelné výsledky. Největší vědci v historii jsou skvělí právě proto, že se rozešli s konsensem. Neexistuje žádná taková věc jako konsensuální věda. Pokud je to konsensus, není to věda. Pokud je to věda, není to konsensus. Tečka.“ — Michael Crichton
Od Gregoryho Wrightstona, výkonného ředitele CO2 Coalition
Překlad: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: thepeoplevoice.tv
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře