Mainstreamové novináře bychom mohli rozdělit na dva typy lidi. Za prvé ty, kteří za peníze napíšou to co po nich chce jejich zaměstnavatel bez ohledu na to, jestli je něco pravda, nebo není a za druhé ty, kteří uvízli v Alcatrazu svého vnímaní a nejsou schopni rozlišit pravdu od lži. V některých případech novinářů se tyto dvě situace navíc kombinují.
Spisovatel David Icke ve své knize Spoušť poukazuje hlavně na to, že hlavním problémem, proč mainstreamoví novináři nedokážou rozlišit pravdu od lži je to, že jejich vnímaní je omezeno ať už mantinely, nebo výchovou systémem. Budu zde citovat ze strany 19 této knihy, abyste věděli, co o tomto problému David Icke konkrétně říká.
Citát z knihy:
„Den po dni, hodinu po hodině sledujeme „novináře“ z hlavních sdělovacích prostředků, jak nám předkládají komentáře o událostech, o nichž sami nevědí zhola nic, protože v sobě ještě nenašli odvahu překročit posvátný Rubikon. Oni ještě nenašli odvahu vystoupit ze svého vězení nebo bubliny a začít vnímat skutečnou realitu. Nenašli odvahu prolomit iluzi, ve které je systém dlouhodobě udržuje. Tato krátkozraká perspektiva pak blokuje veškerou motivaci k prozkoumávání všech možností. Proč by měli zkoumat něco, o čem jim jejich mysl říká, že není možné? Pokud jsou lapeni v Alcatrazu svého vnímání reality, tak proč by brali vážně a respektovali ty, kdo hledají pravdu v království možností za hranicí jejich představivosti či chápání? Tedy: „Nedokážu si ani představit, že to, co říkáte, by mohla být pravda. Takže to pravda být nemůže. A ti, co to tvrdí, musejí být blázni a pomatenci.“ Nebo: „Já mám pravdu a každý, kdo říká něco jiného, se dopouští zásadního omylu.“ Podobné nastavení mentality je nákazou, která v posledních letech nabývá v rámci celé společnosti rozměrů epidemie. Tato ignorance vnímavosti ve všech typech masmédií, jejich nezpochybnitelný sebeklam, že „sdělují pravdu“, pouze vytváří hlubší závislost na oficiálních prohlášeních. Hlavní informační média jen papouškují oficiální pohádky a zároveň jsou schopna to nazývat „zprávami“, nebo dokonce „novinařinou“. Nemají ani ponětí o tom, co se doopravdy děje, a tak samozřejmě nemají ani potřebu pokládat otázky, které by mohly podvody a lži odhalit. Ale pravda by nevyšla najevo, ani kdyby se ti bezradní „novináři“ zeptali těch bezohledných nad nimi. Navíc, jejich budoucí výplaty závisí spíše na tom, v jak velké shodě jsou s „normami“, než na jejich svobodném myšlení a schopnosti prověřovat předložené informace.“
Konec citace.
Závěr
Aby novináři mohli rozlišit pravdu od lži a chápat hlubší souvislosti, tak by se měli vzdělávat v oblasti Konceptuálního vzdělání. Dále pak Duchovní učení založená na nejvyšších Vesmírných zákonech (pravdivost, soucit, snášenlivost), dokážou lidem otevřít oči a odlišit pravdu od lži a dobro od zla.
Zatímco nejvyšší zákony Vesmíru jsou neměnné, tak zde na Zemi se zákony mění podle toho, jaký režim chce ovládnout společnost a dosáhnout svých cílů. Nic jako dezinformace neexistuje. Buď něco pravda je, nebo není a prázdný termín „dezinformace“ je vše na co ukáže systém aby dosáhl své Agendy a umlčel opozici.
Facebook komentáře