Autor: Martin Kirschner.

Když jsem dorazil do klášterního komplexu Lluc, všiml jsem si kamenného vchodu, který někam vedl. Šel jsem se na to podívat a zjistil jsem, že vevnitř vchodu jsou kamenné lavičky a socha Černé Madony. Doplnil jsem zde zásoby pitné vody a pokračoval dál v cestě.

Studánka u sochy Černé Madony (Martin Kirschner ©)

Klášterní komplex Lluc

Pak jsem šel hledat centrum města Lluc. K mému překvapení jsem však zjistil, že Lluc není město, ale že se jedná jen o klášterní komplex s několika domy rozptýlenými kolem. V klášterním komplexu naleznete restauraci, obchod, kavárnu, lékárnu, informace, obchod se suvenýry nebo obchod s oblečením.

Klášter Santuari de Lluc, duchovní centrum Mallorcy, se nachází v horském údolí Serra del Tramuntana, v severozápadní části ostrova. Lluc má dlouhou tradici jako posvátné místo. Stovky let dříve, než křesťanská historie začala, okolí Lluc bylo spojeno s milovníky různých kultů, včetně uctívačů stromů. Symbolem uctívání byly zejména dubové stromy, rostoucí v místních lesích, které byly v té době považovány za posvátné.

Křesťanské poutní místo v Lluc vzniklo po obsazení Mallorcy katalánskými vojsky. První zmínka o klášterním komplexu pochází z roku 1246. Podle legendy mladý ovčák v místních lesích našel sochu Madony a přinesl ji do kostela ve vesnici Escorca, kde záhadně zmizel a byl znovu nalezen v Lluce. Zde se nachází poustevna, kaple, kostel a nakonec i celý klášter. Vydávalo se zde tisíce poutníků k soše Černé Madony známé jako La Moreneta.

Fotografie: náměstí klášterního komplexu Lluc (Martin Kirschner ©)

Lluc se časem změnil a myslím, že k horšímu. Toto místo se stalo více komerčním. Před dvaceti lety, když sem chodili poutníci, bylo možné se zde ubytovat za 13 eur. Časy se mění a nyní je zde možné se zde ubytovat 47 eur. Možná pro bohaté klienty z Německa nebo Anglie to není problém, ale pro poutníky a baťůžkáře už ano.

Stejně tak, když jsem šel do restaurace na kávu, bylo mi hned jasné, že podle jídelního menu zde nebyly ceny pro poutníky a hosté restaurace také jako poutníci nevypadali. Upřímně jsem očekával, že najdu klášterní komplex, odříznutý od světa, kde bych našel pár meditujících poutníků, ale našel jsem zde čistě komerční turistické místo, které jsem zde nečekal.

Vzhledem k místním cenám jsem si vybral klasicky ubytování venku, které je zdarma :). Konec konců už jsem si zvykl. Udělal jsem kaši z polenty a ochutil to grilovacím kořením. Nebylo to luxus, ale jak jsem psal v předchozím článku, zásoby jídla jsem neměl téměř žádné a musel jsem počkat až do rána, než se otevře jediný obchod s potravinami v klášterním komplexu.

Ráno jsem vstal a udělal jsem si jídlo, koupil zásoby potravin v obchodě, poslal jsem pohledy mým přátelům a rodině a navštívil nějaké turistické atrakce v tomto klášteře.

Klášterní zahrada

První atrakcí, kterou jsem navštívil, byla klášterní zahrada. Tato zahrada je poněkud zvláštní tím, že je extravagantní. Zahrada vypadá, jako by byla vyzdobena všemi možnými odpadky. Z mých zkušeností byla procházka touto zahradou velmi zajímavá, protože takovou zahradu jenom tak neuvidíte.

Foto: Extravagantní klášterní zahrada plná různého harampádí (Martin Kirschner ©)

Kaple Matky Boží

Kaple Matky Boží je kostel postavený v renesančním slohu, jehož stavba byla zahájena roku 1622 a dokončena v roce 1691 dokončením fasády. Vysoký oltář se sochou Panny v její centrální výklenku  je dílem Mistra Jaume Blanquera se sochou Panny Marie.

Foto: kaple Matky Boží (Martin Kirschner ©)

Rozhledna nad Llucem

Když opustíte nádvoří kaple Matky Boží, uvidíte po pravici schody. Po těchto schodech se můžete dostat na kamennou terasu kde je výhled na okolní krajinu Lluc a další přilehlé kláštery.

Foto: Pohled z rozhledny na klášterní komplex Lluc (Martin Kirschner ©)

Když jsem se pokochal po turistických atrakcích, tak jsem si sedl na posed se stolem, kde byly poblíž krby v případě, že by někdo chtěl grilovat. Pojedl jsem jídlo, které jsem koupil v obchodě a otevřel láhev vína. Bylo to místní víno s označením kláštera Lluc. I když jsem řekl, že vše v tomto klášterním komplexu je vše drahé, tak cena tohoto vína nebyla vysoká a víno stálo jen 2,85 eura.

Celkově musím říci, že na Mallorce můžete běžně kupovat levné víno ať už jste kdekoliv. Řekl bych, že někdy zde koupíte víno levněji než vodu. Na Mallorce mají například víno s logem větrného mlýna, které se jmenuje Los Molinos a které jsem zde často pil, protože mi chutnalo. Obvykle jsem koupil toto víno za 2 eura, ale jednou jsem ho koupil v Pollence za 1,35 eur.

Zaspaní v čekárně

Když byl večer a já dopil láhev vína, tak jsem šel jsem do čekárny klášterního komplexu abych zde na chvíli poseděl. Byl jsem ohromen naprostým klidem a mírem, který jsem zde pociťoval. Jako kdyby se zde zastavil čas. Díval jsem se z okna, kde mě uklidňovali jemně se pohupující větve listnatého stromu a užíval jsem si tento kouzelný okamžik. Bylo asi 8 hodin večer.

Najednou jsem se probudil a byla tma. Nikdo v čekárně už nebyl kromě mně. Podíval jsem se na hodinky a zjistil jsem, že je jedna hodina v noci. Po vínu a únavě z cestování jsem měl totální blackout a usnul jsem, aniž bych věděl, jak se to stalo. Byl jsem stejně překvapený jako Alenka v říši divů, jak se to mohlo stát. Chtěl jsem odejít z čekárny, ale byla zavřená. Někdo mě v ní uzamkl a mě nezbývalo, než tam přestát noc.

Potřeboval jsem na záchod, ale v čekárně žádný nebyl. Naštěstí jsem měl prázdnou láhev od vína a tak jsem vykonal potřebu do ní. Čekal jsem až do rána na nějakého pracovníka, aby mi otevřel dveře do čekárny.

Můj výlet do města Pollença

Když jsem vyšel z čekárny, šel jsem si zabalit věci a vydal se pěšky do městečka Pollença po vyznačené turistické cestě. Byla to moje nejdelší cesta, kterou jsem na Mallorce ušel za jeden den.

Opět jsem se kvůli špatnému turistickému značení ztratil. Stručně řečeno, mohu jen říct, že kvůli tomuto špatnému turistickému označení jsem vystoupil na horu, kde jsem pak zjistil, že cesta nikam nevede. Šel jsem tedy zpátky po velmi srázné cestě dolů s velkým batohem na zádech. Pak jsem chtěl obcházet horu napravo, ale cesta mě jakoby táhla zpátky doleva, takže jsem skončil znovu tam kde jsem šel dolů z hory a nakonec jsem obešel horu zleva. Bylo to něco hrozného. Ztratil jsem hodně času.

Foto: Pohled z hory, kde jsem ztratil když jsem šel do města Pollença (Martin Kirschner ©)

Cestou do Pollency jsem potkal jednu mladou dívku, která se vydala do hor sama. Nebavili jsme se spolu, ale jen jsme se pozdravili. Poté jsem se setkal se dvěma anglickými turisty, kteří se mě zeptali, kudy vede cesta Lluc. Vypadali velmi laskavě, takže jsem si myslel, že by to mohli být nějací poutníci. Nejspíš měli také problém s mallorským turistickým značením. Správnou cestu jsem jim tedy ukázal.

Přišel jsem do Pollency těsně před stmíváním. Najedl jsem se a koupil nějaké jídlo. Poté jsem hledal místo pro spaní za městem. Zde jsem se moc necítil bezpečně, jako v horách. Setkal jsem se s několika černochy a to pro mě znamenalo, že jsem si ve zvýšené míře dával pozor. Zvláště v době, kdy Evropa čelí krizi uprchlíků, o kterých nikdo nic neví.

V dalším článku se dozvíte o mé cestě do přístavů Port de Pollenca a Port de Acúdia. Řekneme si něco o těchto přístavech a můžete se těšit na mé nové zážitky.

Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

2400157743/2010

QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.